Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Vybíráme z listopadové Meduňky: Mentalhealing neboli mentální léčení

Z aktuálního čísla MEDUŇKY, které je stále ke koupi na stáncích PNS, vybíráme ukázku z článku Lucie Polákové o mentálním léčení podle Clemense Kubyho... 

Sebedotazování je základem mnoha současných technik, z nichž některé vycházejí přímo z psychoterapie, jiné jsou pak založeny více na šamanských či jiných základech. V současné době se naše pozornost obrací k mentálnímu léčení, s nímž nás před lety seznámil dobrodruh a publicista Clemens Kuby.

Před pěti lety jsem se v Praze zúčastnila jeho víkendového semináře a od té doby tuto metodu intenzivně uplatňuji ve své psychoterapeutické praxi. Říkám jí „malá regrese“, protože nás mnohdy dovedla k souvislostem přímo vycházejícím z minulých životů, přitom nebylo důležité, zdali klient sedí či leží. Metoda se ukázala být účinná dokonce i v situaci, když klient stál a měl jen chvilku zavřené oči, aby se propojil se svým nevědomím, což se dařilo poměrně rychle. Mám srovnání s „běžnou“ regresní terapií, které jsem se věnovala během posledních deseti let, a s klienty absolvovala nespočet sezení tohoto druhu. Zkoumali jsme, do jaké míry ovlivňují předchozí životy naše současné prožívání, naše sklony a tzv. karmu a také jsme se snažili najít skutečně účinnou metodu, která odhalí příčinu problému, aniž by byl člověk znovu traumatizován. Přišel-li klient z víru každodenního života, trvalo někdy dost dlouho, než se ho vůbec podařilo zklidnit, poté uvést do potřebného klidu (hladiny alfa) a teprve pak bylo možné mu začít klást nějaké otázky. Mnohdy byl tento proces velmi vyčerpávající a zdlouhavý i pro mne. Mentální léčení vykazovalo podobné výsledky a často jsme se jich s klientem dobrali v kratším čase. Klienti se navíc cítili lépe v tom, že nemuseli ležet na červeném lehátku a vydávat se „všanc“ druhému člověku v ne zcela známém prostředí.

Propojení s duší
Mentální léčení je založeno na samoléčících schopnostech každého člověka, na přirozené moudrosti každého z nás. Vždyť nikdo neví lépe, co nás trápí a proč, než my sami. Rozum však často brání nahlédnout do skrytých komnat naší duše, abychom nebyli zavaleni nechtěnými vzpomínkami a traumatickými tématy, a náš život tak zůstal pokud možno normální. Pomyslná záklopka do nevědomí je jedním z jeho nejmoudřejších kroků. Člověk sám s celou svou minulostí již zakusil mnohé, a toto všechno se chronologicky ukládá do našeho nevědomí. Traumatické záležitosti mozek automaticky vytěsňuje, aby tak mohly vznikat nové neuronové spoje pro nový – lepší život.
Během mentálního léčení se člověk propojuje se svou duší a jednoduše naslouchá sám sobě. Během tohoto procesu, kdy sledujeme také pocity ve svém těle a napětí, jež je při otevření problému vždy někde v těle přítomné, necháváme své nevědomí pracovat. A ono k nám skutečně promlouvá skrze pocity, barvy, slova či obrazy. Cokoliv zaznamenáme, má souvislost s daným problémem, který v mentálním léčení nazýváme příznačně „projekt“. Vše, co vnitřním zrakem zaznamenáme, napíšeme poté na papír, abychom pak mohli zapojit i rozum a dané pojmy spojovat formou asociací s tím, na co si dokážeme vzpomenout, co nám to připomíná nebo co se nám vybaví. Vše se děje naprosto přirozeně. Pokud do tohoto procesu nezasahujeme, duše vždy využije toho, že má prostor si ulevit, a udělá to. I když všem těmto pojmům, přicházejícím z hloubi naší bytosti, ještě zcela nerozumíme, je dobré své duši důvěřovat, protože také touží po klidu a případném vyléčení. Tímto projektem přitom nemusí být pouze dlouhodobá nebo krátkodobá choroba, ale také patologický vztah, různé závislosti, malé sebevědomí a další potíže. Příčina je vždy ukryta uvnitř.
Během dvoudenního semináře jsem se také přesvědčila o síle kolektivního nevědomí. Tak, jak o něm hovoří C. G. Jung nebo jak ho využívají např. Indiáni a jiné domorodé národy. Dáme-li prostor lidem ve svém okolí (nejlépe v kruhu) a přitom sami jen zmíníme náš projekt, druzí dokážou velmi rychle pojmenovávat další a další souvislosti jednoduše proto, že jim v tomtéž okamžiku přijdou na mysl. Jejich sdělení jsou vždy pravdivá, i když nás tito lidé předtím nikdy neviděli, neznali průběh našeho života a my jsme jim žádné možné souvislosti ani nenaznačili. A tak vám může naprosto cizí člověk ve společném kruhu říci, že vnímá váš špatný vztah s otcem nebo se zeptá, proč jste tak unaveni a jestli vůbec následujete svou pravou cestu. Souvislosti přicházejí zdánlivě odnikud, přitom je vše naprosto správné. V okamžiku ztišení všech přítomných dochází k propojení v oblasti podvědomí a v tom okamžiku víme o druhém naprosto všechno. Někdy je však obtížné tyto informace správně pojmenovat nebo jim vůbec věřit, nejsme-li na to zvyklí. Přílišný racionalismus současného světa nám brání ve vnímání vnitřních obsahů a symbolů...

Zaujalo vás toto téma? Více si přečtete v aktuálním čísle Meduňky...