Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Z listopadové Meduňky: O kultu mládí a umění stárnout s prof. MUDr. Evou Topinkovou, CSc.

Z nového čísla MEDUŇKY, které si ode dneška můžete zakoupit na stáncích PNS i ve vybraných prodejnách, vybíráme ukázku z rozsáhlého úvodního rozhovoru Věry Keilové s prof. Evou Topinkovou.
Listopadová Meduňka, věnovaná anti-agingu, je plná důležitých, zajímavých a inspirativních informací a rozhodně stojí za přečtení!

Říká se, že je lepší být mladý, zdravý a bohatý než starý, nemocný a chudý.  Jenže žádné léto netrvá věčně, a tak i přes usilovnou snahu současných trendů udržet mládí co nejdéle, léta běží a po sklizni začíná foukat vítr ze strnišť. Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ale vysvětluje, že ačkoliv stárnutí zabránit nedokážeme, měníme jeho obraz, čili že například žena v šedesáti letech dnes může vypadat úplně jinak než před sto lety.

Na rozhovor jsme se sešly přímo v její pracovně na klinice v centru Prahy a byla to pro mě zajímavé hned z několika důvodů. Než totiž paní profesorka dopsala posudky a pozvala mě dál, seděla jsem na chodbě s několika dámami, kterým bylo nepochybně již více než 80 let a byly na klinice jako pacientky. Chvíli si s nimi povídala. Nejdřív to byl trošku šok být v obklopení tolika starých lidí, ale pak přišlo uvolnění a začalo se mi to zamlouvat. Nikdo neťukal do mobilu, nikdo nebyl potetovaný a také personál byl naladěný velmi přívětivě. Byl to krásný klidný svět se zcela jiným tempem, bez běžných stresů a starostí. Napadlo mě, že jde-li toto zklidnění ruku v ruce s moudrostí, musí být stáří báječné. Tak to vnímala i herečka Květa Fialová, která je v tomto ohledu jedinečnou inspirací. Spíše než o stáří jsme si pak ale s prof. Evou Topinkovou povídaly o tom, co všechno dnes děláme proto, abychom se mu ubránili, ačkoliv to ale stejně příliš nejde.

Dá se říci, že dnes stárneme pomaleji než dřív? Například na lyžích potkávám mnohem starší lyžaře než dřív…

Ano a na kolech starší cyklisty. Zatím nedokážeme měnit rychlost stárnutí, ale měníme jeho mediální obraz, to znamená obecnou představu o tom, jak v současnosti vypadá starý člověk – a většinou to není padesátník ani šedesátník. Stáří tak posouváme do stále vyšších věkových kategorií, než tomu bylo dříve. Mládí a zdraví je dnes deviza, která nám otvírá horizonty, cesty i dveře. K tomu se ještě přidává tlak na výkon. Většina z nás chce proto vypadat mladší, než je podle kalendáře, a tomu přizpůsobovat i svůj výkon, protože starší pracovníci jsou často diskriminováni a propouštěni jako první. Pokud zaměstnání ztratí po padesátce, pak ho již těžko hledají. Přitom je prokázané, že když jsou v pracovním týmu i starší lidé, je tým jako celek výkonnější. Platí to přesto, že lidé o generaci starší mají zkušenosti, které třeba už nelze využít. Generačně smíšené kolektivy pracují vždy lépe, a to samé platí i o kolektivech smíšených pohlavně. Běžné profese mohou tedy z věkově smíšených týmů jen profitovat a je tedy chybou chtít jen mladé a progresivní lidi. Z toho je dobré vycházet.

Máme sklon označovat starší lidi za málo flexibilní, neschopné dostát větším nárokům, správně se rozhodovat nebo podat větší fyzický výkon. Stáří a staré lidi vlastně nálepkujeme a diskriminujeme kvůli věku – používá se pro to název ageismus (podobě jako diskriminaci vůči některé rase nazýváme rasismus).  Teď se to trochu mění tím, že se prodlužuje odchod do důchodu, protože se prodloužila průměrná délka života. I v pozdějším věku je dnes velká část lidí fit a zůstává aktivní. I tak ale kult mládí přetrvává.

Co by měla vědět každá žena

Existují v tomto procesu nějaká ženská specifika?
Ženám příroda sice nadělila delší život, ale také jim bohužel nadělila delší stáří, protože přechod u nich nastává mnohem dřív než u mužů. Ztráta plodnosti spolu s fyzickými projevy menopauzy v průměru krátce před padesátým rokem života znamená pro ženu i ztrátu atraktivity pro mužské pohlaví. Stejně starý muž pak podvědomě hledá jinou, obvykle podstatně mladší ženu, která by ještě mohla donosit jeho dítě a předala tak jeho geny do dalšího pokolení. Proto má hodně mužů mezi padesátkou a šedesátkou další dítě s mladší partnerkou. Chlapi mají obecně přechod až po šedesátce.
Ženy se po menopauze můžou samozřejmě dál realizovat v práci, ale také v péči o vnoučata, o zahradu, vařením, můžou se stát dobrovolnicemi a pomáhat atd., takže to není o tom, že nemají co dělat. Nicméně pro ženy je velmi důležité, aby i po té padesátce vypadaly dobře a můžou pro to leccos udělat.

Můžete říci, co přesně se v tomto ohledu dá podniknout?
To se už všeobecně ví a je to o zdravém životním stylu, tj. je důležité zdravě jíst, hýbat se a také je nutné umět si zachovat psychickou svěžest. Nesmíme zapomínat ani na prevenci infekcí vhodným očkováním, absolvování preventivních prohlídek, a pokud už v genech máme sklon k nějaké chorobě, začít ji léčit včas. Ve zdravém těle zdravý duch, a právě pocit zdraví a pohody ovlivňuje naše chování a částečně i to, jak vypadáme. Je velmi zajímavé, jak velké rozdíly můžeme najít mezi seniory stejného věku.
Existují velké populační studie, které sledují, jak se u člověka se stoupajícím věkem mění funkce jednotlivých orgánů, ubývá síla a mění se psychika. U dětí stejného věku tak velké rozdíly nejsou – s ohledem na hmotnost a pohlaví mají děti přibližně stejnou fyzickou výkonnost, ale posléze se nůžky rozvírají. Lidé, kteří jsou fyzicky aktivní, jsou po stránce fyzické zdatnosti třeba o 10 až 20 let mladší než jejich neaktivní vrstevníci. Dokonce dnes dokážeme odhadnout na základě několika desítek měřitelných parametrů i biologický věk, který může být zcela odlišný od věku podle občanského průkazu. Samozřejmě ale člověk musí mít štěstí i ohledně náchylnosti k nemocem, které zásadně zkracují život atd.
Ukazuje se tedy, že biologický věk je komplexní záležitost a velmi přitom záleží na způsobu života, který se zrcadlí v celkovém zdravotním stavu. Zároveň ale nejde prožít život tím, že budete celý den myslet jen na to, abyste žili superzdravě. Sportu nemá být málo, ale ani moc a tak je to se vším. Zdravý životní styl je prostředek, který nám s velkou pravděpodobností umožní, abychom život prožívali kvalitněji, ale nesmí se stát cílem života. Stejně jako plastické operace, které člověku sice pomohou k tomu, aby vypadal lépe, ale štěstí a spokojenost mu nezaručí...

Celý rozhvoor najdete v novém čísle MEDUŇKY.