Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Z prosincové Meduňky: Zdravé Vánoce

Pro mnoho lidí nepředstavují Vánoce svátky klidu a lásky, ale svátky stresu, obžerství, žlučníkových záchvatů, rodinných konfliktů a dalších nepříjemností. Každý rok se těsně před Vánoci (nejen) moje ordinace plní nemocnými, kteří se hroutí z předvánočního náporu, a svátky pak tráví v posteli s obkladem na krku a průduškovým čajem...
Autorkou článku, který vybíráme na ukázku z aktuálního prosincového čísla Meduňky, je MUDr. Ludmila Eleková, praktická lékařka a naše spolupracovnice.

Nejde jen o akutní infekce v důsledku oslabení imunity stresem, ale i o následky přejídání, alkoholu, nedostatku pohybu a přemíry návštěv příbuzných. Plné ordinace mívají po Vánocích i psychologové a také pohotovosti v nemocnicích jsou v tomto čase přeplněné.

Vánoce plné emocí
S Vánoci máme spojeno mnoho emocionálně nabitých zkušeností, zvyků, názorů, pravidel, které jsme přejali především od své původní rodiny a okolí. Střet odlišných představ o vánočních zvycích bývá jablkem sváru v nejedné rodině. Klidu nepomůžou ani reklamy, které nás už dva měsíce předem masírují a podsouvají nám obrázek šťastné rodiny, užívající si idylické Vánoce v nazdobených interiérech, přičemž štěstí a láska prýští z každé vteřiny filmu. Ať chceme nebo nechceme, reklamy na nás mají vliv. Odolat jim vyžaduje skutečné soustředění a odhodlání a také pořádek v hlavě.
Udělejte si chvíli klidu a přeberte si bod za bodem všechny zvyky, činnosti i věci, které máte s Vánoci spojené. Uvědomte si, co děláte dobrovolně a rádi, protože to skutečně chcete a přináší to radost vám i vaší rodině. Co naopak děláte jen ze zvyku a vlastně vám to moc nevyhovuje. Co dokonce děláte neradi, jen se skřípěním zubů, jen proto, že se to „musí“ a protože se nedokážete postavit možnému odsudku někoho z blízkých. Chcete odjet k moři? Láká vás zapadlá chata v horách? Proč ne? Toužíte po tom, ale doma vás drží strach, co by tomu řekla nějaká tradice ctící tetička? Můžete to postavit obráceně: proč by naopak ten druhý měl mít větší právo vás nutit strávit Vánoce podle jeho představ, než je vaše právo si je udělat podle svého?
Nejste povinni dokonale vypulírovat a nazdobit byt a jeho okolí, péct jak šílení, nakupovat dárky všem, včetně vzdálených příbuzných, chodit na návštěvy a na oplátku je přijímat. Realisticky vyhodnoťte své možnosti a současně povinnosti, ze kterých se skutečně nemůžete uvolnit, a dovolte si snít o ideálních Vánocích. Možná vzpomínáte na to, jak jste vánoční svátky prožívali jako děti, ale nostalgie nosí růžové brýle. Jako děti jste nejspíš vůbec netušili, kolik námahy dalo vašim rodičům tu pohodu vykouzlit. Zkuste si to představit nyní a vnímejte, jak se cítíte, když jste to vy, kdo to má vše zařídit.
Vzpomínáte na pocit, nikoli na detaily okolo. Nevnímali jste, jestli je čistá kuchyň a vydrhnuté parkety. Vnímali jste vůni z kuchyně a spokojenou (nebo naopak naštvanou a unavenou) mámu. Jestli jste to nyní vy, na kom stojí vytvoření domácí vánoční pohody, ujasněte si priority. Otázka zejména pro ženy: stojí o to vůbec někdo, všimne si někdo vašeho úsilí?
Moje vzpomínky na Vánoce, když jsem byla dítě, jsou tak trochu smíšené. Samotné svátky bývaly krásné, stromeček, zdobení, cukroví, dárky… ale ty týdny před tím měly své mouchy. Pečení cukroví v miniaturní panelákové kuchyni bylo logisticky značně náročné. Do toho úklid včetně mytí koberců ručně na kolenou, vyklepávání kusových koberců (jejich tahání na ramenou po schodech, na klepadlo a zase zpět), vytírání všech koutů, občas došlo i na parkety a také na mytí lustrů a lapačů prachu z vitrín a poliček. Přitom moje matka na úklid moc nebyla, ale nedalo jí to, prostě se to muselo. Proto největší pohoda nastala v roce, kdy matka na podzim podstoupila operaci. Fyzicky nebyla velkého úklidu schopna a my jsme se prostě vzbouřili. Cukroví jsme s tátou ochotně upekli pod jejím dálkovým vedením, protože jsme ho chtěli jíst, ale na úklid jsme „se vykašlali“. Uklidilo se běžným způsobem, jako před každým víkendem. Ale protože zvyk je železná košile, když jsem měla vlastní domácnost, stále jsem cítila puzení dostát starým standardům, přestože mi to ve skutečnosti vadilo. Prvním předpokladem spokojených Vánoc proto je vynechat předvánoční úklid.
Přesně tak. Nedělat nic z toho, co si s vánočním úklidem spojujeme. Nemýt okna, nečistit koberce, nemýt všechny drobnosti -- to vše se dá udělat jindy. V zimě jsou krátké dny, stejně není pořádně nic vidět. Při pečení se nadrobí, stromeček opadává, jídlo padá na zem… proč předem uklízet? O následcích silvestrovských oslav nemluvě. Dosud živé standardy předvánočního úklidu pocházejí z dob, kdy ženy byly v domácnosti a i ty jen trochu movité mívaly na nejhorší domácí práce posluhovačku, lidé na vesnici měli v zimě méně práce kolem hospodářství, a proto mohli více času věnovat úklidu, rytmus života byl prostě jiný. Snažit se o totéž v době, kdy je v mnoha zaměstnáních prosinec tím nejhektičtějším měsícem, plní se termíny, probíhají uzávěrky, navíc se konají firemní vánoční večírky, je podle mého názoru šílenství.
Adventní čas věnujte činnostem, které vás vánočně naladí: navštivte předvánoční trhy, dopřejte si výlety, prohlédněte si betlémy, zajděte na koncert nebo na návštěvu k lidem, které opravdu chcete vidět, vyzdobte si byt a upečte pouze to cukroví, které opravdu budete jíst. Pokud to přispěje k vašemu pocitu pohody, zajděte si třeba i do kosmetického salonu…
Jestliže máte zaměstnání, kde aktivita v prosinci vrcholí, vynechat hektický předvánoční úklid je  podmínkou zachování duševního a tělesného zdraví...

 Celý článek si přečtete v prosincové Meduňce.