Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Z říjnového čísla Meduňky: Uzdravit se znamená stát se lepším člověkem

Titulní rozhovor říjnového čísla je věnovaný duchovní léčitelce a učitelce Jožce Wenkeové, která se svými pomocnicemi učí své "žáky" - klienty, jak se dopracovat ke skutečným - duchovním přičinám nemocí... Tento rozsáhlý rozhovor skutečně stojí za přečtení, nabízíme ukázku, celý si můžete přečíst v aktuálním čísle Meduňky.

Životní příběh duchovní léčitelky, duchovní učitelky a spisovatelky Jožky Wenkeové v lecčems připomíná tzv. mýtus Hrdiny, známý z mnoha starých civilizací. Hrdina, což může být kdokoli, je v něm vyzván či přinucen opustit svůj dosavadní život a vydat se na cestu, aby něco či někoho našel, zachránil atd. Během cesty je vystaven řadě zkoušek, v nichž je testována jeho odvaha, vytrvalost, tvořivost či ochota potlačit své ego ve prospěch věci. Hrdina vše zvládne díky pomoci vyšších sil, které na sebe berou často překvapivou podobu, a poté se vrací do svého původního společenství – vesnice, rodiny atd., aby to, co získal (ať jde o hmotnou věc či nehmotnou kvalitu), využíval k dobru druhých i svému.
Energická paní Jožka jasně formuluje myšlenky a vypráví o svém životě, který řadu let probíhal zcela normálně, pak ale nastal zlom a po něm řada na první pohled těžko uvěřitelných situací, jimiž musela projít. Získala tak zvláštní duchovní schopnosti, které využívá pro pomoc lidem. Před patnácti lety iniciovala vznik Center pro zdraví a později založila projekt SanoKunDio®, v němž se svými spolupracovnicemi seznamuje žáky s duchovními a energetickými příčinami nemocí, učí je, jak tyto příčiny odstranit a jak si získané zdraví trvale udržovat.

Cesta hledání

Pocházíte z rodiny, která se duchovně projevovala?
Rozhodně ne, k žádné víře mne rodiče nevedli. Do kostela jsem jako dítě šla jen babičce pro radost o prázdninových pobytech na Slovensku a nijak mne to neoslovovalo. Tatínka zajímala duchovní tajemství, nikoli církevní dogmata. Zemřel, když mi bylo sedmnáct, a tím na mne spadlo řešení mnoha praktických záležitostí, protože maminka příliš praktická nebyla – měla jsem tedy úplně jiné starosti. Jako ateista jsem žila téměř až do důchodového věku.

Velkou roli ve vašem životě hrál sport
Osm let jsem závodila v judu, rekreačně hrála volejbal, basket, lyžovala a jezdila na vodu, sport u mě rozvinul vlastnosti, které jsem v životě zúročila. Mezi sportovci jsem si našla manžela – také judistu. Zpočátku to klapalo, narodila se nám dcera, jenže pak do života mého muže vstoupil alkohol a já jsem osmnáct let doufala, že se téhle neřesti baví -- ale marně. Nezbývalo nic jiného, než vztah ukončit. Po  rozvodovýchŽivotní příběh duchovní léčitelky, duchovní učitelky a spisovatelky Jožky Wenkeové v lecčems připomíná tzv. mýtus Hrdiny, známý z mnoha starých civilizací. Hrdina, což může být kdokoli, je v něm vyzván či přinucen opustit svůj dosavadní život a vydat se na cestu, aby něco či někoho našel, zachránil atd. Během cesty je vystaven řadě zkoušek, v nichž je testována jeho odvaha, vytrvalost, tvořivost či ochota potlačit své ego ve prospěch věci. Hrdina vše zvládne díky pomoci vyšších sil, které na sebe berou často překvapivou podobu, a poté se vrací do svého původního společenství – vesnice, rodiny atd., aby to, co získal (ať jde o hmotnou věc či nehmotnou kvalitu), využíval k dobru druhých i svému. peripetiích jsem zůstala sama s dcerou, bez bytu, téměř bez prostředků a navíc s velkými zdravotními problémy. Akutní blokády bederní páteře vedly až k nehybnosti a gynekologické problémy vyústily ve velkou operaci. S léčením moderní medicínou mám bohaté zkušenosti, přestože jsem jako strojní technička ve Vinohradské nemocnici byla u zdroje, vše pomáhalo jen dočasně. Příčinu zhrouceného zdraví jsem se nedozvěděla. Tehdy začalo mé hledání cesty k uzdravení – měla jsem vysokou motivaci, protože mne potřebovala moje matka i dcera, která začala studovat medicínu. A samozřejmě jsem chtěla být zdravá i kvůli sobě.

Co bylo dalším krokem na vaší cestě za zdravím?
Z nemocnice jsem nakonec odešla, vysadila léky, změnila stravu, přidala doplňkovou výživu a tato oblast se na několik let stala také mou profesí. Chápala jsem ji jako možnost pomáhat lidem změnit k lepšímu stravu i životní styl. Můj stav se na pár let výrazně zlepšil, ale nakonec se problémy znovu vracely. S dcerou jsme začaly studovat Univerzitu Milana Calábka, seznámila jsem se s alternativními metodami a mnohé na sobě vyzkoušela, reflexní terapii, reiki a Bachovu terapii jsem přidala do své poradenské praxe. Klienti se cítili nejprve dobře, ale po čase se i oni vraceli se stejným problémem. Říkala jsem si: „Přece musí existovat nějaký způsob, jak se uzdravit natrvalo“. A tehdy jsem konečně pochopila, že se člověk nemůže uzdravit, dokud nezjistí a nepochopí prapříčinu vzniku své nemoci a neodstraní ji. Onemocněla mi vnučka, navštěvovali jsme různé léčitele, byli jsme také u duchovního léčitele pana Paseky. Po jeho modlitbě za uzdravení jsem viděla pozitivní změny, i když se vnučky vůbec nedotkl. To mě přimělo k dalšímu hledání, absolvovala jsem čtyři stupně zasvěcení reiki, ale záhy jsem se s reiki navždy rozloučila, cítila jsem, že to není ta uzdravující síla, s níž byl pan Paseka ve spojení.  A tehdy jsem pochopila, že on uzdravoval s Boží pomocí. Tato fáze hledání trvala asi 13 let.  

Kdy u vás došlo k duchovnímu probuzení?
Přemýšlela jsem, kde hledat dál, uvažovala o vytvoření jakýchsi center, kde by se lidé učili, jak na sobě pracovat. Jednou jsem zase seděla s tužkou v ruce nad papírem a najednou mi ruka sama začala psát a kreslit organizační schéma celého systému center i s návody, jak na to. Bylo mi takto sděleno, že mým hlavním cílem musí být spokojený klient, který se ke mně nebude muset vracet. Nechápala jsem, co se děje, věděla jsem, že to nepíšu já, a hlavně na tak detailně propracovaný a promyšlený systém bych sama nepřišla. Byl to první duchovní zážitek na mé cestě, která mě nakonec přivedla až k Bohu.

Klient, který se k léčiteli nevrací – to je dost zásadní změna pojetí léčby…
Ano, změnila jsem svůj postoj, odstranila jsem finanční motivaci a upřednostnila zájem klienta. Důležitým principem se stalo vést každého tak, aby se ke mně nemusel vracet a své uzdravení dokončil sám. Bylo mi vysvětleno, že duchovní léčitel, kterým jsem se měla stát, je Božím služebníkem a liší se v mnohém od ostatních pomáhajících, kteří neslouží Bohu, ale svým pacientům/klientům, ti se stávají zdrojem jejich obživy a s uzdravením se mnohdy už ani nepočítá. Léčení v tomto pojetí je pak dlouhodobý až nekonečný proces. Ode mě se žádalo něco zcela jiného.  

… tento princip se mimochodem odráží i v jazyce – čeština má slovo léčitel, ale ne uzdravovatel…
Nechci být skeptická, ale vypadá to, že je zájem, aby z češtiny vymizelo i slovo léčitel. Vím ale jistě, že uzdravovatel je pouze jeden, a tím je Bůh, nikdo jiný, tedy ani já.

Příprava prožitím psychospirituální krize

Hledala jste odpověď na otázku, kdo vedl vaši ruku, když jste psala o organizaci center?
Moji průvodci se mi představili až později, byli to pomocníci Boží – andělé a archandělé. Vysvětlili mi, že do mé korunní čakry vstupuje energie z Božského zdroje, můj mozek ji transformuje do vět, které ruka napíše nebo ústa vysloví. Předložený systém jsem se rozhodla zrealizovat, ale stále jsem nevěděla, jak budu lidem pomáhat. Pak se ale se mnou začaly dít neuvěřitelné věci, dostala jsem se do rozšířeného stavu vědomí a vnímala dotaz, zda se chci opravdu uzdravit a k uzdravení pomáhat i druhým lidem. Na mentální rovině jsem bez váhání odpověděla: „Ano, chci“. O pár dnů později moje příprava a výuka opravdu začala, netušila jsem, jak těžké to bude. Byla jsem očišťována, vylaďována, prověřována, zkoušena, vyučována a připravována na službu Bohu pro duchovní osvobozování a uzdravování. Při očistě jsem fyzicky cítila, že mi jednotlivými orgány prochází energie, a vše bylo zároveň okomentováno. Výuka na mém těle trvala asi čtyři večery po sobě, někdy až do rána. Na vlastní kůži jsem prožívala stavy astmatika, bolesti člověka s pokročilou artrózou i další. Později jsem zažila i stav umírání při infarktu. Skončila jsem tehdy v nemocnici, kde ovšem žádné vyšetření nic neprokázalo. Následovala výuka duchovní. Byla jsem přivedena do nízkých duchovních úrovní, kde na mě začaly útočit démonické bytosti a síly temna. Moji duchovní průvodci mne vyzvali, abych se za své osvobození začala modlit Otčenáš. Já jsem znala jen část této modlitby, a tak jsem ji v zoufalství stále dokola opakovala. Prožívala jsem trýznění a utrpení duše v úrovni osídlené bytostmi, které byly zlomyslné v životě a jsou zlomyslné i po smrti. Později jsem se dozvěděla, že toto poznání mi také umožnilo pomoci duši mé zemřelé matky, která se ke mně přivtělila a mně bylo umožněno ji vlastním utrpením očistit a osvobodit z této nízké duchovní úrovně, aby se mohla posunout na vyšší úroveň a setkat se s duší mého otce, což si velmi přála. Vše bylo přípravou pro mou budoucí službu Bohu, osvobozování lidí od vlivu zlých duchů. Nejdramatičtější „lekcí“ byla očista, kdy mi byla uvolněna energie kundalini, která vystoupala až na úroveň korunní čakry. V rozšířeném stavu vědomí jsem prožívala dlouhé hodiny nesnesitelného brnění a zřejmě jsem u toho musela křičet, protože moji sousedé dokonce zavolali záchranku, a tím se můj očistný proces přerušil. Lékařka mi chtěla dát uklidňující injekce, naštěstí jsem stihla zavolat mojí dceři, která je lékařka a společně s ní jsme celou situaci zvládly. Díky tomu jsem získala zkušenost, co se děje s člověkem, jemuž se uvolní a rozlije energie kundalini a dostane se do rukou lékařům, kteří o této energii nic nevědí a pacienta tlumí pomocí silných medikamentů. Prošla jsem ještě několika duchovními zasvěceními, duchovní průvodci mi odhalili také tajemství duchovních a energetických prapříčin vzniku nemocí...