Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Neviditelný vesmír

Následující článek před časem připravila naše dlouholetá spolupracovnce, astroložka a moudrá paní Zoša Kinkorová...

Neviditelný vesmír je téma, na které se nás naši čtenáři ve svých dopisech často ptají. Abychom mohli uspokojivě odpovědět, musíme se ubírat jak cestami vědy, tak cestami náboženství a ezoteriky. Tato trojice by ostatně měla vždy spolupracovat. Nejdříve se zastavíme u tajemství hmoty.

Tajemství hmoty
Sledujeme-li dějiny všech vědních oborů od nejstarších dob, zjistíme, že měly vlastně stejný cíl: hledání systému přírody a vesmíru. Tento cíl sledovali staří řečtí filozofové, zasvěcenci, vědci, mystikové a všichni, kdo se zabývali oblastí filozofie, geometrie, astrologie, chemie, mechaniky, techniky. Vědce především zajímaly principy podstaty hmoty a uspořádání vesmíru, hledali odpovědi na otázky, jak vesmír vznikl a z čeho se skládá. Už v 6. stol. př. n.l. se starořecký filozof Thales z Milétu, podobně jako jiní filozofové jónské školy, domníval, že nesmírná rozmanitost látek, vyskytujících se v přírodě, musí mít společný, jednotící základ, jakýsi základní prvek, který je původem a vysvětlením všeho ostatního. O sto let později řecký filozof Demokritos, zvaný „atomista“, prohlásil, že celý svět se skládá ze dvou elementárních jsoucen: z neviditelných a dále nedělitelných částic – atomů a z prázdna. Příroda je podle Demokrita „neuspořádaným pohybem atomů všemi směry“. A s touto spekulativní domněnkou vystačila věda ještě celé dva tisíce let.
Teprve v l9. století začal anglický chemik John Dalton experimentálně prověřovat  atomistické názory starověkých myslitelů a vyprovokoval ostatní chemiky  k následování.  Největším úspěchem vědy v té době bylo vytvoření soustavy chemických prvků, kterou podle atomových vah sestavil Dimitrij Mendělejev. Z této soustavy prvků vyplynulo poznání mnohotvárnosti forem živé a neživé přírody na naší planetě. Sir Isaac Newton vzal na vědomí, že „atom je nedělitelný“ a napsal: “Představuji si, že Bůh na samém počátku stvořil látku v podobě pevných, neproniknutelných částic, kterým dal takové rozměry, tvary a další vlastnosti a vytvořil je v takových poměrných množstvích, jak to potřeboval pro cíl, pro nějž je stvořil“.
Do případu vnesli světlo fyzikové. Objevili, že atom je dělitelný a že existují další elementární částice. Koncem l9. století dostal Nobelovu cenu fyzik J. J. Thomson za objev elektronu. Následovaly objevy neutronu, dále pevného jádra v atomu a ve 20. století fyzikové postupně identifikovali protony, pozitrony a dalších 200 druhů dalších elementárních částic a výzkumy stále pokračují… Fyzikové objevili, že i záření a „neviditelno“ se skládá z elementárních částic.

Hmota sestává z molekul, molekuly z atomů, atomy z pevného jádra kladně nabitého, které je stotisíckrát menší než atom sám a z dalších elementárních částic – protonů, elektronů, neutronů. Později byly objeveny neutriny a pozitrony, a tak se pootevřely dveře k  antičásticím a objevila se další schopnost hmoty -- proměna z viditelné hmoty do formy energie. Cílem vědy není jenom objevovat a popisovat jevy a procesy probíhající v přírodě, ale hlavně hledat zákonité souvislosti mezi nimi. Kouzlo fyziky spočívá v tom, že v ní nejsou žádné pevné hranice, že žádný objev není konečnou metou, ale jen cestou vedoucí do oblasti doposud neprobádané. 

Výsledky výzkumů
Od poloviny 20. století postupoval výzkum mílovými kroky. Fyzikové zjistili, že existuje antiproton a antineutron a dnes už nikdo nepochybuje o tom, že každá elementární částice má svého neviditelného dvojníka  --  tedy odpovídající  antičástici. Astrofyzikové se pokoušejí pomocí nejrůznějších kosmických záření také nalézt antisvěty v mezihvězdném prostoru. Dodnes nevíme, zda existuje antisvět, který by byl analogický světu našemu. Radiové vlny, rentgenové záření a infračervené paprsky ukázaly docela jiný vesmír. Astrofyzikové sledují strhující film o bouřlivém životě metagalaxie. Otázky dotýkající se současně vlastností hmoty a vlastností prostorů jsou složitější, protože se na jejich vzniku podílejí nejen elementární částice, ale i antičástice. Někteří vědci tvrdí, že „antihmota není, existuje jenom ve fantazii rozdychtěných snílků“, zatímco jiní hovoří o tom, že „antihmoty může být ve vesmíru tolik, kolik je v ní hmoty. Není žádný důkaz o tom, že by nebyla“.
Vědci totiž připouštějí, že kupříkladu některé komety se jakožto antiasteroidy mohly do sluneční soustavy dostat z antisvěta. Není vyloučeno, že před očima astronomů krouží spirální ramena antigalaxie a září antisvěty, neboť elektromagnetické záření hmoty a antihmoty je „pro oko“ stejné a nerozeznatelné.  Astrofyzici se dohadují, zda ve vesmíru existuje antigalaxie, zda hmota a antihmota jsou rovnoprávné.
Astronomové vědí, že zdaleka ne všechny komety a meteory se pohybují v elipsovitých drahách a jsou takříkajíc „příslušníky“ sluneční soustavy. Některé z nich k nám přilétají z velmi vzdálených oblastí galaxie. Nejsou mezi nimi i poslové z antisvěta? Co jestli byl tunguzský meteorit kouskem antihmoty, která náhodou pronikla do zemského ovzduší?
Výzkum prokázal, že ve vesmíru existují „černé díry“. Jistě nejsou ve vesmíru rozházeny jako rozinky v buchtě, nýbrž musí být bezpodmínečně podřízeny vesmírnému řádu a pořádku. Dodnes nikoho nezajímalo, proč obíhají tělesa ve vesmíru nikoliv v kružnicích s jedním ohniskem, nýbrž v elipsách, které nutně musí mít dvě ohniska? Kepler ani Flamarion si o tom netroufali psát, i když je to jistě také napadlo. Oba totiž při popisu sluneční soustavy uvedli jenom… „Země obíhá kolem Slunce v elipse, z níž jedním ohniskem je naše Slunce…“ Nemohl by nám některý vědec vysvětlit, jak to je s tím druhým ohniskem?
Rentgenový vesmírný dalekohled Chandara potvrdil, že ve vesmíru převládá tzv. skrytá energie. Informovali o tom vědci z Amerického národního úřadu pro letectví  a vesmír (NASA) a britského astronomického ústavu v Cambridge: „Skrytá energie je možná největší záhadou fyziky“, řekl k tomu Steve Allen z Astronomického institutu. Podle astrofyziků vyplňuje rovnoměrně celý vesmír. Ukazuje se, že asi 75 % energie vesmíru patří ke skryté formě, jejíž odpudivá síla s časem stále roste. Dalších 2l % vesmíru sestává z tzv. skryté látky  a 4 % tvoří „zjevná látka, z níž se skládají na příklad hvězdy, země a lidé…“ (ČTK).

                                                                    /dokončení/