Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
CO MY JEN VÍME? (III.část)

"Proč si stále dokola vytváříme tutéž realitu? Proč navazujeme stále stejné vztahy? Proč dostaneme vždycky stejnou práci? Kolem nás je nekonečný oceán možností, tak proč vytváříme stále stejnou realitu? Není to udivující, že máme spoustu možností, ale nevíme o nich? Je možné, že jsme tak navyklí na svůj každodenní život a na způsob, jakým svůj život utváříme, že se smiřujeme s myšlenkou, že nad ním vůbec nemáme vládu?“

Film „Co my jen víme!?“ („What The Bleep Do We Know!?“, USA 2004) hledá, spolu s mnoha odborníky z různých vědních i filozofických směrů, kteří ve filmu vystoupili, odpověď. Jsou jimi:
Fyzika: Fred Alan Wolf, Ph.D., William Tiller, Ph.D., Amit Goswami, Ph.D, John Hagelin, Ph.D a David Albert
Molekulární biologie: Candace Pert, Ph.D.
Neurologie, anesteziologie: Stuart Hameroff M.D., Jeffrey Satinover, M.D, Andrew Newberg, M.D, Daniel Monti, M.D, a Joseph Dispenza
Spiritualita: Ramtha/JZ Knight a Miceal Ledwith, Ph.D

Návod na vědomé tvoření
„Ráno se probudím a vědomě utvářím den tak, jak ho chci. Protože v myšlenkách probírám všechno, co potřebuju udělat, někdy chvilku trvá, než se zklidním a dostanu se k tomu, abych opravdu záměrně utvářel den podle svého. A teď to podstatné: Když utvářím svůj den a zčistajasna se začnou dít drobné věci, pro které nemám vysvětlení, vím, že je to proces nebo výsledek mého tvoření. Čím častěji to dělám, tím větší neuronovou síť si v mozku buduju.
A když připustím, že je to možné, dává mi to sílu a chuť udělat to i zítra.“

Závislost
„Závislost nám poskytuje úžasnou příležitost dešifrovat rozdíl mezi nepostižitelností a vznešeností naší povahy a tím, jak se tato povaha denně projevuje v trojrozměrném prostoru prostřednictvím našeho těla. A dozvíme se, že závislost je pocit chemického přívalu, který se prohnal tělem skrze početné žlázy s vnitřní sekrecí a míšní mok. Někdo by ten pocit nazval sexuální fantazií. Jediná sexuální fantazie způsobí ztopoření penisu. Jinými slovy: jedna myšlenka zde stačí muži k erekci. Přesto ji nevyvolalo nic zvenčí. Vyvolalo ji něco v něm.“

Představy o Bohu
„Když jsem byl mladší, měl jsem spoustu představ o tom, co je Bůh. A teď si uvědomuju, že toho vím moc málo na to, abych ten pojem opravdu pochopil. Jsem jeden celek s tou velkou bytostí, která mě stvořila, stejně jako stvořila galaxie a vesmír. Jak se tohle vytratilo z náboženství? Šlo to snadno. Většina problémů, které náboženství a různé filozofické směry přinesly, má původ v mylné představě, že Bůh je bytost, která je od nás oddělená. Musíme se k ní modlit, klanět se jí, předcházet si ji a doufat, že na konci života dojdeme odměny. Tohle Bůh není. To je rouhání. Bůh je velmi široký pojem. Některé jeho stránky, převážně ty, které souvisí s organizovaným náboženstvím, mi nahánějí hrůzu, protože napáchaly na světě spoustu škod. A zároveň tu máme model úžasné vědy, vědy, která se ze všech nejvíce přibližuje Ježíšovu podobenství o tom, že hořčičné zrno je větší než království boží. Jediná věda, pro kterou tato analogie platí, je kvantová fyzika… Lidé přestanou vystrkovat růžky, když se jim pohrozí těmi kosmickými symptomy věčného trestu. Ale Bůh takový není. A jak začnete zpochybňovat jeho tradiční obraz, považují vás za agnostika, ateistu nebo rozvraceče společenského řádu. Bůh musí být větší než největší lidská slabost a rozhodně větší než veškerý lidský um. Bůh musí dokonce přesahovat to, co je na nás nejpozoruhodnější,
a napodobit přírodu v její absolutní nádheře. Jak by mohl kdokoli zhřešit proti takové velikosti ducha? Jak by mohla jakákoli uhlíková jednotka - na Zemi, v tom Zapadákově kdesi v Mléčné dráze, zradit Boha všemohoucího? Vyloučeno. Míra arogance je úměrná moci těch, kdo stvořili Boha k obrazu svému.“

O mozku
„Mozek chrlící myšlenky se podobá bouřkovému mraku, synaptická štěrbina je prostor mezi bouřkovým mrakem a zemí a země je receptorové místo. Vidíte ten zlověstný temný mrak, kypící na obloze, a elektrické impulsy, pádící tepnami elektrického světla. A pak udeří do země… Mozek připomíná bouři, když se v něm rodí souvislá myšlenka. Myšlenku nikdo neviděl. To, co je vidět z hlediska neurofyziky, je bouře, která zuří v různých kvadrantech mozku. Tyto oblasti jsou v těle zmapovány a člověk na ně musí reagovat. Je to holografický obraz. Vztek. Vražda. Nenávist. Soucit. Láska. Mozek nerozlišuje mezi tím, co vidí ve svém okolí, a tím, co si pamatuje, protože se aktivují tytéž specifické neuronové sítě. Mozek je tvořen malinkými nervovými buňkami, neurony. Ty mají malé výběžky, jejichž pomocí se spojují s jinými neurony, a tvoří tak neuronové sítě. Všude, kde se neurony propojují, vzniká myšlenka nebo vzpomínka. Mozek pracuje pomocí asociační paměti. Například myšlenky a pocity vznikají a vzájemně se propojují v této neuronové síti. A všechny mohou mít vzájemný vztah.“

O emocích
„Pocit lásky je uložený v této velké neuronové síti. Ale pocit lásky vytváříme i z mnoha jiných myšlenek. Někteří lidé si lásku spojují se zklamáním. Když myslí na lásku, vybaví se jim bolest, smutek, hněv a dokonce zuřivost. Zuřivost může být spojena s bolestí, bolest s určitou osobou a ta zpětně s láskou. Vytváříme si modely toho, jak vidíme vnější svět. A čím víc informací máme, tím víc svůj model tříbíme. A nakonec si stvoříme příběh o tom, jaký vnější svět je. Každá informace, kterou zpracujeme, každá informace, kterou přijmeme z okolního prostředí, je vždy zabarvena předchozími zkušenostmi a emoční odpovědí na to, co přijímáme.“

Více informací na: http://www.whatthebleep.cz
Text a foto: Miloš Matula

www.milosmatula.cz