Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
EZOTERICKÝ POHLED NA ALŽBĚTU BATHORYOVOU

                                  Jaká byla Alžběta?

Historické drama Bathory režiséra Juraje Jakubiska (2008) znovu podnítilo řadu úvah o neobyčejné osobnosti mocné uherské hraběnky Alžběty Bathoryové, zvané Čachtická paní, která je podle Guinnessovy knihy rekordů údajně "největší vražedkyní na světě". Stoprocentní pravdu o této slavné ženě už nikdo nikdy neověří, jak ale vypadá Alžběta podle informací "z vesmírných databází"?
Zkoumali to studenti školy ezoteriky pod vedením spolupracovnice Meduňky, terapeutky Antonie Krzemieňové... 

                                                         
Alžběta Bathoryová
se podle dochovaných informací narodila v roce 1560 v Nyirbáthu (přesné datum není historicky podloženo) v jednom z významných uherských rodů. Jako patnáctiletá byla provdána za Františka II. Nádasdyho (1555-1604), který byl poměrně bohatý, vlastnil rozsáhlé panství a také měl slušný politický vliv.  Svatba se uskutečnila ve Vranove nad Topľou, trvala několik týdnů a zúčastnilo se jí kolem 4500 lidí. Alžběta byla na tehdejší dobu poměrně vzdělaná, hovořila maďarsky, německy a latinsky.
Svému muži porodila pět dětí, z nichž zůstaly naživu, dvě zemřely dost brzy po narození.
Pro naše zkoumání jsme si zvolili pozdější fázi jejího života – období od roku 1604, kdy se po smrti svého manžela usadila na panství v Čachticích na území dnešního Slovenska do roku 1610, kdy byla uvězněna.

Co o ní víme?
Informatika „vesmírných databází“ nám říká, že byla silnou osobností, která se snažila pomáhat „za každou cenu“. Měla sklon k hysterii a její projevy byly „ode zdi ke zdi“. Někdy převažoval rozum, jindy cit.
Životní nenaplnění a její touha pomáhat posléze po nepochopení její pomoci přešla v mesiášství a pomstě na těch, kteří její pomoc nepřijali. Nikdy se jí nepodařilo rozvinout její talenty a najít životní oporu a stabilitu. Její sklon k hysterii a touha pomoci jí dovedla k lehce schizofrenním projevům a sadomasochismu. Svými projevy nezřízeného temperamentu a rychlými změnami nálad lidi odpuzovala, ačkoli je měla ráda. Posléze na ni byla uvalená kletba ze strany církve a inverzní anexe, tedy snaha vytlačit jí z jejího panství, z Čachtic. Posléze se od ní odklonil i její „anděl strážný“.

Porovnejme teď naše poznatky s historií.
Alžběta Báthory je dosud považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Počet jejích údajných obětí se ovšem velmi liší. Podle pověsti se ne zcela duševně zdravá Alžběta koupala v krvi panen, aby tak omladila své tělo a duši.
Jejím zločinům údajně udělal konec palatin (zástupce krále a správce země Uherské) Jiří Thurzó, který v prosinci 1610 vtrhl s vojskem na zámek, kde v podzemních prostorách údajně našel umučenou mrtvou dívku a dvě ještě živé mučednice.
Hraběnku okamžitě uvrhl do podzemí jejího hradu a služebnictvo odvezl do svého sídla, kde byli mučení a pod tíhou mučení přiznávali různé zločiny. Nakonec byli všichni odsouzeni k smrti. 
Maďarští historici považují proces za vykonstruovaný akt s politickým podtextem, vedený  touhu po majetku. Důkazy o čarodějných praktikách Alžběty obsahoval dopis čachtického kazatele Jána A. Ponického, který byl nejvýznamnějším svědkem obžaloby.
V tomto okamžiku se stává zajímavou Eržika Majorová, která jako jedna z blízkých poddaných Alžběty skončila na hranici bez soudu. Důvodem byly zvěsti o jejím čarodějnictví a spojení s ďáblem. Znala byliny a uměla léčit.

Jaké bylo spojení Alžběty s touto ženou?
Eržika opravdu disponovala uměním léčit. Byla tak osobním „lékařem“ Alžběty, které pomáhala v jejich „těžkých“ dnech. Ostatně, nebyla jedinou bylinářkou této doby a ani jedinou „čarodějnicí“.

Podle historických pramenů byla Alžběta krutá na své poddané.
Podrobíme-li zkoumání zdravotní stav Alžběty, zjistíme, že měla problémy se srdcem a cévami, štítnou žlázou, játry a slinivkou, druhotně pak se svalstvem. Můžeme konstatovat, že kombinace onemocnění jejich orgánů odráží psychické problémy. K nim patřila také nedostatečná sebeúcta. Ostatně, dovedeme si představit, jaké bylo v té době postavení žen. Onemocnění slinivky a jater nás přivede k cukrovce, která může být podkladem pro pověsti o nemoci krve u Alžběty.
Její onemocnění opravdu mohlo vyvolávat krutost. Kromě zmíněných tělesných potíží,   hysterii a sklonům k sadomasochismu trpěla depresemi a psychózami. Od člověka potýkajícího se s touto kombinací problémů lze očekávat ledacos. Že jí proto poddaní nemilovali? Žádný div. Že jí proklínali? Také nic divného. 

Koupání v krvi?
Krev se na vzduchu sráží a podléhá rychle zkáze a zápachu. Dovedete si představit, jaké množství protisrážlivých látek by bylo potřeba pro uchování krve do koupele?
Naproti tomu se podívejme na účinky „červeného vína“. Červené víno má blahodárné účinky také při vnějším použití. V současnosti byla znovuobjevena „vinná terapie“, tj. koupání se v červeném víně. Červené víno má výborné účinky na pleť, kterou zpevňuje a vyhlazuje. Červené víno podle odborníků dodává kůži pevnost a sílu a výborně ji vyživí. Je pak mnohem zdravější a pružnější.
Podíváme-li se na pověsti o „mládnutí“ Alžběty Báthory, co myslíte, v čem se vlastně koupala?

Jaká byla v celé „kauze“ role církve? Jaký měla vztah Alžběta k představitelům církve?
Alžběta v sobě měla poměrně silně zakořeněno desatero. Také se jej snažila jako normu „boží“ dodržovat. Vzhledem k její slušné inteligenci brzy pochopila, že církev má trochu jiné zájmy. Veškeré pokusy místní církve o její „poslušnost“ selhaly, a tak nastoupila anexe, jejímž smyslem bylo „odstranit“ Alžbětu z Čachtic. 

Rozeberme si ještě jednou důkladněji údaje z databáze o Alžbětě:
Disponovala poměrně slušnou dávkou inteligence, s níž se v dnešní době dá zvládnout i vysoká škola. O její inteligenci údajně hovoří její vysoké čelo.
Získané informace hovoří o tom, že byla chtěným dítětem. Tělo pak hovoří o výše zmíněných poruchách, psychika o nepřiměřených emočních reakcích a dispozicích k hysterii až schizofrenii a sadomasochismu. Historicky udávanou poruchu krvetvorby bych označila spíše za poruchu jater a slinivky, nejpravděpodobněji za cukrovku. V měřeném období pak dochází k odklonu od duševna, tedy od duchovních sfér, reprezentovaných církví a k odpojení se z „božského“ zdroje, označovaného jako „vyšší já“ nebo také „stříbrná šňůrka“.  K tomuto odpojení došlo při poznání, že bylinky Eržiky a její rady pomáhají více než modlitby.
Legenda o krutosti Alžběty má vzhledem k jejímu duševnímu uzpůsobení skutečný základ. Podkladem je její emocionální nevyváženost a impulsivnost, projevující se různými druhy nálad a chování (od přehnaného cholerika k přehnanému melancholiku).

Jakými talenty disponovala a jak je realizovala?
Vyhledání talentů by bylo zdlouhavé. V každém případě neexistovaly předpoklady pro jejich realizaci. Tak talentová výbavy Alžběty zůstala nerozvinutá a její život nenaplněn.

Dokázala by někoho vědomě zabít?
Podle naměřených hodnot zjišťujeme, že jejím prvotním záměrem bylo pomáhat a naučit se tajemství bylin a léčení. Vzhledem k její nevyzpytatelné povaze a sklonům k agresi, však její pomoc nebyla ze strany ostatních akceptována, a tak pomalu přicházela do stavu mesiášství. Tato fáze se vyznačuje touhou pomáhat „za každou cenu“ a není-li pomoc akceptována, přechází v agresi a násilí
Z dalších vlastností je zajímavá její nepřizpůsobivost a také její „vnitřní síla“, která je zpočátku velmi vysoká, v posledních létech však díky vnějším vlivům klesá. Ač kvantita rizika neříká nic zvláštního, jeho kvalita hovoří o chybném vyhodnocování rizikových situací.
Moudrost, chytrost, rozum. Naměřená hodnota moudrosti hovoří o uzavření se před okolním světem v měřeném období. Chytrost nám říká, že orientace v běžných životních situacích byla dobrá.
Duševní síla pak hovoří o nerespektování Řádu, prezentovaného soudobou církví, podporovaného zvýšenou ješitností, která by spíš odpovídala muži než ženě.
Její charakter je rozporuplný. Na jedné straně se snaží být poctivá, čestná a zodpovědná, z druhé strany ji „válcuje“ nemožnost osobního růstu, nízká sebeúcta a emocionální uzavřenost. 

Byla Alžběta krutá vražedkyně, která se koupala v krvi panen?
Na tuto otázku si odpovězte sami.
Alžběta byla bez možností se obhájit zazděná na svém hradu v Čachticích a v srpnu 1614 zde údajně také zemřela.