Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
PŘEDSTAVUJEME ZAJÍMAVOU KNIHU ...

Představujeme knihu ACHNATON A NEFERTITI, FARAONI  SLUNCE

Od svého vzniku Meduňka spolupracuje se širokým spektrem autorů a specialistů z různých oborů. Meduňkoví spolupracovníci zosobňují "bohatství různosti" a dohromady mají podivuhodně pestrý a bohatý tematický záběr.
Dnes představujeme ojedinělou knihu, jejímž autorem je jeden z těchto autorů, stálý "meduňkový spolupracovník" a terapeut Miloš Matula, který v knize shrnul své dvacetileté bádání.
Kniha s názvem ACHNATON A NEFERTITI, FARAONI  SLUNCE je věnována  historickému, uměleckému a duchovnímu odkazu starověkého Egypta. Faraona Achnatona někteří badatelé spojují s Mojžíšem.    

                                                   

Achnaton – výjimečná a nedoceněná bytost s Kristovým vědomím

Miloši, sedíme spolu nad tvou nádhernou knihou „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“. Od kdy se datuje tvoje láska k egyptské historii a k faraonu Achnatonovi?
Když mi bylo asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho, Carterem objevené, úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi, až intimně blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou, na kterou jsem nikdy nezapomněl, započal můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta, a jako by se přede mnou, ale i kdesi uvnitř mě samotného začalo „něco“ pomalu odvíjet a rozkrývat. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě Egyptského muzea v Káhiře koncem devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo… A proč zrovna Egypt? Jako výstižnou odpověď bych použil citaci, která je hned v úvodu mé knihy jako motto a je jím zápis Thomase Manna z knihy hostů v hotelu Winter Palace v Luxoru z 6.3.1930: „V pohádkách existují, pro šťastlivce dosažitelné, kouzelné louky na dně hlubokých studní. Takovou studní je lidská minulost a takovou kouzelnou loukou je tato země: tisíciletími přesazen do hlubiny, putuje zde člověk v jiném světle na základě toho, co uplynulo, mezi posvátnými památníky kulturního počátku lidstva.”

Čím byl faraon Achnaton tak výjimečný?
Postavil zkorumpovanému Amonovu kněžstvu. Šel za svým snem, za svou vizí: postavil nejprve v tehdejším Vésetu (Thébách) v karnackém okrsku postupně čtyři chrámy zasvěcené bohu Atonovi, jehož služebnictvo čítalo téměř sedm tisíc osob. Z toho lze usuzovat, že se nejednalo o skromné svatostánky na počest boha Atona, ale o obrovské chrámy nového kultu uváděného do věčného Karnaku. Odhaduje se, že největší z nich měřil na délku víc jak šestnáct set metrů a byl pravděpodobně nejrozlehlejší církevní stavbou v dějinách lidstva. Později založil k poctě svého boha Atona, slunečního kotouče, nové sídelní město ve středním Egyptě, které nazval Achetaton – Město zářícího Atonova obzoru. Miloval svou velkou královskou manželku Nefertiti natolik, že ji v desátém roce své vlády povýšil na faraona spoluvládce. Svou matku, která zastávala kontakt se zahraničím a byla něco jako ministr zahraničí, povýšil do božského stavu. A hlavně: byl velký vizionář, prorok nového náboženství Atonova kultu a toto učení předával všem svým poddaným. Byl i velký filozof, autor velkého básnického díla nazvaného Hymnus na boha Atona, který se dostal i do bible – žalm 104 je vlastně okopírovanou částí tohoto Achnatonova hymnu. Lze tedy říci, že bible zajistila Achnatonovi nesmrtelnost. Rovněž je zakladatelem nového výtvarného stylu, dnes nazávaným jako amarnský podle dnešního arabského názvu Achetatonu – Tell el Amarna. Avšak co je pravděpodobně nejdůležitější: Achnaton přišel s náboženstvím světla a lásky a hlásal stejné myšlenky jako o několik století později Ježíš. Vyznával humánní politiku, spíše než o válečné výboje usiloval o mírové smlouvy a nejvyšším bohem stanovil sluneční kotouč, který nazval Atonem, čímž položil, dle mnohých historiků, základ monoteismu. I to vedlo už Sigmunda Freuda k domněnce, že Achnaton se musel znát s Mojžíšem, který mohl být veleknězem v jednom z chrámů zasvěcených Atonovi – Slunci v Achnatonově městě Achetatonu.

Ty se však ve své knize „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“ zabýváš i jiným pohledem na Achnatona a Mojžíše?
Dodnes se nenašla mumie faraona Achnatona. Už léta se spekuluje nad jednou z mumií z hrobky KV 55, ale vše jsou jen domněnky… Achnaton mohl odejít z Egypta „hvězdnou bránou“ jako Mojžíš. Jako osmdesátiletý se pak mohl z pouště vrátit zpět a dostat se do konfliktu s tehdejším faraonem (Sethi I. nebo Ramesse II.). Achnaton je v té době nazýván cheru, zmizelý. Zajímavé na tom vše je, že právě od této doby začíná systematické vymazávání Achnatonova jména a jeho doktríny náboženství jako i rozebírání Achnatonova města Achetatonu.

Achnaton byl i prorokem nové víry v boha Atona. Říká se, že duší této jeho náboženské „revoluce“ mohla být jeho manželka Nefertiti? Kým vlastně byla Nefertiti?
Většina lidí zná ten jemný ženský obličej, vyjadřující něhu a klid, který zajistil této významné egyptské královně nesmrtelnost. Avšak to, co považujeme za vrcholné dílo, byl jen nedokončený model sochaře Thutmose s jediným vsazeným okem, dnes uložený v Egytském muzeu v Berlíně. Další Nefertitinu bustu můžeme obdivovat  v Káhirském muzeu. Královna se tváří zamyšleně, její výraz plný téměř nadpozemské krásy vyjadřuje i nespornou duchovní vyzrálost… Nefertiti se již v útlém věku provdala za krále Achnatona. Její původ zůstává dosud nejasný, ačkoliv se již nepředpokládá, že by byla cizinkou, k čemuž sváděl význam jejího jména, které se čte Neferet-iti: Kráska, která přichází nebo Přicházející kráska. Avšak slovo nefer znamená také krásný, nádherný, dobrý, takže můžeme její jméno přeložit také jako Krásná Titi. Nesmíme zapomínat, že ve starověkém Egyptě býval tento pojem častěji spojován s duchovní kvalitou, která byla Egypťany ceněna více, než krása tělesná. Nefertiti se sňatkem s mladým králem stává jeho jedinou a milovanou ženou - velkou královskou manželkou. Nebyla však pasivní partnerkou svého manžela - ona sama se stala duší Achnatonovy vlády. Od počátku s králem sdílela jeho náboženskou politiku a nadšeně se chopila doktríny víry v boha Atona, považovaného za jediné či hlavní božstvo.

Je těžké objevovat starověký Egypt, je nutné naučit se číst hieroglyfy?
Abys mohla porozumět starověkému Egyptu, musíš znát nejen hieroglyfy, ale
i magii, bez té se neobejdeš. Ve starém Egyptě neexistovalo slovo označující „náboženství“. Nejbližší slovo podobného významu bylo „magie“ – heka. Podobně
jako maat je heka principem personifikovaným božskou bytostí. Aby člověk poznal
heku
, je nutno s tímto principem vstoupit do živoucího vztahu. Pochopení magie tak, jak byla praktikována ve starém Egyptě, je velice složité a brání nám v něm obrovské překážky. Po staletí byli lidé na křesťanském západě zrazováni od těch vztahů k duchovnímu světu, které nebyly posvěceny oficiálním náboženstvím. Magie a s ní i celý okultismus byly považovány za nebezpečnou odchylku od norem víry a uctívání stanovených a prosazovaných církví. A neplatí to jen o křesťanství. Paracelsus již kdysi řekl: „Magie je nejvyšší moudrost a znalost nadpřirozených sil… je dosahována získáním vyšší duchovnosti a činí člověka schopným vidět a cítit věci ducha.“

Jaké hodnoty vyznávali lidé ve starověkém Egyptě?
Duchovní svět starých Egypťanů není pro nás, příslušníky západní kultury 21. století snadno přístupný. Magické a symbolické představy se odvíjejí paralelně a
mnohdy se navzájem neoddělitelně prolínají. Ve svých úvahách nesmíme zapomínat, že obyvatelům starověké země na Nilu byla naše rozumová logika cizí. Nežili ve světě pojmů, nýbrž ve světě obrazů. Můžeme tedy považovat za mírně pošetilé, že egyptští umělci zobrazovali nebe v podobě krávy, že nějaký brouk byl uctíván jako bůh slunce nebo že z tohoto slunce vedly paprsky zakončené lidskýma rukama, jak tomu bylo v období egyptské 18. dynastie za panování faraona Achnatona.
A znovu se musíme vrátit k magii: ta se ve starém Egyptě těšila veliké prestiži a ti, kdo ji praktikovali, byli velice váženými osobami. Mágové byli nedílnou součástí společnosti, často zastávali důležité posty, a tedy měli vliv ve všech oblastech života: v náboženství, řízení státu, diplomacii, architektuře, lékařství, zemědělství, vojsku… Zkrátka řečeno, aby člověk získal nějaký vysoký státní úřad, musel být mágem. Účelem všech státních aktivit bylo totiž zajistit, aby byla celá egyptská společnost sladěná s maat, (=pravda, spravedlnost, řád). Ve starém Egyptě nebyla duchovní oblast nikdy oddělena od hmotné. Král nebyl jen hlavou státu, ale také knězem, resp. nejvyšším veleknězem v zemi. A chrám nikdy nebyl oddělen od paláce. Nemůžeme tedy hovořit o náboženství na jedné a o státu na druhé straně. Faraoni byli na poli „náboženství“ a jeho symboliky skutečnými vědci. Docházeli do posvátných knihoven a zkoumali letopisy svých předků, aby vládli v souladu se zásadami moudrosti, jimiž se měli řídit ve svém chování. Jako nejvyšší představitel vlády plnil král zároveň kněžskou roli, neboť úkolem jeho vysokých úředníků bylo zajišťovat, aby se mu dostávalo maat, kosmické harmonie. Kéž by tomu bylo i dnes…

Ty se ve své knize nezabýváš pouze Achnatonem, Nefertiti a jejich dobou , ale zejména principy duchovní cesty ve starověkém Egyptě...
Duchovní cesta byla ve starém Egyptě určena jen pro královskou rodinu a úzkou duchovní elitu. Přístupnější začala být až v období Nové říše, ale i tehdy se otevřela jen pro malou skupinu tehdejšího obyvatelstva. Duchovní psychologie prostupuje celou staroegyptskou náboženskou, resp. magickou literaturou, která popisuje stavy vědomí, jež nebyly v bdělém stavu běžně dosahovány. Tyto stavy bylo totiž možné zažít pouze na té cestě duchovního vývoje, která směrovala k sebeintegraci a osvícení. Staroegyptská duchovní psychologie je vlastně psychologií vnitřního vývoje, která je zaměřena na vědomé kultivování „nenormálního“ stavu vědomí. Během této cesty vývoje se posilují jedincovy vztahy s bohy Horem, Usirem a Reem v souladu s tím, jak postupuje k vyšším stavům vědomí. Na uvedené cestě duchovního sebe-uskutečnění tak jedinec prochází různými sférami vlivu jednotlivých bohů. Stavy vědomí, které byly označovány názvy ka, ba a ach, byly zažívány jedincem v rámci jeho duchovního vývoje.

Byly znalosti Knihy mrtvých určitou součástí této duchovní cesty?
Kniha mrtvých je název, kterým byla moderními badateli souborně označena sbírka magických textů, pohřebních zaříkávadel a náboženských chvalozpěvů. Egypťané sami pojmenovali tyto texty jako „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“ a vypracovali systém praktik a návodů určených k tomu, aby pomohly duši zemřelého v jeho tajemné cestě a složitých změnách, které ji čekaly v záhrobí (astrálních sférách). V ezoterických termínech tak umožňuje cesta zemřelého do záhrobí překonat bariéru mezi životem a smrtí. Pro dnešního čtenáře má jednoduché sdělení: duše je nesmrtelná a celé toto učení nám jen dopomáhá k pochopení „odložení starého kabátu“, tedy našeho těla, nelpění na něm, odchodem do vyšších duchovních sfér, abychom se brzy mohli opět znovu zrodit.

Co bys ze starověkého Egypta chtěl, aby bylo přenesené do našich dnešních dnů?
Maat – tedy pravda, spravedlnost a řád, jako i víra v dobro a morální kvality. O to se snažili nejen Achnaton a Nefertiti, ale všichni egyptští faraoni. Pochopitelně bych rád vrátil Achnatonovo „amarnské období“, tedy závan věku osvícení, jak jej zažívali dávní faraoni i starověcí Egypťané v předdynastickém období, v době, kdy byl čas nazýván „tep zepi“ (zlatý věk, čas „poprvé“). Kéž by každý dnešní politik a vládnoucí činitel nejen u nás, ale kdekoliv ve světě měl ponětí o „maat“ a byl nejdříve knězem zasvěcencem, kdy vše posvátné by bylo prioritou, jakož i blaho všeho lidu, jak to bývávalo ve starověkém Egyptě....

                                                                                                


Informace a e-shop: www.milosmatula.cz