Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Nový titul meduňkové edice - ukázka první

Nabízíme první ukázklu z knihy Simony Procházkové Zahrádkářem vědomě s podtitulem návod, jak si jednoduše vytvořit léčivou a jedlou zahradu. Kniha je už 38. titulem meduňkové edice! Najdete v ní mnoho zajímavých informací i praktických rad týkajících se zdravé půdy, přírodních hnojiv a postřiků, léčivých u divokých bylin i živočichů žijících v zahradě. Autorka se inspiruje moudrostí našich předků i některými jejich recepturami.

Jaký je rozdíl mezi zahrádkařením a vědomým zahrádkařením?
Zahrádkaření a vědomé zahrádkaření není to samé. Zahrádkařit může kdokoliv. Vědomě zahrádkařit je ale něco úplně jiného, je to láskyplné opečovávání půdy, rostlin a všeho živého. Vědomé zahrádkaření je mystérium zrodu, kde se aktivně účastníme tohoto zázraku na mnoha úrovních, nejenom tělesné, ale i duchovní. Vědomé zahrádkaření je opravdové rozhodnutí stát se pěstitelem, který žije v souladu se všemi rytmy a zákonitostmi přírody a uvědomuje si všechny důsledky a zodpovědnost, které tato životní role přináší.

Vědomá zahrádka může vzniknout i na balkonech a terasách
Zelenina, bylinky i malé ovocné stromy (prodávají se tak už naroubované na zakrslých podnožích) můžeme s úspěchem pěstovat i na malých plochách. Pro tyto účely se hodí přírodní hliněné květináče a větší nádoby. Úrodnost vždy závisí na kvalitě půdy, přírodním hnojení, pravidelné zálivce a celkovém opečovávání, které rostlinám věnujeme.
Pro pěstování zeleniny na malém prostoru existuje skvělý vynález nazývaný unifit. Jedná se o několika stupňový stojan, každé patro je nádoba naplněná zeminou a středem je vedena zavlažovací trubka.

Zdravá půda je základem přirozeného ekosystému
Půda je základem lidské civilizace, na což se celkem zapomíná. Kvalitní půda totiž dodává rostlinám veškerou výživu, zbavuje je nemocí a škůdců, protože jim navrací jejich přirozenost – odolnost a repelentní schopnosti. Ztracená kvalitní zdravá humusová úrodnost byla klasickým zahrádkařením a zemědělstvím vyměněna za chemickou úrodnost.  Nějak se zapomnělo na to, že na kvalitní zdravé půdě závisí zdraví a vlastně do budoucna i životy nás všech. Naštěstí i toto se dá léčit a vrátit zpět do harmonie… Ptáte se jak? No přece návratem k moudrosti našich předků, návratem k přirozeným biorytmům přírody, návratem k sobě samým…

 

Chemie nepatří do našich zahrad

Chemické herbicidy, pesticidy a umělá hnojiva mají na půdu i všechny organismy v ní smrtící účinky. Půda se po jejich aplikaci stane úplně mrtvou. Lépe na tom nejsou ani přípravky na hubení plevele, u kterých se uvádí biologická odbouratelnost. Logicky vzato, aby mohly zabít plevel, musí to být jed. Než dojde k jejich odbourání, způsobí velké škody, a to ani nemluvím o tom, jaká je to katastrofa, dostanou-li se do vodního prostředí.
Většina chemických umělých hnojiv, ale i pesticidů a herbicidů nebyla svými výrobci nikdy hlouběji laboratorně testována na toxicitu půdy, vod, ale i na vliv na člověka a všechny živočichy. Naštěstí existují vědecké studie (NCAMP), které potvrzují, že nejběžněji používané chemická hnojiva, pesticidy mohou způsobovat poškození nervového systému, ledvin, jater a dokonce mohou způsobit vznik rakoviny. U těhotných žen jsou prokazatelné devastující účinky na jejich dítě.


Praktický příklad: Jak nám běžně používané herbicidy poškozují zdraví

Jako příklad bych ráda uvedla celosvětově používaný herbicid Roundup, jenž je masově používaný i na údržbu veřejných ploch a při pěstování geneticky modifikovaných potravin. Běžnou vlastností geneticky modifikovaných plodin je jejich odolnost vůči chemickým herbicidům, poněvadž mají přirozenou schopnost vytvořit si svůj vlastní insekticid. Jednoduše řečeno, na tuto rostlinu můžeme stříkat daleko větší množství chemie, než které by rostliny bez genetické modifikace přežily, a nic se jí nestane.  Po zásahu herbicidem velká část jedu v semenech zůstává.
Hlavní „účinnou“ složkou přípravku Roundup je glyfosát. Toho není možné se z plodiny zbavit. Jeho zbytky se tedy nacházejí v přírodě a i v lidských a živočišných organismech. Glyfosát likviduje přirozenou mikrobiální flóru a ta je pro zdraví všech organismů nezbytná. Narušením jejího zdraví se zásadně poškodí celý systém těla. Odborníci uvádějí, že glyfosát má přímý dopad na stále se zvyšující počty civilizačních onemocnění, samozřejmě škodí i ve volné přírodě, dále se vyplavuje z půdy do spodních vod a vodních


Návrat k moudrostem a recepturám našich předků

Kompostování
Péče o zahradu a každodenní činnost v kuchyni s sebou přinášejí značné množství zeleného odpadu. A právě tyto části můžeme použít k výrobě kvalitního hnojiva a tehdy mluvíme o kompostování.
Kompost je organický materiál, který se ve správných podmínkách promění na výživný humus. Jednoduše řečeno, je to proměna odumřelých částí rostlin, živočichů i exkrementů v humus a na tom je vlastně založeno celé fungování přirozeného přírodního koloběhu.

Jak si vytviříme přirodní kompostér?

K hromadění kompostu nám poslouží dřevěná bedna bez dna nebo můžeme stlouct odpadová prkna s kůrou. Kompostér je dobré umístit kousek od domu, někde za hustým keřem ve stínu či polostínu, aby nevysychal, a vše v něm mohlo dobře pracovat.


Zakládání  kompostu

Správné složení kompostu je základem pro jeho správnou tvorbu. Při zakládání kompostu začneme s 15 cm vrstvou větviček či ztrouchnivělého dřeva, na ni dáme vrstvu listí, posekané trávy, zbytků zeleniny, ovoce, zbytků čajů, kávy, skořápky, exkrementy, urinu. Pak nasypeme vrstvu zeminy a na ni zase naskládáme vrstvu větviček a pak opět pokračujeme s vrstvou zeminy a zeleného odpadu atd. Kompost udržujeme dostatečně vlhký, pravidelně ho zaléváme. Minimálně jednou měsíčně je vhodné ho prokypřit. Jestliže je přirozený proces tlení dostatečně aktivní, za 10–12 týdnů se dočkáme kompostu vonícího po lesní půdě.

 

Co patří do kompostu?

Do kompostu sypeme vše, co má přírodní původ – zbytky zeleniny, ovoce (ale ne slupky tropického ovoce, jsou ošetřené chemií), čajové sáčky, kávovou sedlinu, skořápky od vajec, popel z čistého dřeva či dřevěných ekobriket, posekanou trávu, plevel, listí, exkrementy, urinu, pecky…

 Co do kompostu v žádném případě nedáváme?

Do kompostu rozhodně nepatří potištěný papír, plasty, popel z uhlí, sklo, kov, chemické příměsi.

 Jak si můžeme urychlit proces rozkladu?

Budeme-li přidávat do kompostu listy černého bezu a řebříčku obecného, urychlíme  proměnu ze zbytků na kvalitní humus.

Kdy je kompost zralý?

Dobře vyzrálý kompost má hnědou až tmavohnědou barvu, drobkovitou konzistenci, voní po lese. Kompost prosejeme a poté rozsypeme po zahradě.