Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Radost, hojnost prosperita s jógou vědomí

Už jste četli nejnovější knihu naší spolupracovnice, zkušené lektorky jógy DITY LYNER? Kniha Radost, hojnost, prosperita s jógou vědomí vyšla nedávno v meduňkové edici, objevíte v ní  řadu cvičení, meditací a dalších technik ze systému "jógy vědomí",  s jejichž pomocí můžeme přivolat do svého života radost, najít své životní poslání nebo změnit stav nedostatku či chudoby v prosperitu. Vybíráme ukázku s Desatera prosperity, které kromě jiného také najdete v této zajímavé knize...
Knihu získáte přes náš e-shop.

 

Páté pravidlo prosperity

Peníze mají rády řád
Peníze milují řád.
Je někdy s podivem, kolik lidí vůbec nemá představu o svých financích, příjmech, výdajích a vůbec toku financí v rámci rodiny. Mít základní přehled o komoditě peněz je základní předpoklad, abychom se naučili rozumět jejich řeči. Zároveň nám takový přehled dá jasnou představu o tom, co si mohu dovolit a s čím musím počkat.
Dnešní situace, kdy jsou půjčky snadno dostupné, je toto pravidlo obzvláště důležité. Půjčit si je výborný prostředek na financování potřeb, jako je například bydlení. Půjčit si na dovolenou či vánoční dárky považuji za vrchol nezodpovědnosti, který se vymstí.
Je úplně jedno, kolik peněz spravuji, ale je potřeba mít o nich přehled a dát jim řád a rytmus. Někdy investuji a čekám, jindy peníze přicházejí. Koloběh života a smrti se odráží ve všem a je jedno, jakých částek se to týká.
Mít srovnané účty v rámci rodiny, přátel, v práci či podnikání je velmi zásadní. Vytváření dluhů je vytváření karmy, která se dříve či později musí splatit. Většinou ona splátka přijde v tu nejméně příhodnou chvíli. Je to právě všudypřítomná moc vědomí a vědomého chování, která nás vždy dostihne, pokud se chováme nezodpovědně, tedy nevědomě.
Peníze jsou mocný nástroj k manipulaci, stávají se zdrojem svárů i tragédií. Pozorujte, jak se lidé chovají ke svým penězům, jak o nich mluví, jak o nich smýšlejí. Získáte jedinečný obrázek, vypovídající o charakteru člověka.
Přílišná spořivost či chorobné utrácení jsou velmi nezdravé až nebezpečné extrémy. Můžete spořit a bát se o vše, co máte, a těšit se, že JEDNOU si to užijte. To JEDNOU většinou nikdy nepřijde. Zemřete dříve, než nějaké JEDNOU nastane nebo – v tom lepším případě – o své peníze přijdete. Do hrobu si nic ze svého majetku nevezmete. Máme život, který jsme si sem přišli užít na všech úrovních. Máme právo žít ve zdraví, radosti, hojnosti a prosperitě, avšak kazíme si to jen my sami. Chtít a mít dostatek není hřích. Hříchem můžeme nazvat, pokud si to nepřiznáme a neumíme si onen dostatek užít.
Vnímání řádu a životního rytmu je branou k prosperitě. Očekávat neustálý růst ekonomiky je jen bláhové přání, které se nikdy nemůže splnit. Tak jako naše těla, naše životy a celý vesmír kopírují rytmus zasévání, zrání, sklízení a odpočinku, to stejné se děje na všech úrovních, tedy i té ekonomické. A je to tak velmi dobře. Proč by to mělo být právě pro ekonomiku jinak?
V době odpočinku máme možnost úklidu, rozhlédnutí, sebereflexe, regenerace. Jde o velmi očistný proces, který je nezbytný pro další vývoj. Jsme-li odpočatí, s jasnou myslí a uklizeným stolem, máme možnost dívat se jinak – zkusit nové cesty, nové pohledy. Novému je potřeba vytvořit prostor. Do plné sklenice již více vody nenalijete.
Období zasévání je obdobím plným inspirací, plánování, zkoušení a postupného vydání se na zvolenou cestu. Je to cesta do neznáma, kde věříme své intuici, svému vnitřnímu vedení, že si můžeme dovolit jít doprava, přesto, že všichni ostatní jdou doleva. Jdeme totiž za hlasem svého srdce a ten se nemýlí. Život nám bude předkládat zkoušky a výzvy, zda vše myslíme vážně, ale my jsme rozhodnutí a jdeme vytrvale vpřed.

Růst. Čas, který všichni milují.
Již je vidět, že je naše cesta správná, vidíme výsledky své práce a užíváme si to. Být si vědom období růstu a užít si ho, je tak krásné a stejně důležité jako práce samotná. Letět stále kupředu bez chvilky zastavení je obrovsky vyčerpávající a smutné.
I příroda roste jakoby sama. Potřebuje jen ty správné podmínky – půdu, slunce, vodu – aby vydala své plody. Přílišné zasahování do období růstu většinou vše zpomalí nebo zastaví, a hlavně aktéry velmi vyčerpá. Je to období, kdy je žena těhotná. Ví, že bylo počato a nyní trpělivě dává svému potomku to nejlepší, aby jeho vývoj byl zdravý, aby se i ona připravila na okamžik zrození. Čeká, až plod dozraje a přijde jeho čas vyjít na svět. Období růstu je také veliká škola trpělivosti. Trpělivost přináší růže – krásné a velmi pravdivé přísloví. Schopnost odpoutat se a nechat věci, aby se děly, je umění hodné mistra. Pro trvale udržitelný život je to jediná cesta.
Na období sklizně se všichni velmi těší a máme tendenci si přát, aby trvalo věčně. I zde se potřebujeme odpoutat od svého ega, strachů a naučených vzorců. Sklizeň je odměnou za dobře vykonanou práci. Je to sladké období radosti, kdy si můžeme na plody své práce opravdu sáhnout. Je to čas, kdy je možné se na chvilku zastavit a prohlédnout si vykonané dílo, radovat se, tančit, oslavovat. Užít si výsledek na všech úrovních a zdravě posílit své sebevědomí, že jsme dokázali zhmotnit svůj sen.

A vracíme se opět na začátek.

Opět je zde čas zklidnění, retrospektivy, úklidu. Celý cyklus se nám může prolínat v různých rovinách. Většinou pracujeme na více úrovních nebo i projektech najednou. Proto se i cykly překrývají v rámci různých činností.
Podaří-li se nám naladit na rytmus vesmíru, a pokud dovolíme věcem, aby se děly, pak máme možnost zažívat poměrně stabilní období klidu, radosti a vnitřní spokojenosti. Přidávání síly a vyvíjení tlaku na věci, které si přejeme, vše naopak brzdí a nás velmi vyčerpává.
Vyčerpanost a stres jsou dnes naprosto běžným pocitem. V něm však není prostor pro radost, která je kořením života. I proto okolo sebe vidíme tolik nešťastných lidí s obličeji staženými bez vnitřní záře. Dříve či později je potřeba toto napětí uvolnit. Tělo a mysl si musí ulevit, jinak upadnou do depresí. Zde je velmi tenká hranice a u každého je individuální. Pocit psychické nepohody se současnou společností šíří jako lavina a může ji zastavit jen návrat k vědomému životu. Uvědoměním si sebe sama, přijetím sebe sama, uvědoměním si svých hranic a respektu k sobě...