Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O KONÁNÍ DOBRA A MEDVĚDÍ HLAVĚ - od naší čtenářky Martiny

Následující článek nám do redakce zaslala naše čtenářka Martina. Martině děkujeme a článek zveřejňujeme k potěšení dalších čtenářů...

„Kdyby to všechno bylo tak jednoduché! Kdyby existovali zlí lidé, kteří by někde záludně páchali zlé činy, bylo by nutné je jen oddělit od nás ostatních a zničit. Ale hranice rozdělující dobro a zlo prochází srdcem každé lidské bytosti. A kdo je ochoten zničit kus vlastního srdce?" (A.I. Solženicyn)

Bylo by pěkné odstěhovat se na jinou planetu, moci si další „spoluosadníky“ vybírat a zakázat vstup těm, s nimiž bychom žít nechtěli. Zkusila jsem zapřemýšlet, koho bych si vybrala, a zjistila jsem, že to není tak jednoduché. Což mě nevyhnutelně vedlo k otázce: jsem i já slušný a hodný člověk, v jehož sousedství by ostatní chtěli bydlet? Odpověď je jednoduchá: ne vždy. Občas totiž nejsem hodná, anebo se moje slušné a dobré chování váže na nějakou „odměnu“, tedy očekávám, že mi příjemce dobra slušně poděkuje nebo že mě za to někdo pochválí nebo že se mi dostane jiné odměny, atd. A když se tak nestane, mohu být v závislosti na svém aktuálním rozpoložení neutrální, velkorysá, lehce nebo hodně naštvaná či zhrzená, případně někdy přestanu na čas dobro konat (to platí zejména na silnicích). Prostě se někdy chovám jako onen Ivánek ze známého filmu Mrazík, který šel konat dobré skutky, aby se zbavil medvědí hlavy - tedy konal dobro účelově. Teprve když udělal dobrý skutek nepodmíněně, dědeček Hříbeček mu hlavu odčaroval. Sdělení je jasné: je rozdíl, zda konám dobro kvůli něčemu, nebo od srdce. Jak se ale dopracovat k tomu, abych žádnou odměnu nečekala a zároveň se nestala medvědem?

Dobrý = hodný lásky nebo blbý?
Myslím, že v dnešní době je velmi těžké být dobrým člověkem: jednak proto, že být hodný a slušný se teď „nenosí“ a považuje se to za slabost a hloupost, jednak proto, že je v nás hluboce zakořeněná představa, že dobro bude odměněno a zlo potrestáno. Dočteme se to v pohádkách, vidíme to ve filmech a vychovávají nás tak rodiče, kteří odměnu za dobré chování snaživě dotáhli ad absurdum: tedy budu tě mít rád/a, pouze pokud budeš hodný/hodná; jinými slovy pokud uděláš to, co chci já. A my se snažíme a snažíme a ono to v rámci rodiny třeba i nějak funguje, ale potom se vydáme do školek a škol – a najednou se ve střetu s realitou ocitáme v emocionální pasti a nejistotě. Čekáme, jak nás budou hodnotit a uznávat ostatní, za co nás budou považovat a zda nás budou mít rádi. Bereme si potom věci osobně, vytváříme si domněnky, hřešíme slovem, snažíme se vše dělat nad naši kapacitu.  Tak jsme snadno zmanipulovatelní a měníme se opakovaně v oslíka, který se žene za mrkví. A co když se nám mrkve (tedy uznání) nedostává?

Od dobrého jen krůček ke špatnému
Udělali jsme něco dobrého, ale vzápětí jsme naštvaní na nevděčného příjemce (hajzl jeden) i na sebe (to jsem ale debil), a ta špatná energie pak nutně převáží nad tou původně dobrou. Máme na to hezké přísloví, a totiž že „cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ Aneb jak říká mistr Yoda ve filmu Hvězdné války: „Strach vede k hněvu, hněv k nenávisti, nenávist vede k utrpení a utrpení k temné straně Síly.“ Líbí se mi ten název „temná strana“ – klobouk dolů před filmovým scénáristou. Máme totiž tendenci vnímat dobro a zlo (a spoustu dalších rádoby protikladů) odděleně: například když říkáme bílá a černá magie. Jenže ona je jen jedna magie (tedy síla nebo energie) – a tu lze použít buď pro dobré účely, nebo pro účely špatné. Dvě strany jedné mince. Stejně tak nůž sám o sobě není ani dobrý, ani zlý: záleží na tom, zda s ním ukrojíme chleba, nebo někomu ublížíme. Podobně tak proti zlu nelze bojovat v pravém slova smyslu: hezky to ukázali ve filmu Pátý element, kdy zlá ohnivá koule řítící se na Zemi vždy absorbovala všechny na ni poslané rakety – a zvětšila se. „Zlo plodí zlo,“ říká ve filmu otec Vito Cornelius.

O tom, jak se vypořádat se zlem venku i v nás, někdy příště, až přijde inspirace, teď bych k tématu konání dobra ráda ocitovala jeden zenový příběh, v němž je asi shrnuto vše:
Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: „Co mohu udělat pro záchranu světa?“
Mistr odpovídá: „Tolik, co můžeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce.“
„Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?“ ptá se mnich zklamaně.
Nato mistr: „Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází.“

S přáním bdělosti a všeho dobrého

                                                                      Martina Bártová