Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Relaxace jako prevence vzniku syndromu vyhoření

O důležitosti relaxace většinou nepochybujeme, ale jen málokdo se relaxačním technikám věnuje cíleně  a pravidelně. Relaxace však může působit i jako účinná prevence proti jednomu ze "strašáků" současného životního stylu - syndromu vyhoření. Článek připravila PaedDr. Lenka Rogožanová z brněnského Centra Mandala.


Syndrom vyhoření
Se syndromem vyhoření jsem se díkybohu v osobním životě zatím nesetkala. Ve svém okolí se však s tímto neblahým jevem potkávám často. Před několika lety jsem jako pedagog, který se zabývá mimo jiné i globálním způsobem výuky (tj. holistickým přístupem ke vzdělání s využitím prožitkového způsobu práce, součástí něhož je i relaxace a meditace), nabídla několika brněnským školám semináře pro jejich učitele. Jak jsem však byla překvapena, když ředitelé reagovali na nabídku s nadšením, ale pedagogové neprojevili žádný zájem o práci na sobě sama. Znamená to, že i učitelé jsou ohroženi syndromem vyhoření?
Ti, kteří jsou těsně před upadnutím do tohoto stavu, už asi nemají dostatek sil s tím něco začít dělat a ti, kteří již syndromem trpí, jsou „v pasti“.
Překvapená jsem byla i letos v březnu, když jsem se účastnila seminářů v rámci projektu „Podpora celoživotního vzdělávání pracovníků sociálních služeb v Jihomoravském kraji“, na nichž jsem zjistila, že ani v tak ohrožených profesích,  jako jsou pracovníci v ústavech pro těžce mentálně a fyzicky postižené, v azylových domech nebo neziskových organizacích pracujících s Romy či bezdomovci, neexistují preventivní programy na ochranu před syndromem vyhoření. Navíc nízké platy a časová náročnost neumožňují těmto sociálním pracovníkům věnovat se získávání potřebných informací a péči o sebe sama. Takže každý nějakým způsobem „přežívá“, ale systematické péči se věnuje málo kdo z nich.

Relaxace jako prevence
Na jednom z těchto seminářů jsem nadnesla téma relaxace, a neboť se do diskuse nikdo nezapojil, protože s ní neměl téměř žádné zkušenosti, byla jsem lektorkou požádána, jestli bych se všemi zúčastněnými vzorovou relaxaci neprovedla. Ráda jsem tak učinila a během dvacetiminutového relaxačního cvičení (sestávalo z tělesného uvolnění procvičením všech kloubů, pozitivních afirmací, dechového cvičení a imaginace, jsem dostala velice pozitivní zpětnou vazbu od všech účastníků. Ale i kdyby nic neříkali, jejich výrazy tváře prozrazovaly hluboké uvolnění (jako po probuzení z hlubokého spánku).
Po těchto zkušenostech mě napadlo založit sdružení na pomoc pracovníkům v pomáhajících profesích, ale i všem ostatním, kteří by o prevenci vzniku syndromu vyhoření projevili zájem. Zavedení pravidelných a odborně vedených relaxací přímo na pracovištích (nebo k tomu určených místech) je podle mě důležitým doplněním tzv. supervizí (konzultování složitých případů práce s klienty), které se již provádí.

Vzít život od vlastních rukou

Myslím, že není třeba čekat na zavedení nějakého opatření „shora“, ale je možné vzít svůj život  hned do vlastních rukou. Prevence je jak známo mnohem účinnější než následné řešení nejrůznějších psychosomatických potíží.

 
                                                        Lenka Rogožanová, PaedDr.

V rubrice Pozvánky najdete pozvánku na akce Centra Mandala