Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Cesty k uzdravení

Dnes je podle Lunárního kalendáře Světový den nemocných. Všichni doufáme, že budeme zdraví a přejeme to i svým blízkým. V následujícm článku nám dlouholetý spolupracovník Meduňky a zkušený bylinář Josef A. Zentrich, který už bohužel není mezi námi,  objasňuje, proč je potřebné se zamýšlet nad svými slovy i činy-z duchovního hlediska to má velký vliv právě na naše zdraví. A prevence je přece lepší než léčba...

Čas pro duši
Zkušenosti starých mistrů nás učí věnovat každý večer svému nitru, duši. Zkoumat své myšlení, city, přání a konfrontovat je s božími přírodními zákony. Zjistíme-li, že máme v duši proti někomu závist či hněv, pak se musíme snažit tyto disharmonické emoce v sobě přemoci. K trvalému uzdravení z těžké nemoci může dojít jen silným zásahem do vnitřního života – úplnou a naprostou změnou charakteru, nazírání a smýšlení.
Při těžkém onemocnění můžeme postupovat několika cestami. První vede přes striktní dodržování lékařských rada podrobení se všem doporučeným procedurám. Druhá cesta přivádí nemocného od lékaře k léčiteli. Třetí cesta je asi nejtěžší. Vede k pokornému poznání zákonitostí Univerza  a tím k rozpoznání pravých příčin onemocnění. To zpravidla vyśtí k touze „pracovat na sobě“, nebýt jen konzumentem lékařských služeb, ale aktivním prvkem v boji o své zdraví. Odtud je k uzdravování opravdu jen krůček.
Ve svém myšlení si musíme jednou provždy ujasnit poznání, že těžká nemoc nepřichází nikdy ani náhodou, ani najednou nebo zcela nečekaně. Nikdy nepřepadne nevinného, není trestem božím, ale ani projevem jeho výjimečné lásky k nám. Onemocnění je jen a jen žatvou setby námi zaseté.Zpravidla se již dlouho dopředu ohlašuje jemnými signály, na které však ve své pýše či nevědomosti zpravidla nebere zřetel.

Jak tedy postupovat v praxi?
Lehněme si na záda, třeba do jógové relaxační pozice blaženosti nebo si sedneme do příjemné lenošky. Snažíme se ve svém životě retrospektivně postupovat dozadu, dál a dál. Uvažujme, co bylo včera, před týdnem, před rokem, před více lety. Vůbec není nutné, abychom za jedno sezení pronikli až do dětství. Je to totiž dost perná práce a při vleklém onemocnění nebude vadit, když ji roztáhneme do delšího časového údobí. Musíme však být k sobě maximálně poctiví! Vědomé „přeskočení“ nepříjemné události může nanejvýš oklamat jen nás samotné. Lze namítnout, že máme špatnou paměť a že předložený úkol nemůžeme splnit. Mohu vás však zodpovědně ujistit, že s vaší pamětí to není tak nejhorší a že předložené zadání jistě splnit můžete! Je ale pravdou, že je to úkol dosti nepříjemný, takříkajíc „na tělo“.Ale správněji bych měl říci – „na duši“. Při poctivém přístupu se (většinou) budeme divit, jaké události nám mohou ze šera zapomnění vyplouvat na povrch vědomí. Nebojme se jich a zaměřme se především na ty prvky v našem životě, které do něho vnesly disharmonii čili porušení Řádu. Nemusí nás trápit, pokud se to nepodaří hned napoprvé. Ale podaří se to zcela jistě! Nyní je třeba zaujmout konstruktivní postoj. Pokud člověk, kterému jsme ublížili, ať už skutkem nebo jen myšlením, můžeme škodu napravit prostým odčiněním. Že jste vědomě ošidili bratra při dědictví po rodičích, on o tom nemusí vědět. Pak je třeba uvést věc do pořádku, neprávem nabytý majetek bratrovi nabídnout a omluvit se mu. Nebo jste naopak přesvědčeni, že bratr nabyl víc, než si zasloužil a „upřímně“ ho proto nenávidíte. Tohoto citu se musíte zbavit a bratrovi nabídnout ruku ke smíru. Že vás tedy opravdu doběhl a nemáte se mu proč omlouvat? Možná máte pravdu, ale je to zase věc bratrova svědomí. Nyní jste ale vy v tísni a potřebujete očistit svou duši, takže vy musíte jednat! Jestliže osoba, které jste ublížili, již nežije, třeba jste odložili mámu v posledních dnech jejího života, kdy vás nejvíc potřebovala, do starobince, nemocnice atd., protože vás prostě obtěžovala – aspoň ji poproste za odpuštění a pomodlete se za ni, za správnost její další cesty. A vzniklou karmu můžete lehce odčinit tím, že v rámci svých možností budete aspoň několik dnů pečovat o jiného starého člověka nebo, při vlastní nemohoucnosti, aspoň složíte finanční dar ústavu pro staré lidi. Prostě možností k očistě je mnoho a především je nutný a nejdůležitější první krok. Když už opravdu jiná možnost neexistuje, postačí uvědomit si své špatné konání, opravdu toho litovat a rozhodnout se, že už nikdy podobný přestupek nezopakujeme.

Léčíme se až po duchovní očistě!
Výše uvedeným způsobem se znovu dostaneme do harmonie s Všehomírem, do souladu s tvůrčí silou  a uvolníme uzdravující mechanismy našeho těla. Pak můžeme pocítit, že je naše duše očištěna. Teprve po této duchovní a duševní očistě přistoupíme k vlastnímu léčení, a to jakýmkoli způsobem.pokud toto naše dobré chtění vyváží naše přestupky a naše tělo je ještě „opravitelné“, máme velkou naději na uzdravení, ať už tím, že nám lékař podá ten správný lék nebo nám přijde do cesty ten „správný“ léčitel nebo „zabere“ vliv zdravé výživy, prostřednictvím které jsme před časem začali bránit další devastaci našeho těla.
Může se ale také stát, že míra našeho provinění bude natolik veliká, že symbolické prožití karmy nepřichází v úvahu. Nebo už naše tělo bude z čistě mechanického hlediska ve stavu „neopravitelném“. Pak nezbude než vypít kalich hořkosti až do dna  s vědomím, že smrtí splácíme své dluhy a před tváří Stvořitele staneme čistí a spravedliví, s novou nadějí na další vývoj v jiném, zdravém těle.

                                                                         J. A. Zentrich