Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Emoce a zdraví

Také jste si, milí čtenáři, na konci loňského roku slíbili, že se pokud možno nebudete zbytečně rozčilovat a podléhat stresu? Někdy je dost těžké to dodržet, ale je dobře, že se o to aspoň pokoušíme -- naše duše a psychika v mnoha případech významně ovlivňuje i naše fyzické zdraví a také proces stárnutí organismu - jak v následujícím článku vysvětluje náš spolupracovník, zkušený lékař, který se dlouhodobě věnuje otázkám psychosomatiky, doc. MUDr. Bohuslav Hanuš...

Dobrou prevencí stresu může být třeba "obyčejná" procházka v klidné krajině - a našemu zdraví prospěje i fyzický pohyb...

Snad už od začátku existence druhu Homo sapiens se objevuje snaha odhalit tajemství stárnutí lidského organismu a důvody výskytu  různých závažných chorob. V současné době patří mezi závažné choroby nepochybně i tzv. civilizační onemocnění. Z čeho vychází názor, že tato onemocnění souvisejí  právě s „rozkvětem“ naší civilizace a s jejími „výdobytky“?
Samozřejmě můžeme vše svést na smog a exhalační zplodiny ve vzduchu, vodě i v zemi – vlivem nárůstu populace a rozvoje technických  vymožeností se tyto zplodiny kolem nás vyskytují ve stále větších koncentracích. Pak bychom se ovšem měli pozastavit nad faktem, že například ve Velké Británii byly už na počátku 20. stol.  koncentrace a celkové množství exhalací ve vzduchu (a v tamních vodách a zemi také!) více než dvanáctkrát vyšší než v současnosti. Dnes -- tedy na  začátku  jednadvacátého století,  ovšem vzrostl výskyt identických civilizačních chorob více než kvadraticky.

Znepokojivé otázky
Jak vysvětlit, že ještě v relativně nedávné době nebyly obávané civilizační choroby (dokonce ani mezi chudým a civilizačními zplodinami trýzněným městským obyvatelstvem)  procentuálně tak časté, jako je tomu dnes?  Jak vysvětlit, že při výskytu epidemií (např. cholery nebo moru) v tehdejších zemích Evropy v relativně nedávné historii zahynula značná část obyvatelstva  těchto zasažených území, avšak zároveň určitá část obyvatel tato smrtelná onemocnění bez problémů přežila? A jak vysvětlit, že nekuřáci (podle světových statistik) umírají ve srovnání se silnými kuřáky sice méně často na rakovinu plic, ale (opět v procentuálním pojetí) mnohem častěji než u silných kuřáků je u nich příčinou smrti onemocnění rakovinou prostaty, žaludku a tlustého střeva?
Při takových otázkách se vtírá myšlenka, že při doslovném kopírování  závěrů myšlení některých vědeckých kapacit z oblasti medicíny by tento fakt (paradoxně) znamenal, že nás nikotinismus před zmíněnými nádory chrání!  Takový závěr je samozřejmě nesmyslný, ale ono věčné a nezodpovězené proč stále zůstává. Proč například člověk žijící „příkladně zdravým způsobem života“ (denně přiměřeně sportuje, nekouří, nepožívá alkohol ani jiné omamné látky, stravuje se pouze zdravě, vyhýbá se potenciálním nebezpečenstvím a  jeho život má pravidelný rytmus …) umírá relativně mladý na infarkt myokardu či rakovinu, zatímco jiný se v oblaku cigaretového dýmu a alkoholového oparu paradoxně dožívá velmi vysokého věku?


Genetika nebo osud?
Takové případy jistě všichni ze svého okolí známe.  Že by snad šlo pouze o geneticky podmíněnou dlouhověkost? Je to prostě osud?  Právě ten malý rozdíl mezi  štěstím a smůlou? Nebo že by jen hloupá a nespravedlivá náhoda?  Ve všech těchto případech by pak  všechny zdraví škodlivé vlivy (jak je jistě právem nazýváme) ovšem zůstaly jaksi „mimo hru“.  Genetický obsah v oblasti  dlouhověkosti (a odolnosti vůči různým chorobám) jistě hraje  podstatnou roli, ale i v této oblasti se nabízejí mnohé otázky. Proč mnozí potomci dlouhověkých rodičů či prarodičů umírají v relativně ranném věku a naopak ti, jejichž prognóza ohledně věku je po předcích nepříznivá, se dožijí v plné vitalitě velmi pokročilého věku?  A takto bychom mohli s kladením otázek pokračovat: proč někdo neonemocní chřipkou, ačkoli se pohybuje mezi nemocnými a nedělá nic pro zvýšení imunity?
I otázka dlouhověkosti přináší mnohé otázky: v zemích s nejvyšší životní úrovní na světě (včetně špičkové úrovně zdravotnictví), například ve Skandinávii, je dlouhověkost poměrně vzácná, ovšem ve Francii se lidé dožívají v průměru  nejvyššího věku v Evropě!
(A to i přes to, že v zemích Skandinávie jsou již po dlouhá desetiletí platné velmi přísné normy v oblastech zdravotnictví, v potravinářském průmyslu a také v oblasti ekologie i v dalších sférách společenského dění!).
Při našich úvahách můžeme dospět až k poněkud demagogickým závěrům a například tvrdit, že  „francouzská dlouhověkost“ souvisí s tamější hojnou konzumací vína – podle výzkumů víno obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek. Ovšem v Gruzii,  kde je průměrná denní spotřeba  vína na obyvatele o několik desítek procent vyšší  než ve Francii, se obyvatelé dožívají ve srovnání se statistickými údaji evropského průměru, podprůměrné délky života …

Bůh či náhoda?
Leckdo tvrdí, že délka lidského života i jednotlivá onemocnění závisí pouze na boží vůli.
(Při takovém výroku si většinou pomyslím, že se snažíme svalovat  na mocnou vesmírnou sílu negativní děje, za něž si tady na Zemi můžeme sami.)  Ostatně nevěřím,  že by jakákoliv moudrá, inteligentní a láskyplná bytost, za jakou je Bůh považován, byla tak mstivá a sadistická, aby bez jakýchkoliv pravidel a zákonitostí  na lidstvo seslala všemožné smrtelné choroby a následně je pak se sadistickým úsměvem „povolávala“ k sobě …
A co takhle všechno to negativní svést na náhodu?
Náhoda snese mnohé. Příroda  -- a tedy i my lidé jakožto její součást a zároveň jeden z článků v perfektně organizovaném „procesu“ zemské existence -- vykazuje existenci exaktních a bezchybných systémů, z čehož lze odvodit logickou  rovnici: kde je systém, tam existuje i řád a pravidla -- a tam  není místa pro náhodu!

Můj názor:  rozhodne psychika
Jsem přesvědčen, že onemocnění závažnými chorobami vzniká na základě velmi komplikovaného procesu, na němž se dlouhodobě podílí několik dominantních  faktorů.
Ano, každé naše onemocnění je vždy ovlivněno větším množstvím faktorů, jejich individuální intenzita a množství určuje rozsah a závažnost komplexu rozvíjejícího se či potenciálního onemocnění.
Staré indické přísloví říká: „Pouze dobrý oštěp ti ještě nezaručuje úspěšný lov na tygra.“ Celkem logický výrok, že?  Obdobně logicky zní také fakt, že  „Každé  onemocnění potřebuje ke svému vzniku mnohem více než jediný zákeřný vir či bakterii.“ Ke vzniku choroby v našem organismu se v nás musí nejprve vytvořit předběžný „sehraný  systém“  více „pato-stimulujících“ faktorů. Na tom, že při vzniku všech onemocnění hraje psychika důležitou roli, se shoduje většina světových lékařských kapacit.
Pro příklady není zapotřebí chodit daleko: například infarkt myokardu se vyskytuje převážně u osob velmi emotivních a citlivých a hlavní zdroj ničivých emocí  nalezneme většinou v rodinných vazbách (prof. Dr. G. Bälling, New Scotts Research Institute, 2006, USA). Infarkt myokardu většinou „udeří“ v okamžiku silného emočního rozrušení.
Vředové choroby žaludku se vyskytují především u osob žijících v dlouhodobém emočním napětí, zvláště pak pokud osoby  silně trpí trémou či jsou si jinak profesně nejistí. (Jen pro zajímavost: podle výzkumných zpráv pocházejících z lékařského výzkumného ústavu v kanadském Ontariu (RN 391/2006) tamní vědci konstatovali, že pro vznik vředové choroby není zdaleka tak směrodatné množství přítomné heliobakterie v zažívacím traktu, ale především zmíněný typ chronického duševního vypětí).
Většina moderních lékařských výzkumníků se dnes přiklání k myšlence, že nejen všechny závažné civilizační choroby,  ale i mnohá onemocnění považovaná za relativně banální vznikají na základě určitého „chronického psychického stavu“. Z vědeckých zpráv publikovaných v roce 2004 výzkumným ústavem experimentální medicíny (EROM) v New Mexiku (USA) se z testů (Inmed, 2005) dozvídáme, že  880 dobrovolníků dlouhodobě zatížených stresem bylo porovnáno se stejným počtem osob v dobré duševní pohodě. Výsledky byly ohromující: v první skupině testovaných (chronicky zatížených stresem) bylo virózou úspěšně infikováno 79 %,  zatímco u druhé skupiny duševně stabilizovaných onemocnělo pouze 12 %. Podobné testy jsou ostatně prováděny v mnoha dalších výzkumných ústavech světa (mimo jiné i s některými skupinami bakterií zodpovědných za záškrt, angínu a dokonce i různá infekční střevní onemocnění). Výsledky těchto mezinárodních výzkumů vyznívají přesvědčivě: psychika je bezpochyby při vzniku onemocnění našeho organismu zcela spoluodpovědná!
Podle některých předních vědců v oblasti medicíny přispívá dokonce každá negativní emoce bez výjimky ke vzniku jednoho z některých našich „tělesných“ onemocnění!
Správná životospráva, vyvarování se denního stresu, psychohygiena, dostatek pozitivních emocí spolu s  pocitem štěstí a hlavně celkový životní optimistický postoj budou rozhodně obrovským přínosem v účinné prevenci před vznikem nejenom civilizačních chorob, ale budou nás chránit i před mnohými běžnými onemocněními, která nám dosud ztrpčovala život.  


                                                    Doc. MUDr. Bohuslav Hanuš

Foto: Věra Čajková