Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Ho´oponopono – umění odpustit

Je tady jaro, které slibuje nové začátky, novou energii, očištění a opuštění toho, co se přežilo... Je dobré čistit tělo, ale neméně důležité je harmonizovat a čistit i svou mysl a duši. Součástí toho je i odpouštění. Snad každý z nás má ve svém životě někoho, komu potřebuje odpustit. Že se to nedaří? Inspirujte se čánkem naší spolupracovnice Marjánky Kukui o havajském umění odpuštění...
(Článek vyšel v Meduňce v květnu 2014)

Milí čtenáři, schopnost odpustit a oprostit se od starých zranění a křivd může zásadně zlepšit naše vztahy a často nás také významně posune na naší životní a duchovní cestě. Ovšem není to snadné a někdy se o to marně pokoušíme celá léta. Možná právě vám bude inspirací následující článek...

Odpuštění – klíč k vyléčení
Možná, že si někteří čtenáři pamatují, že se mi před několika lety splnilo veliké přání a havajský učitel (kumu) mě přijal do rodiny (ohana). To mi umožnilo pochopit víc z havajské filosofie síly pozitivního myšlení (Huna) a procesu odpouštění (Ho´oponopono). Ráda bych se vámi podělila o zprávu, kterou nedávno obdržel každý člen naší rodiny.
Kumu Kahili píše: „Celé naší rodině z překrásné Kauai, země duh, teplých dešťů, jemných písečných pláží, květin a slunečních paprsků. Věřím, že nadále sázíte semínka Aloha (lásky), protože Aloha může vyléčit svět. Celý svět čeká na alohu. A teď si jděte hrát.“ Tak končí pozdrav od Allena Alapai. Ano, on tomu říká hraní, když nás posílá, abychom se dělili o lásku a odpouštění.

Při návštěvách České republiky se na mne často obracejí čtenáři, abych jim pomohla vyřešit problémy pomocí technik a zkušeností založených na principech havajského léčení. Někdy úplně stačí vysvětlení toho, jak důležité je prostě odpustit. Cituji kumu: „Odpuštění je klíčem k vyléčení. Jde o vypuštění čtyř hlavních záporných energií, které naše tělo drží. Strach, zloba, žárlivost a smutek způsobují blokády v našem těle. Proces Hoˇoponopono znamená dát věci do pořádku, do rovnováhy (pono), být v harmonii sám se sebou, s rodinou, prostředím a společenstvím.“ Jindy dotyčný hledá další nápovědu, jak odpustit. Nabízím pak jednu z možností, kterou popisuje Louise L. Hay v knize
Miluj svůj život. Můžeme se zeptat osoby, které potřebujeme odpustit, na její nejranější vzpomínky z dětství a pak pozorně naslouchat. Často nám její odpověď nabídne klíč k tomu, proč se chová tak, jak se chová, a to může nastartovat proces odpuštění.


Projekt soucitu
Další způsob, jak začít odpouštět, je známý jako projekt soucitu, Avatar. Jedná se o pět stupňů, při nichž se vždy soustředíme na osobu, které chceme odpustit. V duchu si upřímně opakujeme:

1. Stejně jako já, tento člověk (doplníme jméno osoby, které chceme odpustit) hledá ve svém životě radost.

2. Stejně jako já se tento člověk snaží ve svém životě vyhnout utrpení.

3. Stejně jako já poznal tento člověk smutek, samotu a zoufalství.

4. Stejně jako já hledá tento člověk naplnění svých potřeb.

5. Stejně jako já se tento člověk učí o životě.

Důležité je, abychom se důsledně soustředili na tuto druhou osobu a ne na sebe samé. To pak zvyšuje nejen soucit, ale i pochopení, což může vést i k odpuštění. Někdy se však může stát, že se dotyčný člověk dopustil něčeho tak vážného, že je takřka nemožné mu odpustit. Někdy tato osoba i nadále způsobuje velká zranění, například ubližuje dětem, a nikdo jí v tom nezabrání. V takových případech je nutné, abychom se alespoň my ochránili před dalším ubližováním. Člověk, jemuž bylo ublíženo, si často neuvědomuje, že byl vystaven násilí a stal se obětí. Podvědomě se pak domnívá, že je něčím vinný.

V takových případech musí dotyčný odpustit především sám sobě -- ne za to, co udělal, nebo neudělal, ale za to, že mu bylo ublíženo, a pustit to od sebe pryč. Pokud to nedokážeme, táhneme toto břemeno s sebou a platíme ještě další bolest za to, že už nám bylo ublíženo.

 
Sedm principů

Tady nám pak může pomoci praxe Huna, síla pozitivního myšlení. Při prvním principu svět je to, co si myslíme, že je, se můžeme podívat na situaci, ve které se ocitáme. Skutečností je, že se musíme zbavit ublížení, kterého se nám dostalo.
Druhý princip, není žádného omezení, nám umožní najít různé způsoby, jak to učinit. Třetí princip, energie proudí tam, na co se soustřeďujeme, nám připomene, že si můžeme vybrat: utápět se v trýznivých vzpomínkách, anebo se soustředit na vyléčení svého zranění tím, že to pustíme a budeme hledat to krásné, co nám život nadělil.
Čtvrtý princip, teď je okamžik moci, nám pomůže začít se oprošťovat od situace teď hned a netrápit se tím, co se stalo.
Pátý princip, milovat znamená být s tím šťastný, nám připomene, že je důležité hledat lásku, třeba i v malých zárodcích, aby nám pomohla přežít naše těžkosti.
Velice důležitý je šestý princip, všechna síla pochází zevnitř nás samých. Samotná skutečnost, že jsme dokázali prožít něco tak těžkého, a přece nás to nepřemohlo, je důkazem toho, jak jsme silní. Musíme si pak připomenout všechno to, co jsme dokázali navdory všem útrapám. Poslední, sedmý princip, je prověřením toho, jak se nám daří se s celou situací vypořádat. Podstatou tohoto principu je pružné myšlení, neboli přesvědčení, že existuje víc než jedna cesta k tomu, abychom se dokázali od nepříjemného prožitku skutečně oprostit, pustili ho pryč  a nedovolili mu kazit nám další život. Takové pouštění velkého ublížení neznamená, že bychom neudělali vše, co je možné, abychom zabránili dalšímu ubližování, ale ne za cenu vlastního zdraví anebo života.

Havajská inspirace
Pokud nás stále ještě obtěžují pocity viny za to, že už nelze udělat víc, můžeme se seznámit s následujícím havajským konceptem:
Havajský jazyk nezná slovo hřích. Namísto toho najdeme dvě slova Hala a Hewa.
Hala
znamená v překladu opominutí, nevšimnutí si pěšinky, zmýlení se v posudku, který musí být upraven pro dobro jednotlivce a společnosti. Hewa znamená v překladu mýlit se, přehánět, přespříliš, nedobré pro jednotlivce a společnost.
Ohana mého Kumu má zabudovaný systém, jak zůstávat ve stavu odpuštění a lásky. Každé ráno před snídaní se všichni sejdeme, abychom se objali podle určitého rituálu. Havajané  považují za největší čest to, že spolu mohou dýchat. Proto se objetí skládá ze dvou částí. Napřed se dvojice spojí pohledem a při prvním objetí se společně nadýchne a při výdechu každý pustí něco, co si přeje vypustit na úrovni mysli, těla, duše anebo srdce. Při výdechu obvykle vyslovujeme „ha“, v havajském jazyce „dech“, ale můžeme udělat jakýkoliv zvuk, který navodí pocit ulehčení. Po prvním objetí se podržíme za ruce, zadíváme se opět do očí a znovu napojíme na lásku, která existuje mezi námi a kolem nás. Poté se obejmeme, tentokrát srdce na srdce a opět třikrát dýcháme spolu. Již nic nepouštíme, jen se radujeme z proudění lásky, kterou pociťujeme. Když se tak obejmeme, každý s každým rozvíříme hmatatelnou energii lásky.

Při takové praxi je mnohem lehčí rozlišit to, co je role, kterou tady žiji. Role dcery, sestry, mámy, zdravotní sestry atd. A to, kým opravdu jsem. Je pak mnohem jednodušší se rozpomenout, že jsem důvěra, rozkoš, síla, láska, vyjádření, tvořivost a ryzí duch novorozeněte. Proto nám Kumu píše: „…a teď si jděte hrát“, protože účelem je, abychom pustili to, co si v životě nepřejeme, a znovu se stali čistými jako novorozeně.
Milí čtenáři, doufám, že v tomto článku naleznete inspiraci...

                                                                            Marjánka Kukui