Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O pokoře - od J. A. Zentricha

Co to vlastně znamená - být pokorný? Že si člověk má nechat všechno líbit? Zapomenout na sebe ve prospěch druhých? Jak se můžeme dopracovat ke skutečné pokoře?  A je to vůbec žádoucí  - v dnešní době? Přečtěte si, co o pokoře napsal náš dlouholetý spolupracovník, který už s námi bohužel není, skvělý bylinář a milovník humoru Josef A. Zentrich...

Pokora
Pokora je prakticky nejdůležitější ctností, které by měl člověk dosahovat, protože právě pokora je matkou žádoucích vlastností, jako je ušlechtilost duše, srdečnost, stud, takt, nesobeckost a další.
Hlavním předpokladem k vývoji pokory je úplné pochopení dokonalých zákonů Stvoření. Pokora přináší požehnání a poznání. Ve své pravé formě nepředstavuje pokora tupé podrobení se moci Boží, ale vážné zkoumání a radostné žití v činu – tedy žádné slepé následování nepochopitelných nauk či věcí.
Chození do kostela v noci, jak bylo a ještě někdy je zvykem v klášterních řádech, je na úkor spánku a zdraví. To je hloupost – ne pokora. Stejně tak „dobrý člověk“, který se rád nechá za svou dobrotu chválit, má k pravé pokoře na míle daleko. Naopak – je to nebezpečný člověk, protože si vlastně vynucuje vyznamenání. Takový člověk se stěží kdy dopracuje pravé pokory. Na druhém pólu stojí lidé, zmítaní stálým pocitem méněcennosti a zkroušenosti. Pravá pokora vyžaduje nejvyšší míru pohyblivosti, pilnosti, vytrvalosti, svědomitosti a čisté lásky. Vyžaduje rovněž krajní zdrženlivost v posuzování bližního, protože kritika je určitou opovážlivostí, upírající bližnímu právo na vývoj. Krajní zdrženlivost ovšem neznamená, že by každá kritika byla špatná že bychom bližního měli jen chválit.
Čím dále člověk postupuje ve svém vývoji, tím se stává pokornějším. Pokora je vlastně totéž, jako odvaha  ke službě, respektive odhodlaná služba lásce. Jakmile se někdo vědomě a radostně vřadí do záchvěvů Stvoření a koná svou práci bez podmínek, přání a otázek, i bez ohledu na to, jaká je to práce a na jakém místě, aniž by zkoumal, zda je pozorován a zda bude oceněn, takový duch již přijal milost pravé pokory.
Školou k dosažení pokory mohou být Ježíšova slova: „…pravím vám, abyste neodporovali zlu, ale udeří-li vás kdo v pravou tvář, nastavte mu druhou…“ Protože „vyletět“ hned proti útočníkovi a oplácet stejnou mincí nevede k pokroku.
Stůjme vždy klidně na možností urážky, nerozčilujeme se a neklesejme na stupeň našeho protivníka. Ježíšův výrok je přirozeně míněn obrazně a zcela jistě nevyzývá k tomu, abychom se tupě podvolili zlovůli nebo dokonce hrubohmotnému napadení.
                                                                   J. A. Zentrich