Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O ženách a mužích:Proč je důležité být ženou?

O tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, bylo napsáno už mnoho knih, a mohlo by se zdát, že se v této problematice už všichni dokonale orientují. Každodenní praxe však ukazuje, že tomu tak není. Vztahy mezi ženami a muži procházejí neustálými zkouškami, obě pohlaví spolu v mnoha případech bohužel spíš bojují nebo si dokazují převahu, což v důsledku ani jedné ze zúčastněných stran neprospívá.

Jin a jang
Čtenáři Meduňky jistě zají znak monády -- dvě kapky, černá a bílá, v sobě mají zárodek druhé barvy, neustále se přelévají a naznačují, že svět existuje v dualitě. Ta se projevuje i v přírodě, zejména u živočichů, kteří se rodí jako samci a samice. Nerozděluje je jen pohlavní dimorfismus, ale i velikost, barevnost či další výbava v podobě rohů, ocasů, hřebínků či jiných ozdob, jejichž smyslem je pomoci každému tvoru zhostit se své přirozené role. .

Pohled do historie
Odlišnost rolí samozřejmě existuje i u člověka. Fyzická i mentální výbava předurčuje každé pohlaví k jiným činnostem -- příroda zařídila vše tak, aby se muži a ženy vzájemně doplňovali. Nahlédneme –li do historie, uvidíme, že role muže a ženy byly jasně dané, a tomu odpovídalo i oblečení. Od dámy v honosné róbě nikdo neočekával to, co od muže v brnění. Polarita mužského a ženského světa byla jasně patrná. 
V novodobé historii však můžeme sledovat postupné splývání a prolínání mužské a ženské polarity pod vlivem válek a dalších historických událostí, značnou roli sehrál i technický pokrok a silně se projevilo také zrovnoprávnění žen. Zejména v zemích tzv. socialistického tábora toto „osvobození“ žen přineslo absolutní zvýšení zaměstnanosti žen, a to i v oborech do té doby výhradně mužských. Extrémním příkladem je bývalý Sovětský svaz, kde během války a v několika letech po ní letech musely ženy nahradit chybějící muže (kteří byli buď na frontě nebo ve válce zahynuli) i v takových oborech, jako bylo stavebnictví a těžký průmysl, tento stav ovšem setrvával i v dalším období, kdy se už muži na scéně znovu objevili.

 „Babochlapi a baby“
„Socialistické zrovnoprávnění“ dalo vzniknout kategorii žen – hrdinek, které si poradily snad úplně se vším. V poválečné době často přestal plat muže stačit k uživení rodiny, a ženy musely přijmout kumulovanou funkci: schopná matka + výkonná pracovnice +  vstřícná a chápající manželka + žádoucí milenka. Tato změna nejvíce postihlo první generaci těchto žen – hrdinek, jejich manželé byli ještě vychováváni matkami, které byly převážně v domácnosti a své syny nevedly k domácím pracím, navíc navzdory změněným rolím po svých moderních snachách často vyžadovaly dodržování dřívějších zvyklostí. Že by ona tradovaná nevraživost mezi snachami a tchýněmi vznikla právě v tomto období? Kdo ví…
Generace našich matek a babiček nás, své dcery, vychovala k soběstačnosti a někdy až ke zbytečně vyzdvihované a zdůrazňované nezávislosti na mužích. Sebevědomí žen se začalo zvedat s tím, jak se vrhly do tohoto časově, fyzicky i psychicky náročného koloběhu mezi prací a domácností. V mnoha případech se ženy začaly chovat jako muži, oblékly si kalhoty a uniformy a pomyslně si začaly s muži „hrát na vojáčky“. A stali se z nich „babochlapi“. Při terapii často uvolňuji přetížené ramenní pásy a napětí v rukách, zejména kolem loktů a ženy se smíchem reagují na moji hlášku, že jsou nejsilnějším chlapem v celé rodině. Všechno řídí, organizují, o mnohém rozhodují, je to zkrátka na nich. A co se stalo s partnery těchto silných žen? Původní maminčin mazánek brzy pochopil, že sice ztratí něco ze své důstojnosti, ale na druhou stranu je  pro něho pohodlné se stáhnout, nechat o sobě rozhodovat a nic moc nedělat, protože „ona to přece zvládne“.  A tak se změnil poměr jinu a jangu ve společnosti. Celek je pořád 100 %, ale když ženy začaly jangovatět (nebo jankovatět?) a zabraly víc prostoru, mužům nezbylo, než změknout a ustoupit. V této souvislosti mi téměř vehnala slzy do očí věta mladého mystika Kryštofa, když prohlásil, že na zemi bude za chvíli snad víc brethariánů (lidí žijících nezávisle na jídle) než rytířů!

Buďme ženami, aby muži mohli být muži!
Jestli mě chcete podezřívat z podjatosti, nemusíte, veřejně prohlašuji, že v tomto článku kopu za muže a apeluji na ženy, aby se probraly v zájmu dalšího vývoje lidstva a mužsko-ženských vztahů. Pro jejich optimalizaci je třeba poskytnout mužům dostatečný prostor a vrátit odpovědnost, kterou za ně také často neseme. Jsme to my, ženy, kdo si stěžuje na muže, ale zároveň to jsme zase my, kdo vychováváme své syny pro další ženy. Dobrým průvodce ke zvládnutí této problematiky může být pro ženy i muže kniha Železný Jan od Roberta Blye, Cesta pravého muže od Davida Deidy a další podobné publikace.

Matkou může být jen žena!
Nikoli nepodstatnou kapitolou v záměru být či stát se ženou je mateřství. Přichází ke mně řada žen, které z různých důvodů mají problém otěhotnět. Samozřejmě, v dnešní době už to není jednoznačně problém na straně ženy, mobily v kapsách, slipy a těsné kalhoty, nedostatek fyzické práce a v neposlední řadě hodiny práce na počítači přinesly své „plody“ v podobě klesající plodnosti mužů. Ale ponechme tuto krutou realitu stranou a zůstaňme u žen. Některé se ani v dostatečně svéprávném věku nevymanily z vlivu své původní rodiny a stále jsou více dcerami než manželkami. Dítě nemůže mít dítě, i když mu táhne čtyřicítka! A pokud je zároveň partner víc syn než manžel, je šance na oplodnění opravdu mizivá.
Směr energie u ženského principu je zaměřen dovnitř, na přijímání. Pokud se žena příliš soustředí na výkon a na dávání a neumí přijímat, nelze se divit, že není ve své mužské energii schopná přijmout semeno od svého partnera a otěhotnět. Někdy stačí uvolnit pánev, začít tančit a nosit sukně, jindy je to běh na dlouhou trať za pomoci dotykových i psychoterapeutických metod.
Takže milé čtenářky, pokud se vám nedaří otěhotnět, zkuste přijmout myšlenku, že je nejprve třeba zapracovat na svém ženství -- muži ani děti otěhotnět a porodit dítě nemohou!
Pokud název článku budeme brát jako otázku, zde je na ní odpověď: čím víc budou ženy ženami, tím víc mohou muži být muži.

Přeji vám, ženám, abyste našly tu správnou míru rovnoprávnosti, sebevědomí i vědomí a dovolily svému ženství maximálně rozkvést. Nezapomínejme, že ženám nepřísluší válčit a voda je v konečném důsledku silnější než skála. Čtenářům – mužům naopak přeji, aby po vašem boku stála opravdová Žena, kterou budete podporovat a chránit, aby mohla tvořit ve prospěch vás obou i celé vaší rodiny. Připomeňme si  kladnou část známého citátu: „Cokoli ženě dáte, ona z toho udělá víc, rozmnožuje a rozšiřuje, co je dané. Dáte jí semeno a ona vám porodí dítě, dáte jí dům a ona z něj udělá domov, dáte jí potraviny a ona z nich připraví jídlo. Dejte jí úsměv a dostanete oplátkou její srdce.“ Zároveň mějme na paměti, že tento citát platí i v obráceném, negativním významu...
                                                                                
                                                       Ing. Hana Fedora Smejtková