Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O životních změnách

Jaro je časem, kdy mnozí z nás více než jindy pociťují chuť něco ve svém životě změnit, zlepšit, začít v nějakém směru znovu... O důležitosti a smyslu změn v životě člověka a o svých zkušenostech z poradny hovoří ve svém článku naše dlouholetá spolupracovnice, zkušená astropsycholožka a terapeutka Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

Různý způsob nahlížení na změny
autorka článku, astropsycholožka  Marie Hlávková

Na změny v životě člověka lze hledět několika různými způsoby. Můžeme v nich nalézat základní princip naší existence, to znamená princip pomáhající naší duši dospět k větší zralosti a nalezení podstaty naší osobnosti, a to díky různým okolnostem, pozitivním či negativním, které na nás zevnitř nebo zvenčí tlačí, abychom se posunuli dále. Změna se v tomto pojetí stává laskavými ukazateli nebo naopak tvrdými pobídkami na cestě sama k sobě, k vyššímu stadiu vědomí, k vybroušení našeho vnitřního diamantu, k individuaci.
Ale lze samozřejmě na princip změny hledět také jako na něco obtížného, co nás vyvádí z rovnováhy a stability, jíž si permanentně snažíme budovat a udržovat. Ne vždy se totiž jedná o změnu příjemnou. Nepochybně mnoho z nás zažilo pocit, že „už je toho moc“, valí se na nás nečekané události vnější nebo vylézají neobvyklé vnitřní stavy, a silně nabourávají naše původní představy o tom, jaký bychom chtěli mít život. A tak se někdy přistihneme, že voláme po „klidu“, stagnaci, zakotvení. Vztekáme se, když nám nějaké okolnosti ukazují, že nejsme pány svého života.
    Na druhou stranu se někdy setkávám s lidmi, kteří mají tolik klidu, podobajícího se však až jakémusi „neživotu“, že zoufale touží po téměř jakékoliv změně stavu. Chtějí opustit hradby stagnace, ale nejde jim to, třeba i několik let setrvávají na stejném bodě a hledají metodu, která jejich „bariéry proti vývoji“ pomůže rozbořit. Často se jedná o stagnaci pracovní, vztahovou, rodinnou, nebo stagnaci v dlouhodobých nepříjemných stavech. Změna se v těchto případech jeví jako spása a vysvobození, neboť stagnace tohoto typu symbolizuje psychickou blokádu, která nedovoluje dotyčnému vstoupit do svého pravého života.  

Změna vs.stabilita

Změna versus stabilita jsou zkrátka dvě základní polarity, které nedílně patří k naší pozemské existenci a my mezi nimi pulsujeme. V ideálním stavu lidé dobrovolně přijímají nutnost ke změně a snaží se rozluštit, co jim má přinést za poselství pro jejich vývoj. Jsou schopni naslouchat i jemným výzvám, které přicházejí přes životní okolnosti nebo dokonce vnitřní stavy, hledají v nich smysl a flexibilně se transformují. Změny vždy přinášejí do života člověka nějakou informaci, výzvu k vnitřnímu nebo vnějšímu posunu či změně postoje, změně hodnotových měřítek a člověk, který je ochotný se nad těmito věcmi zamýšlet a vyvíjet se, je pak osudem tak říkajíc laskavě „nesen“. Toto je ovšem ideální stav, kterého ne všichni zcela dosahujeme, byť by bylo velmi krásné takto žít, to jistě uznáte
Z určité části máme v sobě totiž my všichni odpor k proměně, a více nebo méně vidíme v životních změnách, jenž nejsou pouze pozitivní, cosi obtížného, co by bylo ideální ze života odstranit. To proto, že nad nimi nemáme kontrolu a někdy opravdu bolí a jsou těžké. Často se tedy nechceme nechat okolnostmi „změnit“ a odmítáme slyšet, co nám hlas naší duše opravdu naznačuje a změna se musí někdy doslova vecpat do našich dveří, protože jí zavíráme před nosem.
Lidé, kteří se změnám brání, jsou tedy osudem mnohdy doslova „donuceni“ se proměnit, a to velmi drastickým způsobem. Protože osud nás nechce nechat unikat z naší cesty a pokud se vychýlíme, je naštvaný a drsnými fackami se nás pokouší „přivést k vědomí“. Jsou to pak různé nehody, bouračky, vážné nemoci, konfrontace se smrtí v rodině atd., které dotyčným doslova „strčí čumák do bahna“, aby konečně prohlédli. Proto všudypřítomný odpor ke změně, který je ve větší nebo menší míře nedílnou součástí každého z nás, je v tomto kontextu skoro zbytečný. Když se neproměníme dobrovolně, „budeme proměněni“.

Klient Jan
Zářným příkladem tohoto principu je kupříkladu můj klient pan Jan (jehož příběh popisuji v knize Hvězdy a duše, viz Knihovnička Meduňky), původně silně arogantní a nadřazený muž, který poté, co odmítl terapii a vnitřní volání po proměně v podobě úzkostí, se ocitl na smrtelné posteli v nemocnici. Teprve tato konfrontace se smrtí jej donutila nad sebou více přemýšlet a drsnou formou jej přiměla otevřít se změně postoje a pohledu na sebe. Nakonec toto setkání se smrtí  mělo za výsledek, že do terapie nastoupil a po několika letech z něho byl úplně jiný muž, pokorný a schopný sebereflexe.  

Změna v praxi    
V mojí praxi často spolu s klientem hledáme, co pro jeho vývoj znamená ta či ona okolnost nebo vnitřní stav, kam jej to má posunout. Přitom je velmi zajímavé sledovat, jaké všemožné spouštěče vnitřní proměny existují. Sama pro sebe rozděluji spouštěče změny na dvě základní kategorie: 1) Rychlé a nečekané, 2) Dlouhodobé a vyvíjející se i mnoho let.
Na každého z nás však platí něco jiného:
    I) Někteří lidé prožívají vnitřní posun především přes velké vnější změny, jako je kupříkladu změna zaměstnání, nalezení vztahu, svatba, narození dítěte, rozvod, rozchod, koupě domu, stěhování, smrt blízkého člověka, nehoda, vážná nemoc, živelná pohroma nebo velký finanční zisk či naopak ztráta atd..
    II) Pro jiné lidi jsou spouštěčem vnitřní změny více běžné situace, jako jsou kupříkladu vztahové neharmonie a jejich řešení, řešení komunikačních nedorozumění, zdravotní příznaky, které neohrožují život, stavební úpravy v bytě, ukradení majetku, problémy s dětmi, potíže v zaměstnání atd..
    III) A pak pochopitelně existují lidé, kteří mají velmi silné vnitřní prožívání a potýkají se s nepříjemnými stavy, jako jsou kupříkladu deprese, úzkosti, vnitřní tenze a nervozita, pocit nenaplněnosti ve vztahu či práci, nebo jiné emoční problémy, které také dotyčného chtějí přivést k novým uvědoměním a posunům. Patří sem i nutkavá touha po něčem nebo čistě vnitřní pocit, že je potřeba v životě něco změnit, přestože okolnosti jsou velmi dobré a stabilní.


Hlubší význam
  
V terapii s klienty se vždy pokoušíme chytit hlubší význam, který se skrývá za oponou prvotního obvyklého významu události nebo stavu, a je někdy velmi překvapivé, co na nás vykoukne.  
Kupříkladu jedna klientka, s níž jsem probírala její vyhazov ze zaměstnání, na mne překvapeně hleděla, když jsem jí nabídla možnost, že tato výpověď má vlastně i velmi pozitivní význam. „Pozitivní význam? Jaký?“, pohlížela na mne tato paní svýma vyčerpanýma očima, neboť právě sváděla těžký vnitřní boj s pocity méněcennosti a strachu o existenci, které se vyhazovem aktivovaly.  
Nabídla jsem jí tedy svou interpretaci: „Podle toho, co jsem od vás slyšela, mám dojem, že jste na tohle místo již nepatřila. Sama jste mi často říkala, že vás ta práce již tolik nenaplňuje, že s mnoha firemními postupy nesouhlasíte a ještě ke všemu jste tam nebyla doceněná ve svých obrovských organizačních schopnostech. Ale protože jste se sama nemohla rozhoupat dát výpověď, osud vám pomohl a „vykopnul vás“ on. Je krásné pozorovat, jak to, co jste nemohla udělat sama, za vás udělaly vnější okolnosti. Všechno vás zkrátka nutí, abyste se posunula dál, abyste si našla místo, kam opravdu patříte!“  
Po těchto slovech mi klientka sdělila, že jí toto vysvětlení přineslo obrovskou úlevu. Nenapadlo jí se na celou situaci dívat takhle! Tenhle pohled jí dal velký smysl a chuť si hledat novou práci, otevřít se novým možnostem s radostí. Změna jí přinesla dále uvědomění, že nevyužívá naplno své schopnosti a talent,  neboť ji v dětství rodiče nepodporovali v rozvoji a nezajímalo je, v jakých oblastech je nadaná a šikovná. Tím pádem si ona nikdy nepřipouštěla, že by mohla být šikovná a její schopnosti ležely ladem. Změna ji však donutila se konfrontovat s tímto jejím nevyužívaným „vnitřním pokladem“, a její život posléze nabyl úplně jiného pozitivního rozměru.   

Jiné klientce ukradli auto. Když jsme celou situaci rozebíraly, došly jsme k uvědomění, že auto je pro ní symbolem sebehodnoty, nezávislosti a radosti. Klientka si s překvapením uvědomila, že tyto kvality poslední dobou ztrácí, a to i přestože je profesně velmi úspěšná a finančně nezávislá. Ukradené auto jí však mělo otevřít oči, aby si naplno přiznala, že radost a sebehodnotu „ztrácí“ ve svém partnerském vztahu. S partnerem si dlouhodobě připadala jako nesamostatný závislý žebrák, který jenom škemrá o lásku a dostává zpět pouze nerespekt a znevážení. Protože tento stav sice těžce nesla, ale nic nedělala pro jeho změnu, ukradené auto jí tedy chtělo vyburcovat a symbolicky poukázat na vážnost toho, co se děje. Když si toto klientka uvědomila, začala situaci řešit a posléze se s partnerem rozešla.
Další klientka, jíž zemřelo těsně po porodu dítě, se propadla do extrémně těžkých psychických stavů na hranici života a smrti. Tyto silné prožitky jí za terapeutické podpory vynesly do vědomí skutečnost, že ona sama byla nechtěné dítě - když se měla narodit, všichni si přáli, aby zemřela, aby nebyla. Smrt na ní tedy byla celý život symbolicky „nalepená“, ale ona si to neuvědomovala. Protože si tento hluboký psychický blok a trauma před narozením dítěte nezpracovala, osud jí donutil se s touto informací konfrontovat v této velmi kruté podobě, přes fyzickou smrt jejího vlastního dítěte. V momentu, kdy si v terapii zpracovala téma své vlastní nechtěnosti, otěhotněla znovu a dítě zdárně donosila a porodila. Teprve pak „vyhrála“ svůj vlastní boj se smrtí.   
Klient, jemuž byla nevěrná manželka a on se „nedobrovolně“ rozváděl, se s touto situací nemohl vyrovnat, byl velmi zraněný a propadl do hluboké deprese. Byl tak nucen se konfrontovat se silnou závislostí na své ženě, přestože jej dlouhodobě pouze využívala. Uvědomil si, že si od ní nechal všechno líbit a nevymezoval se, ze strachu, aby o ní nepřišel. Ve své původní rodině totiž zažil pouze křik, agresi, nelásku a odmítání, tudíž se pak přehnaně snažil, aby v jeho nové rodině odmítnutí a křik nezažil, manželce vše trpěl. Tím se z něho však stala osoba bez mužské síly a vlastní individuality a nevěra pak byla jen jedním z následků jeho ztráty sama sebe. Díky těmto uvědoměním mohl začít pracovat na oživení své mužské síly a návratu ke své hodnotě a hrdosti. Posléze si našel novou partnerku, která si jej velmi vážila a s ní zažil poprvé v životě pocit bezpodmínečného přijetí, ať se choval jakkoliv.   
Klientka, která onemocněla rakovinou vaječníku a bojovala o život, byla touto nemocí přitlačena k uvědomění, že nikdy nežila svůj život. Od narození byla pod tlakem despotického otce a prarodičů, posléze despotického manžela, zažívala celý život pouze ponižování a výsměch tomu, že je žena. Celý život potlačovala své potřeby a pocity, doslova živořila a nechala se utlačovat. Její život připomínal osud žen v ortodoxních arabských zemích. Rakovina ženského orgánu byla pak pouze vyústěním její hluboké sebedestrukce, která prostupovala všechny oblasti jejího života, ale především ženství. Tato uvědomění pro ni byla tedy výzvou k zásadnímu přehodnocení života a práci na vyléčení svého pošlapaného ženského principu.  


Zašifrované volání po proměně

Na těchto případech krásně vidíme, že volání po proměně bývá mnohdy velmi zašifrované a skryté pod vnějšími okolnostmi. Běžná nečekaná vnější okolnost nás může směrovat do hloubky naší duše, až ke kořenům naší existence a velmi často k traumatickým otiskům, které si v sobě neseme. A to z důvodu, že jsou to právě naše zranění a generační neharmonie, které nás již v dětství či mládí vychýlily z naší osy a neumožnily nám žít svůj život, přestože si to někdy vůbec neuvědomujeme. Nicméně je krásné, že osud nechce, abychom zůstali uvězněni ve svých psychických i fyzických blokádách a zemřeli v nich, ale upozorňuje nás na nutnost si tyto vnitřní překážky a zranění vyléčit, uzavřít je.
 

Co dělat, když přichází změna?    
 
Lidé, kteří mají pocit, že se něco v jejich životě „musí“ změnit, že na ně nějaká změna již „dotírá“, ale neví, zda je možné těmto hlasům volajícím po proměně uvěřit, či jak se na tuto cestu vydat, bych doporučila si procítit několik témat. Především je důležité, jestli si člověk připadá se své současné situaci jako naplněný a šťastný nebo nikoliv, jestli se může v rámci možností chovat spontánně a uvolněně, jestli je sám sebou. To je základ. Pocit nenaplněnosti, prázdnoty, napětí či nespokojenosti nebo přílišného přizpůsobování se na úkor sebe, vždy symbolizuje volání duše po změně. Ovšem je potřeba si uvědomit, že ne vždy se musí jednat pouze o změnu vnější, ale třeba právě o změnu postoje, o zpracování nějakých vnitřních bloků, které nám brání si život naplno užívat atd.. Dokonce bych řekla, že automatické směřování pouze k vnější změně může být někdy slepou uličkou.
Prvním důležitým krokem je tedy naslouchání svému nitru a přiznání důležitosti svým pocitům, které ukazují nutnost změny. Pokud je nebudeme bagatelizovat, ale necháme se jimi vést, vždy nám ukážou správný směr.
Dále je také důležité hledat hlubší smysl tohoto volání po změně a zkusit „chytit“ další souvislosti, abychom nezůstali uvězněni v prvoplánovém povrchním poselství, které může být někdy zavádějící. Kupříkladu žena, která není spokojená ve svém partnerském vztahu a dlouho zvažuje, jestli učinit nějaké kroky k rozchodu, by měla dle mého nejprve zkoumat i své vlastní vztahové mechanismy, uvědomit si, jakým způsobem se i ona podílí na neharmonii a disfunkční komunikaci s partnerem a případně si uvědomit, jestli si v sobě nese z původní rodiny zdravý nebo nezdravý vztahový model a jak se do ní otiskl, jak ji ovlivňuje. Pokud si tato žena totiž nezpracuje své vlastní nefunkční vztahové modely, může se s partnerem klidně rozejít, ale záhy si najde jiného, s nímž si situaci zopakuje ve stejném, neli ještě horším měřítku. Nenaslouchala totiž hlasu, který volal především po její vnitřní proměně. Vnější rozchod se může odehrát nebo nemusí, změna na něm totiž není postavená, je až druhotným efektem hluboké vnitřní transformace dané ženy.
Vypěstování si „radarů“ na vyhodnocování hlubšího smyslu impulsů ke změně je tedy dalším základním krokem. Díky sebereflexi a prociťování událostí a stavů  můžeme vždy ze všech úhlů pohledu zkoumat a zvažovat, jestli od nás chtějí vnější posun nebo vnitřní proměnu a jestli jsme na to připraveni. Vždy je tedy dobré se sami sebe zeptat: Jak bych díky téhle situaci na sobě mohl/a zapracovat, v čem bych se mohla proměnit? Jaké mi přináší poselství o souvislostech s mým životem, s mým dětstvím? Táhne mě to k vnějšímu kroku nebo spíše k vnitřní práci na sobě? Kam bych se mohla (nebo chtěla) posunout? Mám na to dost sil nebo potřebuji podporu?     
   
Podpora na cestě ke změně
Na cestě ke změně si samozřejmě můžeme přizvat k ruce další pomocníky, jako jsou různé terapeutické a esoterické metody a terapeuti - průvodci, kteří nám mohou nabídnout radu, podporu, pomoc v odkrývání hlubšího smyslu situace či náhled z jiných úrovní na to, co se v našem životě děje.     
Kupříkladu z pohledu astropsychologie lze velmi zřetelně určit, co se v našem životě aktuálně odehrává, a to pomocí tranzitů planet přes náš horoskop narození nebo pomocí solárního horoskopu atd.. Těmito předpovědními metodami můžeme velmi jasně zjistit, jestli se jedná o zásadní transformaci a proměnu nebo jen o lokální téma změny v jedné životní oblasti. Tranzity planet jako je Saturn, Jupiter, Uran, Neptun nebo Pluto nám hezky ukazují, jestli se k nám nějaká změna blíží či jestli již probíhá, a jakou může mít kvalitu, jakým způsobem se nás osud bude pokoušet proměnit. Je velmi zajímavé pozorovat, že každá tranzitující planeta koresponduje s jiným typem průběhu transformační krize, kupříkladu Uran přináší téma náhlých a nečekaných osvobozujících změn, Pluto naopak vleklou dlouhodobou transformaci s pocity zvyšujícího se tlaku, atd.. Probírání změn z pohledu astropsychologie si však nechme na jindy, neboť je to velmi rozsáhlé téma.  

Důležité je pochopit souvislosti
Jsou klienti, kteří ke mně přijdou v absolutním rozkladu, jejich dosavadní život se bortí jako domeček z karet, a je pak pro ně velmi úlevné slyšet, že toto je etapa transformační krize, jež je má posunout dál. A když ještě pomocí horoskopu zanalyzujeme možnosti, v čem konkrétně by se měli proměnit, co od nich osud žádá, dotyčný odchází s velkou úlevou, neboť najednou chápe, rozumí tomu, co se děje, dává mu to smysl. I když je pro něj situace stále těžká, hlubší pochopení souvislostí a možnost se na proměně aktivně podílet a nebýt pouze ten, „kdo je osudem vlečen“, bývá velmi osvobozující.  
Ale i při práci se změnou v horoskopu je vždy základem ujasnění si, do jaké míry je daný člověk v souladu se svými celoživotními energiemi a potenciálem, které z horoskopu krásně vyčteme, či nikoliv. Čím více se člověk vychýlil a vzdálil díky životním okolnostem své energetické podstatě, tím těžší a náročnější pak bývá proměna a změna, po níž osud volá. Je těžký návrat sama k sobě, když dotyčný mnohdy ani neví, kdo opravdu je a k čemu by tedy měl směřovat. Nicméně horoskop nám na druhou stranu podává pomocnou ruku i v pochopení, jaký potenciál máme a kdo opravdu jsme.

Jak plout v rozbouřeném oceánu  
 
Na závěr tohoto povídání bych ráda uvedla příklad z filmu Odysseus, který jsem kdysi viděla a krásně mi do povídání o změnách zapadá. Bájný hrdina Odysseus se po trojských válkách pokouší dostat do rodné Ithaky, ale stále se mu to nedaří. Dvacet let bloudí po světě, prožívá různá dobrodružství, bojuje, snaží se pomocí své síly a lstivosti vyzrát nad okolnostmi, ale stále ne a ne najít cestu domů. To mi připomíná nás všechny, kteří se snažíme navázat kontakt sami se sebou, najít svůj „domov“, ale nejde to, protože jsme uvězněni ve svých starých blocích a nemáme na sebe náhled. Odstřiženi od vyššího vedení si nepokorně myslíme, že svými silami vše zvládneme. Jednoho dne se Odysseus ocitne ve velké mořské bouři, loď se převrhne, námořníci utonou. Jen on sám zbyde uprostřed divokého moře, držící se posledního břevna. Valí se na něj obrovská smrtící vlna a vše nasvědčuje tomu, že jej zničí. Vtom z vlny vystoupí tvář Boha oceánu, Neptuna. Neptun hřímá: „Jsi jenom zrnko písku, které můžu v okamžení pohltit. Uznej, že jsou tady vyšší síly, než jsi ty! Nejsi pánem svého osudu!“ Odysseus, který se do této doby snažil vždy spoléhat jen na své síly, najednou pochopí svou nicotnost proti řádu života. Bezmocně musí uznat, že je to pravda. Podvolí se, pokorně skloní hlavu. V ten moment bouře zmizí a on vyplave na břehu své rodné Ithaky. Je doma!  
Ano, takto se my všichni musíme někdy v životě podvolit silám změny, silám vyššího řádu, protože nejsme tak zcela páni svého života. Pouze za setkání naší osobní vůle s vyšším vedením a vyššími silami můžeme totiž nalézt cestu ke svému pravému domovu, sami k sobě.
Držím nám všem palce, ať dokážeme pokorně a vědomě naslouchat tomu, co nám osud chce říci.

                                                                  Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.