Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
PATOLOGICKÉ NÁSLEDKY AGRESE V ORGANISMU

 

Současný život na nás klade vysoké nároky, jsme zavaleni informacemi, všude kolem nás je ruch, hluk, pokud žijeme ve městech, denně potkáváme velké množství lidí, s nimiž musíme sdílet náš prostor ...a to vše často vede k nervozitě nebo dokonce k agresi. Jenže pokud cítíme agresi vůči ostatním, škodíme tím především sami sobě. Autorem následujíícho článku je spolupracovník Meduňky docent MUDr. Bohuslav Hanuš.

 

 

 

Bible radí: vyhýbej se agresi ...
Už ve starých  biblických spisech se historičtí autoři opakovaně zmiňují o agresi jako o  velice škodlivé emoci, které by se měl každý z nás pokud možno  co nejvíce vyhýbat. Ne všichni, považujeme biblické texty za pravdivé, ale pro mnoho lidí na světě jsou tyto texty minimálně inspirací k zamyšlení.
Ještě koncem osmdesátých let uplynulého  století náš „seriózní“ lékařský svět pochyboval o tom, že by snad naše emoce mohly mít vážnější vliv na naše zdraví (o jejich závažném negativním vlivu na konkrétní orgány v těle nemluvě…)
Teprve po prvních dlouholetých exaktních výzkumech realizovaných v některých mezinárodních výzkumných ústavech, m.j. i v jednom z  nejpřednějších výzkumných ústavů (experimentální medicíny) světa, v  CARIEM  v kanadském Torontu  došli vědečtí pracovníci k přesvědčivým důkazům, že některé naše negativní emoce skutečně mohou náš organismus, respektive některý orgán našeho těla nejenom vážně poškodit, ale spolupůsobí i při vzniku mnohých civilizačních chorob.

Výsledky výzkumu
V případě již zmíněné agrese tito vědci (na základě sledování téměř dvou tisíc dobrovolníků) konstatovali, že chronická agrese ve většině případů poškodila funkce nejenom jaterní, ale sekundárně i žlučník (obdobně se ostatně o následcích agrese zmiňuje i Bible!). Z dotazníků vědeckých anket, realizovaných mezi 18 tisíci osob, které podstoupily operaci žlučníku, se jich více než 96 % přiznalo, že dlouhodobě trpěli agresivními pocity a jen 12 % z nich  své negativní emoce ventilovalo, zatímco zbytek tázaných osob své agresivní pocity před svým okolím skrýval nebo je v sobě dlouhodobě uzavíral.
Vedoucí tohoto výzkumného projektu, akademik Dr. R. Baltimore, se na základě těchto poznatků rozhodl následně prozkoumat  vliv dlouhodobě přetrvávající agrese na funkci jater, zejména se zaměřením na produkci některých důležitých štěpných látek, a jeho tým (pouze okrajově)  zkoumal též úroveň cholesterolu v krvi těchto testovaných osob.  Výsledky tohoto šestiletého výzkumu byly přímo ohromující: všechny osoby trpící chronickou či pravidelně se vyskytující agresí měly bez výjimky velmi zvýšený, právě ten neblaze proslulý, cholesterol…! Dokonce ani přísné dietní úpravy a samozřejmě také jejich striktní dodržování v  jídelníčku těchto agresivních jedinců nepřineslo očekávaný kladný výsledek, totiž dostatečné snížení cholesterolu v krvi na akceptovatelnou úroveň. Pouze medikací společně s přísnou dietní úpravou bylo po téměř roční léčbě dosaženo uspokojivé úrovně cholesterolu v krvi testovaných. V případě psychologické a psychoterapeutické „léčby“ druhé skupiny těchto zkoumaných agresivních osob  bylo u většiny během 2-3 měsíců dosaženo přijatelného snížení cholesterolu v krvi, aniž se tato skupina testovaných musela dieteticky či medikamentózně  přizpůsobit!
Po tomto zjištění se vydal zmíněný akademik ještě nebezpečnější vědeckou stezkou: se svým týmem odborných lékařů a psychologů konzultoval více než pět tisíc vážně  nemocných osob, které byly v té době v Kanadě  léčeny na primární karcinom jater. Shrnuté výsledky i v „suchých“ statistických číslech zní neuvěřitelně: téměř 97 % takto nemocných přiznalo, že  ve svém životě byli chronicky zužováni agresivními pocity. Jen velmi malé procento z nich (2 %) ve svém denním životě častěji svou agresi ventilovalo, zatím co zbytek tázaných přiznával, že svou agresi (ze studu či z ohleduplnosti před svým okolím) v sobě skrývali…
Je velmi pravděpodobné,  že agrese nebyla u těchto pacientů jedinou příčinou vzniku závažného onemocnění, avšak přijatelné se jeví  akceptovat závěr, k němuž v závěru své vědecké studie Dr. R. Baltimore došel:
„Emoce, kterou nazýváme chronická agrese, je ve své podstatě skutečný dvojsečný meč. Je totiž nejen  „zhoubná“ pro okolí takového  agresivního jedince, ale  nakonec i pro agresivní subjekt samotný…Těžko říci, pro koho jsou konečné  následky  takové situace  horší…!“

                                                                           doc. MUDr.B. Hanuš