Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Poručíme větru, dešti - aneb jak dál v pozitivním myšlení

Zamyšlení s citacemi z knih Vnitřní skutečnost od Paula Bruntona, Iris RR 1994, Frýdek Místek a Osud jako šance od Thorwalda Dethlefsena, Euromedia Group 2004, Praha/

Jistě jste se setkali s mnohými knihami a směry, které vás neúnavně přesvědčují o důležitosti pozitivního myšlení, o možnosti práce s podvědomím, kam vložíte jako kouzelný šém svůj nový program a tento zásah s jistotou dříve nebo později vytvoří kýžený výsledek. Často je důležitá přesná formulace přání, popis se všemi podrobnostmi, aby nedošlo k nějaké závadě a objednávka byla při doručení bezvadná a kompletní. Možná, ba žádoucí je i kumulace přání, takže pokud zrovna nemáte práci ani partnera, je výhodné naprogramovat se svým přáním na partnera, který vás zaměstná. Je to směr velmi přitažlivý, atraktivní, knihy jsou prodejné. Jsme to přece my, vládci a páni svého osudu. Kdo je chudý, je nemocný, kdo je na dně, asi špatně pracuje se svým podvědomím, nešťastní lidé jsou vlastně jen neschopní?

V tomto bodě již začíná nebezpečný moment jakési duchovní pýchy, která jako měřítko hodnoty duchovního života klade finanční zabezpečení, zdraví, bezproblémový život. Ostatní méně šťastné považuje za méně schopné, kteří si za to přece mohou sami. P. Brunton k tomuto tématu dodává: „Má-li blahobyt být měřítkem duchovnosti, pak Ježíš byl nezdarem, duchovním nezdarem. Neměl vůbec žádný majetek? Má-li být dokonalé zdraví měřítkem duchovnosti, pak musíme připustit, že někteří z největších světců v křesťanské historii nebyli vůbec žádnými světci. V Orientě máme příklady různých mudrců, jako Ramakrišna a Mahariši, kteří se netěšili dokonalému zdraví, ale kteří jsou považováni za nejvyšší z mudrců.“

Jak je to tedy s možností ovlivnění našeho osudu vlastní vůlí a chtěním?
Jsme skutečně schopni svým pozitivním myšlením, přeprogramováním našich negativních vzorců myšlení, případně spoluprací s anděly či jinými duchovními bytostmi získat život, jaký chceme? Paul Brunton hovoří ve své knize Vnitřní skutečnost (která vyšla poprvé v roce 1936 v Londýně!) na nebezpečí nejrůznějších kultů, které byly tehdy v Americe velmi rozšířeny a jejichž základem je, že „nabízejí člověku uspokojení duchovních tužeb a přitom ho ujišťují, že ho zároveň přivedou do království nebeského“. Tento názor však považuje za mylný. Uznává, že skutečně lze soustředěním mysli, a tedy mentálními silami podvědomí dosáhnout například peněz či úspěchu, ale nejedná se o síly božského Já, ale o málo známé síly lidské mysli. Na tomto poli lze však snadno sklouznout k bezděčnému užití černé magie a hypnotismu. „Když naleznete duchovní život a věříte, že jste následkem toho hmotně získali, prostě se klamete a dříve nebo později vás život krutě vyvede z iluzí.“

Dalším nebezpečím je, že splnění určitého přání nemusí být v souladu s tím, co se máte zde v tomto životě naučit a z čeho má vaše duše růst. Připomeňme si jedno lidové rčení - blázen, dostal, co chtěl?

Co dál? Pozitivní myšlení a naše přání zřejmě nebudou tak všemocnými nástroji, jak nám slibovali. Nebo spíše jsou skutečně všemocnými, ale problematickými se stává možnost jejich použití. Vše funguje, ale může fungovat i proti nám, zvláště ve svých dlouhodobých následcích. I špatná přání a obavy uvádějí do chodu mechanismus realizace věcí, proto někteří osvícenější autoři doporučují nepřát si konkrétní věci jako peníze, postavení nebo moc, ale spíše žádat o vedení, moudrost, která je nezbytná, abyste svá přání mohli realizovat.

Konec konců v moudrých knihách se dozvíte, že si své podmínky k životu vybíráme sami, včetně materiálních podmínek, rodičů, postavení, vzhledu a podobně, abychom co nejlépe splnili náš životní plán. Takže co ještě dodat, když je náš učební plán zřejmě hotový a astrologické dispozice slibují například celoživotní vliv Saturnu (což značí učení se trpělivosti a vytrvalosti prostřednictvím stálých změn a nepřízně osudu)? Má tedy smysl o něco usilovat, přát si, doufat? Mnohde se také dočteme o tom, že máme právo na štěstí, bohatství, radost, lásku?

Poučná je v tomto směru kniha Osud jako šance od Thorwalda Dethlefsena: „Člověk se chová tak, jako kdyby měl právo na to, aby se mu vedlo dobře, byl bohatý, zdravý a šťastný. Jak groteskní nepochopení skutečnosti?Člověk neinkarnoval do tohoto světa, aby se líně povaloval na sluníčku, nýbrž aby se vyvíjel a podle svých schopností sloužil světu. Kdo to dělá vědomě, najde i to štěstí.“ Realizace našich „úkolů“ může probíhat na různých rovinách a různých úrovních utrpení podle toho, jak jsme schopni učební úkol zvládnout.
P. Brunton naše tělo připodobňuje ke střele, která je vystřelena z naší minulosti a není možno zvrátit její běh. Co lze změnit, je však budoucnost a také naše reakce na současný osud. „Jsme skutečně tvůrci svého osudu, ale osud není slepá síla, ani odveta, jen vrací to, co jsme do něj zaseli.“

Ale ani fatalismus není řešením, které by bylo za každých okolností vhodné. Je zřejmě naším úkolem naučit se, kdy nepřízeň osudu přijmout a kdy mu odporovat. Zjistit, kdy je na které řešení správný čas, je obtížné, protože dokud jsme zmítáni silami našeho ega i chtění a ovlivňováni tím, co se nám jeví ze společenského hlediska přitažlivé, těžko zaslechneme vyšší vůli a naladíme se na ni. Je třeba hledat, co stojí za naším osobním „“, co je pravá skutečnost, hledat to, co již J. A. Komenský nazývá „rájem srdce“ a co v „labyrintu světa“ nenachází.

Paul Brunton (1898-1981) - autor mnoha knih, všeobecně uznávaný jako autor, který uváděl jógu a meditaci na Západ a podal vysvětlení jejich filozofického pozadí přístupnou formou.