Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Přečtěte svým dětem pohádku...

Milí čtenáři, naše čtenářka Jitka nám do redakce před časem zaslala několik pěkných pohádek, a tak vám je postupně nabídneme, abyste je mohli třeba o víkendu přečíst svým dětem (nebo se s nimi potěšili sami...). Pohádky pohladí duši, dokážou otevírat srdce a ukážou, že i my všichni dospělí lidé vlastně toužíme po lepším světě...
Přejeme příjemné čtení! 

O skřivánkovi, který miloval ráno
(na fotogarfii autorka pohádky Jitka)
„Jé, už je ráno, mamíííí, mamíííííí, je ráno,“ poskakuje malý skřivánek radostí celý bez sebe po pokoji. „Začíná vycházet sluníčko. Můžu letět ven?“
Skřivánčí maminka leží ještě zachumlaná pod peřinou, ale jak uslyší skřivánkův nadšený hlásek, vykoukne z pod peřiny a usměje se. Takhle je to každé ráno.
Skřivánek vyletí ven z hnízda a začne zpívat nádhernou písničku:
Už je ráno, bude den,
zažeň chmury, špatný sen,
vítá tě dnes sluníčko,
tak se usměj maličko
Nejdříve zaletí do lesa k rybníčku, aby svou písničkou vzbudil žáby, volavky a čápa. Pak zakrouží nad pasekou, aby dal dobré ráno srnkám a zajícům. A nakonec zaletí zazpívat myškám nad zlaté lány obilí.
Tu si v poli všimnul myšky, jak se snaží ze své nory odvalit kámen. Nějaký člověk zatarasil vchod do její nory, kde na ni čekají hladové děti.
Slavíček sletěl až k ní a snažil se jí s kamenem pomoci. Ale kámen se ani nepohnul. „Počkejte, já vám pomůžu,“ volá na ně už z dálky divočák. Strčí do kamene rypáčkem a vchod do nory je hned volný.
Slavíčkovi je líto, že nedokázal myšce pomoci a letí smutně domů.
„Píp, píp, píp, pomozte nám prosím,“ slyší slavíček něčí hlásky, když už je téměř doma. Podívá se dolů a na zemi leží dva malí vystrašení kosáci, kteří vypadli z hnízda a neumějí ještě létat. Skřivánek hned doletí až k nim a snaží se je vynést nahoru do hnízda. Ale marně. Malé kosáky zvednout nedokáže.
„Co budu dělat?“ ptá se bezradně slavíček a rozhlíží se kolem sebe, jestli nenajde pomoc.
Naštěstí v tu chvíli hned vedle něj zamávaly černé perutě a na zem se snesla máma kosice. Vzala malé kosáky něžně do zobáčku a jednoho po druhém vynesla zpátky.
„Jsem tak maličký,“ vzlyká slavíček. Když přiletí domů, zaleze do postýlky a pláče.
Příštího rána čekalo sluníčko na slavíčka marně. Slavíček z domečku nevyletěl a nezazpíval svoji krásnou písničku.
„Kde jen ten slavíček může být?“ ptaly se žáby, volavky, čáp, zajíci, srnky, kosáci i myšky v poli. Těšili se na slavíčkův nádherný zpěv.
„Víte co? Půjdeme se za ním podívat,“ rozhodl čáp. „Třeba je slavíček nemocný.“
 A tak zvířátka šla. Přišla k jeho domečku, ale slavíček nemocný nebyl. Ležel v postýlce a byl moc smutný.
„Slavíčku, proč dnes nezpíváš svoji písničku?“ zeptala se zvědavě žabička.
„Včera jsem chtěl myšce pomoci odvalit kámen z její nory. Ale byl jsem moc slabý. A pak jsem našel na zemi malé kosáky, kteří ještě neuměli létat. Chtěl jsem je vyzvednout zpátky do hnízda, ale ani to jsem nedokázal. Nic nedokážu, připadám si tak nepotřebný,“ pláče slavíček.
Myška ho něžně pohladí po hlavičce. „Ale to přeci vůbec nevadí, stačí, že nám každé ráno zazpíváš tu svoji nádhernou písničku. Udělá mi vždycky velikou radost. Pokaždé, když sluníčko vychází, už se těším, až k nám na louku zase přiletíš zazpívat.“
Slavíček vystrčil hlavu z pod peřiny. „Opravdu?“
Ostatní zvířátka přikyvovala. „Máme tě rádi přesně takového, jaký jsi. Už nic víc nemusíš.“
Slavíček měl najednou takovou radost, že vyletěl z postýlky, začal nadšeně poskakovat a zpívat při tom svoji písničku:
Už je ráno, bude den,
zažeň chmury, špatný sen,
vítá tě dnes sluníčko,
tak se usměj maličko

                                                                           napsala Jitka Kadečková