Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Problémy se spánkem z pohledu psycholožky

Milí čtenáři, máte také potíže se spánkem? Bohužel jsou tyto potíže velmi časté a v tzv. civilizovaných zemích jimi trpí překvapivě mnoho lidí. Možná není nutné hned sahat po prášcích, zkusme se podívat na tento problém očima psycholožky...
Článek připravila psychoterapeutka PhDr. Marie Říhová.

MOTTO:
Nepřátelé si na nás nepřijdou. Všechno, co by nám chtěli udělat, si dokážeme udělat sami.
                                                                                    Dušan Radovič



Poruchy spánku
...jsou dnes velmi časté. Co signalizují? Nejčastěji souvisejí se stresy a porušením rovnováhy v těle. Pak je na místě pomoc psychologa.
Velmi často mě navštěvují pacientky, které si stěžují na nespavost a časté noční buzení. Žena, která tvrdila, že nemá žádné problémy a žije bez stresů, udávala jen jediný problém -- často se prý v noci budí a pak dlouho nemůže usnout. Ráno se probouzí unavená a vyčerpaná. Sny se jí prý nezdají, deprese nemá a léky na spaní užívat nechce.
Při bližším vyšetření jsem zjistila, že však má problémy v komunikaci s okolním světem, i když si to neuvědomuje, a svou komunikaci se spolupracovníky, manželem i dospělými dětmi považuje za naprosto v pořádku. Dále jsem zjistila velké podráždění nervové soustavy a nevyrovnanost. Orgány nepracovaly v harmonii a rovněž bylo patrné oslabení ledvin, jater a překyselení žaludku.
Jasně z toho vyplývalo, že pacientka mnoho věcí ať už vědomě nebo nevědomky zamlčuje. K tomu, aby mohlo dojít k pozitivní změně, která by dokázala rozvinout jednotlivé funkce těla a psychiky na ideální úroveň jejího věku čtyřiceti dvou let a zajistit ideální příliv energie nutný k celkové harmonizaci, bylo třeba začít řízený rozhovor.
Bylo nutné zaměřit se v něm na období útlého dětství i současnost. Klientka mi nejprve svěřila, že její dětství bylo dobré, ale pamatuje si pouze od svých deseti let. Hlouběji její vzpomínky nedosahovaly. Tento fakt, který se objevuje poměrně často, sám o sobě signalizuje potlačení emocí a vytěsnění traumat z období dětství z vědomí do podvědomí. Nepamatovala si nic ani z několika prvních školních tříd a ze šesté třídy jí v hlavě utkvělo šikanující oslovení „nitko“ a „chorobo“. Nikdo s ní nechtěl sedět a nikdo s ní nekamarádil. Na VŠ se vše urovnalo a pak dokonce pracovala jako hlavní ekonomka podniku. Řídila pět dalších zaměstnanců, nicméně nebyla schopná práci rozdělit a poukázat na chyby ostatních. Raději mlčela a chyby druhých opravila sama.
Při zmínce o manželovi plakala. Je prý hodný, ale stále jí vytýká nějaké chyby. Manžel byl vyučen truhlářem a trpěl komplexem méněcenností. Proto ji peskoval třeba za špatně umyté nádobí. Uvedla, že mu nijak neodporuje a
příště se snaží umýt ho lépe.

Proč chválit manžela
Začaly jsme tedy hrát hru. Já představovala ji a ona svého manžela. Po jednotlivých krocích jsem ji učila, jak reagovat na šikanu ze strany druhého člověka. A nestačila se divit, co všechno lze vyřešit otevřeným rozhovorem.
Hlavním problémem u ní byla nedostatečná, lépe řečeno žádná komunikace s manželem. Útočil a ona mlčky vykonávala jeho rozkazy.
Je jasné, že život kohokoliv z nás je bez konfliktů nemyslitelný, ale vždy je třeba umět se s nimi vyrovnávat. Moje úloha tedy spočívala v tom zabránit u mé klientky psychotraumatickému působení konfliktů, kterým bylo třeba se bránit a neprožívat je jako otřes, který se v ní následně usazuje.
Rozkryly jsme i její útlé dětství, kde se zřetelně objevovalo velké citové trauma. Rodiče nebyli zlí, ale používali autoritativní styl výchovy, kdy při rozkazu musí poslechnout, jinak bude potrestána. Pohlazení zažila velice málo. Logicky následovala i šikana ve škole, protože se nenaučila poznat svoje možnosti a schopnosti a způsobila to právě autoritativní výchova. Michel de Montaigne to řekl přesně:. „Jediný účinek rákosky, který jsem zpozoroval, vězí v tom, že dělá duši zbabělejší a zlomyslnější.“  Duši vždy vyživí pouze harmonické a příjemné prostředí, v němž si lidé důvěřuj, mají si co říci a umí se ocenit.
Aby se cokoliv mohlo změnit, bylo však důležité zvýšit sebevědomí klientčina manžela. V podstatě to znamenalo číhat na to, až ho bude moci pochválit. A vše jsme se spolu opět učily formou hry. Když si uvědomila, že mezilidské vztahy jsou takové, jaké je sama utvoří, bylo vyhráno.

Kde pramení štěstí
Stále častěji se dnes ptáme, co je to vlastně štěstí. Obzvláště mladí lidé chtějí konzumovat stále více, jenže si neuvědomují, že se v honbě za penězi, postavením a úspěchy velmi odcizují nejen sami sobě, ale i ostatním lidem a také přírodě. Každý z nás má však jinou vrozenou odolnost vůči stresu a abychom mohli být v harmonii, je důležité přestat být pasivními oběťmi traumat z dětství a strachu z budoucnosti. Je třeba osvojit si umění žít tady a teď. Pak se nebudeme v noci budit a nebudeme stiženi psychosomatickými chorobami.
A také z nás nebudou uštvaní rodiče, kteří nemají čas si s dítětem pohovořit, pohladit ho a být pro něj skálou, o níž se může kdykoliv opřít. Pak se totiž i z našeho dítěte stane pro nás a pro společnost skála a my budeme moci spát hlubokým a klidným spánkem. Věřte mi, že vyřešení nashromážděného přetížení a odpoutání se od minulých traumat je pro duševní zdraví a hluboký spánek opravdu nezbytné.

                                                                           PhDr. Marie Říhová