Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Sebeovládání a práce

Plútarchos už před mnoha stoletími řekl, že práce je pro člověka to, co vláha pro rostlinu. Živí ho, ale může ho i zaplavit. Nezdrženlivý vztah k práci se totiž poněkud podobá závislosti na alkoholu. Proto v USA už v roce 1983 po vzoru Anonymních alkoholiků vznikla i organizace Anonymních workholiků.
Autorem článku o problematice workholismu je prim. MUDr. Karel Nešpor. 

 

 

 

Na fotografii autor článku prim. MUDr. K. Nešpor

Co je „workholismus“
(podle organizace Anonymní workholici
)
1. Bylo pro nás těžké se mít rádi a přijímat se. Práce se pro nás stala způsobem, jak dojít uznání, najít svoji identitu a zdůvodnit svoji existenci.
2. Práci jsme používali k tomu, abychom utíkali před svými pocity. Tím jsme se připravovali o to, abychom mohli chápat, co skutečně chceme, a co potřebujeme.3. Kvůli přepracování jsme zanedbávali zdraví, vztahy, rekreaci a duchovní hodnoty. I když jsme nepracovali, uvažovali jsme o dalším pracovním úkolu. Většina našich činností nějak souvisela s prací. Upírali jsme si potěšení z vyváženého a pestrého života.
4.
Práci jsme používali jako prostředek, jak unikat před nejistotami života. Kvůli starostem jsme nemohli usnout, přespříliš jsme plánovali a organizovali. Nebyli jsme ochotni pustit věci z rukou, ztráceli jsme spontaneitu, tvořivost a pružnost.

5. Mnoho z nás vyrůstalo v rodinách, kde vládl zmatek. Stres a úporná snaha nám připadaly normální. To jsme také hledali v práci. Vytvářeli jsme tam krize a zaplaveni adrenalinem jako drogou jsme za cenu přepracování tyto krize zvládali. Když jsme nepracovali, cítili jsme abstinenční příznaky, úzkosti a deprese. Toto kolísání nálad nás připravovalo o klid mysli.
6.
Práce se pro nás stala závislostí. Sobě i druhým jsme lhali ohledně času v ní stráveného. Střádali jsme si další práci jen proto, abychom byli stále zaměstnaní a nenudili se. Báli jsme se volného času, svátků i dovolených a místo osvěžení v nich nacházeli bolest.
7.
Místo, aby se domovy staly našim útočištěm, udělali jsme z nich rozšířené pracoviště. Přátele a příbuzní nám to často umožňovali.
8.
Kladli jsme na sebe nepřiměřené požadavky. Nedokázali jsme rozlišovat nároky svého povolání a požadavky, které jsme si ukládali sami. Přílišné přetěžování nás vláčelo životem, závodili jsme s hodinovými ručičkami, trpěli jsme strachem, že to či ono nestihneme. Abychom výše uvedené stíhali, pracovali jsme neznajíce míru. Naše pozornost byla roztříštěná, snažili jsme se dělat několik věcí najednou. Neschopnost žít rozumným tempem vedla posléze k našemu zhroucení a vyhoření. Okrádali jsme se o potěšení z práce.
9. Většinou jsme se chovali jako perfekcionisté. Nenaučili jsme se přijímat chyby jako součást lidské existence a těžko jsme se odhodlávali žádat o pomoc. Protože jsme byli přesvědčeni, že nikdo nemůže splnit naše měřítka, stěží jsme delegovali pravomoci  na ostatní a brali na sebe stále  více práce. To, že jsme se považovali za nenahraditelné, blokovalo náš vývoj. Nerealistická očekávání nás připravovala o spokojenost.
10.
Měli jsme sklon být příliš vážnými a zodpovědnými. Každé naše konání muselo mít nějaký smysl. Bylo pro nás obtížné se uvolnit a prostě být jen tak. Když jsme nepracovali, cítili jsme neklid a měli pocity viny. Protože i ze hry jsme dělali často práci, zřídka jsme se skutečně rekreovali a obnovovali své síly. Zanedbávali jsme rozvoj smyslu pro humor a jen vzácně se těšili z léčivé síly smíchu.
11.
Bylo pro nás těžké čekat. Více nás zajímal výsledek než cesta, jak k němu dojít, a více množství než kvalita. Naše netrpělivost často komplikovala práci tím, že bránila správnému načasování.
12.
Pro mnoho z nás bylo důležité, jak se jevíme ostatním. Domnívali jsme se, že když budeme vypadat zaneprázdnění prací, lidé nás budou považovat za důležité a budou nás obdivovat. Vzdali jsme se schopnosti se oceňovat a přijímat, a tak jsme se odcizovali i ostatním.

Jak ven z tohoto kruhu?
Anonymní workholici nabízejí následující doporučení:

Naslouchání
Každý den si vyhrazujeme čas na modlitbu a meditaci. Předtím, než přijmeme nějaký závazek, žádáme naši „Vyšší sílu“ a své přátele o vedení.

Určování priorit
Přemýšlíme o tom, které věci jsou nejdůležitější, a je třeba je udělat nejdříve. To může někdy znamenat také nedělat vůbec nic. Usilujeme o pružnost a o to, abychom své priority dokázali podle potřeby měnit. Přerušení práce, komplikace a nehody bereme jako příležitost k růstu.

Nahrazování
Nepřidáváme novou aktivitu, aniž bychom ze svého denního plánu odstranili jinou, která vyžaduje stejně času a energie.

Časová rezerva
Plánujeme více času, než kolik je pro nějaký úkol nebo cestu potřebné, abychom měli dostatečnou rezervu pro neočekávané situace.

Hraní si
Plánujeme i čas pro hru a odmítáme pracovat bez přestávky. Z času pro hru si neděláme novou práci.

Soustředění
Snažíme se zabývat jen jedinou věcí.

Pracovní tempo
Pracujeme pohodlným tempem a odpočíváme ještě předtím, než dojde k únavě. Abychom si tuto zásadu připomněli, uvědomujeme si před každou další činností svoji energetickou kapacitu. Nevytáčíme se do příliš vysokých obrátek, abychom pak nemuseli bolestně zastavovat.

Uvolnění
Nepodléháme nepřiměřenému tlaku ze strany druhých, ani takto nepůsobíme na druhé. Zachováváme si ostražitost vůči lidem a situacím, které v nás vyvolávali zmíněný tlak. Když cítíme napětí, zastavíme se a spojíme se s naší „Vyšší silou“ a blízkými lidmi kolem nás.

Přijímání
Přijímáme výsledky svého snažení, ať jsou jakékoliv, a ať přicházejí v jakémkoliv čase. Víme, že netrpělivost, spěch a perfekcionalismus jen zpomalují naše uzdravování. V našem úsilí však zůstáváme jemní, neboť chápeme, že nový způsob života vyžaduje mnoho praxe, a nelze se k němu propracovat žádným násilím.

Žádost o pomoc
Přiznáváme své slabosti i chyby a žádáme naši „Vyšší sílu“ a druhé o pomoc.

Schůzky
Navštěvujeme schůzky Anonymních workholiků, abychom se učili, jak toto společenství působí, a navzájem sdíleli zkušenosti, sílu i naděje.

Telefonování
Používáme telefon, abychom zůstali mezi schůzkami v kontaktu s jinými členy Anonymních workholiků. V případě nějakého kritického úkolu komunikujeme se svými přáteli před ním i po něm.

Rovnováha
Udržujeme rovnováhu mezi svým pracovním úsilím, rozvojem mezilidských vztahů, duchovním růstem, tvořivostí a hravostí.

Služba. Rádi pomáháme jiným workholikům, neboť víme, že právě pomoc druhým zvyšuje kvalitu našeho vlastního uzdravování.

Život v přítomnosti
Víme, že jsme právě tam, kde nás naše „Vyšší síla“ chce mít. Jsme zde a nyní. V každém okamžiku se snažíme cítit vyrovnanost, radost a vděčnost.


Sebeovládání versus elektronika

Při dlouhém sezení před monitorem trpí pohybový systém a oči. Rizika týkající se životního stylu, stavů vyčerpání a kvality mezilidských vztahů jsou při používání některých moderních výdobytků podobná jako u workholismu a téměř totožná je i prevence. Podobně jako práce nevyvolávají počítače závislost v pravém slova smyslu. Náruživé chování ve vztahu k počítačům a internetu se však může závislosti v mnohém podobat. Objevuje se např. silná touha nebo pocit puzení pracovat s počítačem, potíže v sebeovládání, abstinenční příznaky -- tedy duševní obtíže, když člověk s počítačem pracovat nemůže --, růst tolerance (zvyšování času stráveného u počítače), postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů a pokračování v užívání přes jasně škodlivé následky. Návyková rizika se mohou týkat internetu, počítačových her, hazardních her na internetu, workholismu a pornografie v elektronické podobě. Nás teď bude zajímat, co s tím.

Zásady práce u počítače

  • Délku práce s počítačem se snažte omezit. Prospějete tím svému zdraví. Pomůže i vám v tom třeba i obyčejná „minutka“, která se používá v kuchyni, aby hospodyňku upozornila, že je uvařeno.
  • Motivujte se k rozumnému chování, zamyslete se nad tělesnými, duševními a sociálními riziky i výhody uměřeného chování.
  • Uvědomujte si, co je skutečná pracovní nutnost, a co snaha unikat k počítači před jinými povinnostmi.
  • Plánujte aktivity neslučitelné s prací na počítači.
  • Uvědomte si, že v životě je třeba přijmout mnoho rolí, a je důležité, abychom byli schopní je pružně měnit.
  • Naléhavé a nutkavé myšlenky týkající se počítačů pozorujte a nereagujte na ně. Anebo se cíleně soustřeďte na jiné myšlenky.
  • Vytvořte si talisman nebo symbol svého uměřeného vztahu k počítačům.
  • Nebezpečné hry, záložky a adresy vymažte!
  • Naučte se dělat si radost bezpečnými způsoby (relaxace, cvičení, jóga, koupel, příroda, spánek, bylinkový čaj, koníček, kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura, atd.). Jde o to vyvolat bezpečné myšlenky bezpečného zaměření.
  • Ve stavu klidu a uvolnění je možné opakovat vhodné předsevzetí. Stav klidu a uvolnění spontánně nastává před usnutím nebo těsně po probuzení. Dá se navodit také za pomoci relaxační techniky. Ve stavu uvolnění si opakujte třikrát např. „žiji zdravě“, nebo „zdrženlivost je výhodná“.
  • Zásadu organizace Anonymních alkoholiků „abstinovat dnes“ lze přizpůsobit na „dnes nechám počítač vypnutý.“
  • Hovořte s někým, kdo vás pochopí, a pomůže vám dosahovat uměřenosti ve vztahu k počítačům.
  • Sebemonitorování znamená zapisovat si, kdy se dostavuje pokušení, jak tomuto převratnému vynálezu odoláváte či podléháte, a za jak dlouho vždy pokušení pomine. Z toho se dají vyvodit užitečné závěry pro prevenci a samo o sobě to může problém zmírnit.
  • Závislost na internetu se podle amerických výzkumů někdy pojí s jinými psychickými problémy, proto může být vhodné vyhledat kvalifikovanou pomoc.

 Rizika u dětí a dospívajících

  • Návykový problém se rozvíjí v dětství a dospívání rychleji.
  • Nedostatečný rozvoj sociálních dovedností a jednostranný životní styl má v dětství a dospívání těžší následky.
  • Rizikový je pro děti prvek násilí v počítačových hrách.
  • Pohybový systém dětí trpí nadměrným sezením více než u dospělých.
  • Nadměrné sezení u počítače patrně také zvyšuje nebezpečí užívání alkoholu a drog.

 Co je nezbytné

  • Včas poznat varovné příznaky (např. náhlé zhoršení prospěchu a chování, rychlá únava, ztráta zájmů a ubývání kvalitních přátel).
  • Pamatovat si, že žádný počítač nemůže nahradit laskavé, spolehlivé a předvídatelně se chovající rodiče a čas, který s dítětem stráví.
  • Spolupracovat s dalšími členy rodiny, zejména s těmi, kteří jsou ve společné domácnosti.
  • „Tvrdá láska“ znamená dávat svým potomkům najevo zájem a vřelost, ale také umět projevit obavy, upozornit na problémy a trvat na změně.
  • Stanovit přiměřená pravidla týkající se práce s počítačem i dalších stránek života dítěte a dbát na jejich prosazování.
  • Počítač má být umístěn tak, aby na něj rodiče viděli. Sníží se tím riziko jeho nevhodného používání a dospělí budou mít lepší přehled o množství času, jaké u něj dítě stráví.
  • Také je třeba rozvíjet jiné zájmy a nabízet další způsoby trávení volného času.
  • Při duševních nebo jiných problémech dítěte vždy raději vyhledejte kvalifikovanou psychologickou pomoc.

 Prim. MUDr. Karel Nešpor