Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Syndrom vyhoření

O tomto onemocnění se v posledních letech hovoří víc, než kdykoli předtím, někteří z nás se s ním možná už dokonce ve svém okolí setkali, ale přesto je opředeno různými nejasnostmi a správně určit tuto diagnózu (zejména v počátcích nemoci) může být někdy obtížné i pro odborníka.
Co tedy o syndromu vyhoření víme?

Vznik onemocnění
Syndrom vyhoření vzniká jako následek souboru původně relativně banálních psychiatrických jevů. Ty se v první instanci prezentují jako pouhá neurastenie, respektive oslabení nervové soustavy,
a to nejenom v pojetí neurologickém, ale i v terénu psychiky. Alarmující je, že neurastenií trpí v ČR přibližně 86 % veškerého obyvatelstva včetně kojenců  a seniorů. Tato relativně lehká neurologická a psychická choroba pozvolna přechází do poněkud závažnější formy onemocnění, známého jako neuróza. Pokud ze svého života neodstraníme důležité stresory, které při vzniku neurózy spolupůsobily, rozvíjí se tato nepříjemná nemoc do hlubší formy poškození neurologického a duševního spektra a přechází v depresi nebo ještě hůře v depresivní psychózu. To je už velmi závažné onemocnění, vyžadující péči odborných lékařů -- psychiatra, neurologa a po neuro-psychiatrické korekci za pomoci medikamentů následně i intervenci zkušeného psychologa. Deprese, která není efektivně léčená, se bohužel může prohloubit a následkem může být totální psychický kolaps, který je navíc doprovázen i špatnou funkcí neurologického systému. Tento jev se v populární mluvě nazývá „syndrom vyhoření“.
Neurastenie se v základních symptomech projevuje některými specifickými znaky: časté je stažení určitých svalových skupin (svalstvo zad a krční páteře), typické jsou různé zažívací problémy, např. spasmus tlustého střeva, což se může projevit jako nadýmání či tlak nebo dokonce bolest níže v podžebří (nejčastěji vlevo), dále periodická bolest hlavy, špatné prokrvení končetin (chladné končetiny nebo dokonce mravenčení v rukou či v chodidlech), občasné křeče v dolních končetinách, nepravidelná stolice. Občas se u neurastenických onemocnění objevuje i tlak v horní části hrudi (levostranně) nebo na hrudní kosti, mohou se vyskytnout i stěhovavé bolesti na různých místech našeho těla a lehká forma chronické únavy. Pocit unavených očí, zhoršená paměť a soustředěnost  jsou dalšími možnými symptomy neurastenie, často se vyskytuje i pocit, že při usínání na slyšíme tlukot svého srdce. Nadměrná potřeba spánku (u žen více než 9,5 hodiny, u mužů 8,5 hodiny) nebo naopak zhoršené usínání či buzení se v nočních či brzkých ranních hodinách, přičemž se nedaří znovu usnout, mohou být také symptomy neurastenie, ale spíše už napovídají o nadcházející depresi. Také tzv. „bolest vlasové pokrývky hlavy“ už patří k pokročilým symptomům neurastenie, stejně jako stav periodicky zamlžovaného zraku či častého  podráždění. V této fázi se doporučuje vůbec nekonzumovat alkohol, s výjimkou maximálně jednoho piva, které částečně působí sedativně (zklidňuje nás), neboť alkohol ještě více oslabuje náš neurologický a tedy i psychický systém.

Neuróza a deprese
Účinnou prevencí i léčbou psychických potíží je pobyt v klidné přírodě...

Onemocnění neurózou je závažnějším onemocněním, které – jak již bylo řečeno – následuje po neléčené neurastenii. Symptomy jsou v podstatě obdobné jako u neurastenie, pacient je však vnímá intenzivněji, a navíc se k těmto symptomům někdy připojují i různé fóbie (jedna nebo i více různých fobií). Může jít o obavy, přetrvávající z dětství (strach ze tmy, strach z přepadení, strach z onemocnění či ze smrti, strach z určitých živočichů…), ale také o nedefinovatelný a obtížně určitelný strach z „něčeho“, co může nastat v budoucnosti. Také zvýšené obavy o děti, o partnera nebo o další blízké osoby mohou být symptomem neurózy, ačkoliv v takových případech se většinou již jedná také o určité formy depresí, tzn. o další pokročilý stupeň duševního onemocnění. Osoby trpící neurózou se většinou cítí unavené, někdy „až k smrti“, avšak stále je ještě „jakž takž“  baví vykonávání určitých koníčků či sportovní činnosti. U mnoha nemocných neurózou se setkáváme také se zvýšenou agresí a obtížnější sociální adaptabilitou, většinou se u nich zřetelněji projevují některé symptomy, popsané u neurastenie, ale k nim se navíc připojují i určité obavy z možných vážných onemocnění.
Dalším stupněm, v případě, že nebyla neuróza efektivně léčena, je stav deprese. I u tohoto onemocnění se vyskytuje většina už jmenovaných symptomů, velmi důležitým znakem je porucha spánku -- přílišná spavost či nespavost, případně probouzení se v nočních či brzkých ranních hodinách bez možnosti ihned opět usnout, příliš krátký spánek, silný pocit vyčerpání, který se dostavuje v první fázi deprese buď po ránu nebo naopak v odpoledních hodinách, později, kdy se deprese prohlubuje dochází k silnému pocitu únavy po celý den. Mohou se připojit tělesné potíže jako je zácpa nebo naopak průjmy, bolesti kloubů a svalů, neidentifikovatelný tlak nebo i bolest na hrudi, pocit stažení hrudního koše, tlak v oblasti žaludku či tlak v pravém podžebří na místě, kde se nalézají játra. Také močení může být zhoršeno – objevuje se častější a kratší interval močení, bolest vyzařující z podbřišku do oblastí slabin nebo dokonce po vnitřní straně stehen, u mužů v některých případech až ostrá bolest do šourku. Kromě toho dochází k celkovému útlumu fyzické i duševní vitality. Vykonávání zálib včetně sportovní činnosti ustupuje pozvolna do pozadí, soustředěnost na literaturu je minimální – lidé, postižení depresí (pokud jsou ještě schopni číst), čtou nejraději jen krátké články a nejraději se „senzační tematikou“, tedy např. bulvární tisk (negativní zprávy ovšem mohou destrukci ještě prohloubit), provozování oblíbených koníčků se dostává na nepodstatné místo v životě atd.
V případě, že se deprese důsledně odborně neléčí, nastávají komplikace. Mohou se rozvinout nejenom vážné stavy fobické, ale i psychotické, může dojít ke kombinaci deprese a psychózy, k bipolárním poruchám osobnosti až ke schizoidním onemocněním, která již náleží do klinické psychiatrické léčby. Paradoxně -- v lepším případě se chronická deprese projeví totálním zhroucením osobnosti, a to jak po stránce fyzické i psychické a dojde k „syndromu vyhoření“...

 

                                                                                    Doc. MUDr. Bohuslav Hanuš
                                                                                    Multispektrální terapie
                                           
 

 Celý článek si přečtete v zářijové Meduňce, který vyšla 26. 8.