Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Vánoce: zátěžová zkouška?

Období Vánoc vnímáme různě – pro jsou Vánoce svátky narození Ježíše Krista, jiní je chápou především jako dny, kdy obdarováváme své blízké a setkáváme se s rodinou…  Ať je to tak či onak, málokdo dokáže projít tímto obdobím nezasažen nakupováním dárků a přípravou oslav. Proto mnozí z mých stálých i jednorázových klientů řeší před Vánoci i po nich vliv tohoto období na svou psychiku...
Autorkou následujícího článku je naše spolupracovnice astropsycholožka a terapeutka  Marie Hlávková.

Někteří jsou psychicky „rozhozeni“ pod vlivem tlaku různých očekávání, jiní kolabují pod náporem povinností a práce v domácnosti a dalším Vánoce aktivují jejich staré negativní vánoční zážitky z původní rodiny. Výsledkem pak bývají vánoční svátky strávené ve stavu fyzického i psychického vyčerpání. Z mého pohledu tedy   rozhodně nelze Vánoce považovat výhradně za svátky klidu a míru, naopak, mnohdy jsou zátěžovou zkouškou pro psychiku i tělo. Pokud se právě vás tato zátěž nedotýká, můžete si gratulovat.

Co se od nás očekává?
Jedním z témat, s nímž se kolem Vánoc setkávám, je tendence podlehnout starým patriarchálním konvencím, které nám diktují, že musíme před Vánoci vygruntovat celý byt, navařit a napéct cukroví, vše dokonale nazdobit a připravit. Mnoho žen proto už měsíc před Vánoci tráví v dlouhé hodiny v kuchyni pečením (mnohdy nezdravého) vánočního cukroví, myjí okna a uklízejí celý byt.  S klienty často řešíme, jak se vymanit z těchto programů, které přinášejí více škody než užitku. Vždy se ukáže, kdo je stále uvězněn v roli dítěte, které musí vyhovět tomu, „co se obecně dělá“, „co se očekává“ a „jaké jsou tradice“, místo toho, aby naslouchal svým opravdovým pocitům a potřebám. Ukazuje se, že deset druhů cukroví, lednička plná navařených lahůdek, uklizený byt a záplava dárků pod luxusně ozdobeným stromečkem není ve skutečnosti vůbec podmínkou k tomu, abychom si Vánoce opravdu užili. Stačí jeden druh cukroví, normálně navařeno, běžně uklizený byt a limitovaný počet dárků pod smrkovou větví, a můžeme být mnohem spokojenější. Díky tomuto skromnějšímu přístupu získáme spoustu času, kdy si můžeme užívat vánoční atmosféru, v klidu se scházet s přáteli a rodinou, chodit na vánoční koncerty, odpočívat a opravdu si užívat pohodové  svátky. Jde především o to neudělat si z vánočních zvyklostí vězení, ale přizpůsobit je svým potřebám a rytmu svého těla tak, abychom se cítili co nejpohodlněji a nepříjemněji.
Velmi stresující může být tvrzení (často podporované  médii), že o Vánocích nesmí být nikdo sám a že je to doba pro setkávání rodiny. Vzniká dojem, že kdo by byl o svátcích sám, je naprostý ubožák, o kterého nikdo nemá zájem, a to nemůžeme dopustit. Je tudíž nutné na Vánoce za každou cenu deklarovat příslušnost do nějaké rodiny, skupiny, a hlavně nezapomenout navštívit všechny části rodiny. Toto klišé pak mnohdy vede k tomu, že se rodiny někdy i nuceně navštěvují a vánoční svátky se mění ve štvanici a přebíhání mezi různými částmi rodin – na štědrovečerní oběd je třeba být u někoho, na Štědrý večer u jedné části rodiny, na Boží hod u druhé části rodiny, teprve pak doma, na Štěpána se zase cestuje k jiné části rodiny atd. Pochopitelně i tento program je zcela kontraproduktivní a opět nám ukazuje, do jaké míry jsme vnitřně řízeni tím, „co se od nás očekává“, a do jaké míry se dokážeme zdravě vymezit a prožít Vánoce po svém.  

Hlavně nebýt sám?
Za obzvláště nebezpečný program pak považuji pocit, že musíme každého jednotlivého nebo single člověka na Vánoce nuceně zaintegrovat do nějaké skupiny, třeba i proti jeho vůli, neboť nemůžeme přece dopustit jeho nepříjemné pocity osamělosti. Takováto podivná nucená integrace, o niž dotyčný třeba ani nestojí, však mnohdy přináší více škod než užitku a ukazuje na naši neschopnost jako společnosti vypořádat se s tématem samoty. Osobně si nemyslím, že by měl být nějaký problém v tom, když nějaký člověk chce být na Vánoce sám.
Řešila jsem kupříkladu toto téma loni s jednou mladou klientkou, která nechtěla cestovat na Vánoce přes celou republiku za rodiči, ale chtěla si tyto dny užít sama v klidu ve svém novém bytě. Ukázalo se ale, že konvence a programy hysterické vánoční pospolitosti ji natolik svazovaly, že dopoledne na Štědrý den málem podlehla tlaku rodiny a na cestu se vydala. Na nádraží si však při pohledu na vánoční reklamy uvědomila, že u rodičů to budou opět Vánoce, které nebudou v její režii, které zná, a o které už nestojí. Před pokladnou se otočila na podpatku, vrátila se domů a užila si krásné a spokojené Vánoce sama se sebou, zcela podle svých představ. Místo toho, abychom pak v terapii léčili její každoroční trauma z Vánoc strávených u rodičů, navštívila mne v novém roce dospělá žena s rozzářenými očima, která vzala osud do svých rukou a vytvořila si své Vánoce a svůj život.

Vánoce, jaké chceme mít
Některým lidem vánoční čas aktivuje staré dětské vzpomínky na Vánoce v původní rodině, které nejsou úplně příjemné. Pokud jsme v původní rodině nezažívali na Vánoce příliš pohody, bývá pro nás často těžké ji v dospělosti vytvářet, protože v sobě nemáme otisk toho, jak se to dělá. Někteří lidé tedy na Vánoce trpí depresemi a nevědí proč, jiní se hádají nebo jiným způsobem vytvářejí nepohodu. Tyto mnohdy podvědomé nutkavé mechanismy je třeba vždy „chytit za pačesy“ a léčit, zkoumat, kde v naší minulosti mají kořeny. Možná se dopracujeme ke zjištění, že v sobě máme stále ještě stres z toho, jak kupříkladu otec přicházel vždy na Štědrý večer opilý, nebo jak matka dělala dusno, nebo jak jsme byli nuceni ještě hodinu před štědrovečerní večeří čistit dlaždičky v koupelně. Tyto hluboké stresy je dobré z těla postupně terapeuticky vypouštět tak, abychom posléze získali pocit, že Vánoce mohou být i hezké. A není řešením ani odvrácená strana mince, totiž když se naše staré nezpracované stresové otisky snažíme překrýt fanatickým vánočním pozitivismem a vytvářením „dokonalých Vánoc“. Ve vytváření „dokonalých Vánoc“ a podvědomém přebíjení našich negativních otisků, totiž není nic přirozeného.

Přeji nám tedy všem letos opravdu krásné pohodové Vánoce, které nemusí být úplně dokonalé, ale budou skutečně takové, jaké je chcete mít.