Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Vědomá tvorba reality

Pokud jste si slíbili, že v novém roce svůj život vezmete pevně do svých rukou, mohl by se vám jako inspirace ke změnám hodit článek lektorky Jitky Třešňákové o možnostech, jak vědomě ovlivňovat svůj život a okolní realitu (samozřejmě k dobrému ...). Přejeme mnoho zdaru!   

Energie srdce je nejslilnější tvořivou silou

(na snímku autorka článku Jitka Třešňáková)
Tvorba vlastní reality jako odpověď na řešení současného stavu a budoucnosti

Změnou svých myšlenek měníme svůj život. Naši skutečnost ovlivňují naše záměry a vnitřní (i nevědomá) přesvědčení. Mysl vládne hmotě a ještě mnohem větší sílu a dosah než samotná mysl má mysl propojená se srdcem. Nové objevy vědy se propojují se starověkými moudrostmi, odhalují nám rozsah našich možností a schopností a vedou nás k poznání, že  sami můžeme aktivně ovlivňovat svůj život a svou vlastní realitu.
„Čeká nás skvělá budoucnost -  je třeba opravdu chtít tělem, srdcem i duší, nepochybovat a zbavit se strachů.“
To je pozvánka i výzva Jitka Třešňákové, zakladatelky asociace Inspirala.

Vytváření reality
Vytváření reality prostřednictvím našeho vědomí se uskutečňuje díky existenci pole, které spojuje všechny jevy ve vesmíru. Vědomým ovlivňováním tohoto pole vědomě vytváříme realitu...
Stále roste počet nejen filozofů a psychologů, ale také vědců, kteří tvrdí, že realita kolem nás je naším výtvorem a že tvoření této reality nastává nejdříve a především uvnitř jednotlivce, v hlubším stavu vědomí, než v jakém se běžně nacházíme. Vnější události našeho života jsou pouze odrazem našeho vnitřního stavu vědomí. Pokud chceme upravit či změnit chod událostí nebo vytvořit nové, je nutné tedy nejdříve začít pracovat na sobě a uvnitř v sobě. Toto prohlášení se může zdát svévolné nebo dokonce „protivědecké“, ale i nejpokročilejší studia kvantové fyziky tuto hypotézu zastávají. Mnohé laboratorní experimenty dokazují, že vědomí je schopno ovlivňovat bez prostředníků jiná vědomí a dokonce i hmotu.
Jakmile budeme schopni skutečně akceptovat myšlenku, že svoji realitu si vytváříme svým vědomím, je  užitečné seznámit se s některými základními předpoklady tohoto procesu – abychom svoji realitu mohli ovlivňovat vědomě a cíleně.                                                          

První krok k vědomé tvorbě reality
Základním předpokladem tvorby reality je pochopení existence již zmíněného pole, propojujícího všechny jevy ve vesmíru, a to hmotné a duchovní. Jsme součástí tohoto pole a díky němu jsme navzájem propojeni se všemi dalšími bytostmi, událostmi a úkazy ve vesmíru, od nejmenších k největším. Toto pole bylo v oblasti vědy, psychologie a filozofie definováno mnoha způsoby: jako platonický svět (tato definice nepochází od filosofa Platona, ale od vědce jménem Penrose, jednoho z nejdůvěryhodnějších a nejmodernějších kvantových fyziků), jako pole tvaru, morfické pole, morfogenetické pole, kolektivní nevědomí, matice, nebo matrix, božský matrix, kvantové pole (dle Maxe Plancka, otce kvantové teorie), kvantový Cyber (Ervin Laszlo – maďarský vědec žijící v Itálii) nebo jednoduše „pole“.
Existence tohoto pole je akceptovaná mnoha vědci  byla prokázána v mnohých experimentech.
Vztahy a vazby v této oblasti nejsou lineární či přímé nebo kauzální či příčinné, ale synchronní. To znamená, že jedna změna v jednom bodě pole okamžitě ovlivní zbytek pole, bez nutnosti mechanismu lineární příčiny a následku.
Vlastní realitu si vytváříme přes toto pole, a to bez ohledu na to, jestli si to uvědomujeme.
V každém okamžiku svého života jsme s tímto polem v interakci. Pokud se naučíme s ním vědomě komunikovat a poznáme a ovládneme mechanismy, na jejichž základě funguje, můžeme se stát vědomými tvůrci své vlastní reality.

Druhý krok k tvorbě reality
Druhým předpokladem je pochopení, že toto pole rozumí a odpovídá jazyku našich srdcí a našich pocitů. Myšlenka je důležitá, ale pokud jsou naše pocity v rozporu s našimi myšlenkami, pocity zvítězí. Podle inovativních programů našeho spolupracovníka, amerického vědce Gregga Bradena, bylo změřeno, že vibrační pole srdce je 5 000x silnější než energie myšlenky, čili mozku. Pole odráží informace přicházející ze srdce a okamžitě na ně reaguje. Tento princip se běžně nazývá „zákon rezonance“ nebo „zákon přitažlivosti“. Přitáhneme jen a pouze to, co rezonuje s naším srdcem. Pokud se nám nezamlouvá to, co jsme si takto přitáhli, máme jedinou možnost: změnit své vibrace, frekvenci svého srdce. Pokud jsou frekvence energie, vyzařované naším srdcem nízké, jako např. frekvence vzniklé emocemi strachu, nenávisti nebo bolesti, pak budeme přitahovat lidi a události vibrující na téže frekvenci a v našem životě bude stále více dominovat strach, nenávist nebo bolest.
Bylo experimentálně prokázáno, že naše srdce vytváří elektromagnetické pole, jehož dosah je obvykle 2 až 3 metry, a může proto ovlivňovat ostatní elektromagnetická pole v životním prostředí, včetně elektromagnetických polí dalších lidí.
Na základě informací vysílaných naším srdcem již zmíněnému poli mění toto pole synchronně materiální realitu a vytváří v našem prostředí (a tedy i v našem těle) nestranné situace a události, které jsou v souladu s přijímanými informacemi, tzn. s našimi pocity. Pokud máme pocity nejistoty a frustrace, pole tyto pocity odráží a v naší realitě vytváří situace a události, které ohrožují naši bezpečnost a brání nám v uspokojení našich tužeb a našich potřeb. Pokud se cítíme být oběťmi, pole nám přinese situace, v nichž se oběťmi skutečně staneme. Pokud tedy chceme být šťastní a přejeme si v životě uspět, musíme být schopni cítit spokojenost a vítězství ještě předtím, než v realitě skutečně nastane.
Pokud chceme najít někoho, kdo nás miluje, měli bychom se cítit milováni a oceňováni ještě předtím, než jej skutečně najdeme, a tak dále. Jinými slovy, abychom dosáhli v naší materiální a konkrétní realitě situací a událostí, které chceme, musíme nejprve vybudovat svou vnitřní realitu, prožívat vytoužené situace a události  a pocity  s nimi spojené tak, jako by se už staly. Velmi silný efekt při tvorbě reality přináší procítěný vděk za to, co se už stalo -  
i když v úrovni času a zemské reality k tomu ještě nedošlo. Moje dcera Martinka si tímto způsobem vyléčila zdravotní problém a předešla tak malé operaci.

Třetí krok ke tvorbě reality
Třetí podmínkou je existence nadčasového rozměru, kde je všechno potenciálně možné. Tuto dimenzi můžeme nazvat „pole možností“. V této oblasti je všechno nejen možné, ale také vše již existuje. Pole možností obsahuje všechny možné budoucí události, a to individuální i kolektivní. Tato myšlenka se může působit jako abstrakce (nebo hůře jako nesmysl), ale opravdu odpovídá tomu, co říká kvantová fyzika o „subatomárních“ částicích. V každém okamžiku se jedna částice nachází současně ve všech svých možných stavech existence. Pouze tehdy, když zasáhne pozorovatel (např. prostřednictvím nástrojů, měření či pouze zaujmutím osobního postoje a hodnocením), částice se dostane do determinovaného stavu (říká se, že funkce vlny částice „se zhroutí“), který vyloučí všechny ostatní možnosti.

Co rozhoduje o směrování reality, o tom, jaká bude v naší budoucnosti?

Představivost a záměr
V termínech, které dnes používáme, můžeme říci, že pole obsahuje potenciálně všechny možné reality, a že pouze jedna z těchto skutečností se projevuje konkrétně v našem časoprostoru. Ale čím je způsobeno, že se v poli projevuje určitá realita a ne jiná? Klíčem jsou představivost a záměr. Všechno to, co si můžeme přát nebo co si představujeme, je možné. V první řadě si musíme jasně definovat, co chceme. Pokud se rozhodneme najít si lépe placenou práci, pole by ji mohlo vytvořit v jiném městě. Pokud nejsme ochotni se stěhovat, je lepší vymezit si svůj zámět předem a přesněji..
Jakmile si stanovíme CO, musíme aktivovat záměr to zrealizovat. Záměr nemá téměř nic společného s vůlí. Vůle je funkce ega, záměr je schopnost našeho Já. Je to schopnost harmonizovat se a být v kontaktu s polem možností. Představováním si budoucího výsledku a budováním odpovídajícího záměru vytváříme další pole, tzv. pole pravděpodobnosti. Budoucnost, kterou jsme si vybrali, se z možné stane pravděpodobnou a začne se projevovat v naší realitě prostřednictvím akcí, které psychologie nazývá synchronicita.

Synchronicita
Synchronicity jsou napojeny na naše vnitřní rozpoložení, ale nejsou produkovány podle mechanismu lineární příčinnosti. Každý z nás jistě mnohokrát synchronicitu zažil. Myslíme na něco, a v realitě pak prožijeme něco, co má souvislost s objektem našich myšlenek. Nejbanálnější a nejčastější příklad jistě zažil každý z nás: na někoho si vzpomeneme a brzy nato dotyčného  člověka buď potkáme nebo nám najednou zavolá….
Smyslem synchronicit je v procesu vytváření reality nasměrovat naše chování k dosažení požadovaného výsledku. Výchozím bodem jsou vždy naše pocity a naše myšlenky, které komunikují s polem. Pole obdrží informace a na jejich základě změní realitu. Pro posílení procesu je proto důležité věnovat synchronicitám pozornost, a to dokonce i těm zdánlivě banálním.

Poslední krok k vědomé tvorbě reality
Pole pravděpodobnosti, které jsme si vytvořili, se projevuje synchronicitami a událostmi v našem životě, a my jich musíme využít ke svému finálnímu záměru a cíli. Poté, co jsme si vybrali svoji budoucnost a vytvořili pole pravděpodobnosti, je důležité nemít konkrétní očekávání o způsobu, jakým se naše přání bude realizovat, ale odevzdat se s důvěrou toku událostí. Jinými slovy, musíme se zaměřit na CO a nikoli na JAK. JAK je úkolem univerzálního pole, ne naším. Naším jediným úsilím a závazkem je zachovávat pocit, že budoucí události, které jsme si vybrali, již prožíváme. Pokud budeme netrpěliví, úzkostliví nebo se budeme bát, že nedostaneme to, co chceme, můžeme zablokovat proces. Nebo lépe, je to, jako bychom tvořili nové pole pravděpodobnosti výběrem negativní budoucnosti. Pole čte naše pocity úzkosti a pochybnosti a ukazuje negativní výsledek odpovídající těmto pocitům.
Tedy všechno to, co musíme udělat, je zachovat pocit, že se požadovaná budoucnost již uskutečnila, a pak postupujeme podle synchronicit, které se vyskytují v našem životě (setkání; rada, kterou nám někdo dá; intuice, která nám říká, abychom něco udělali; někdy sen či pasáž z filmu či písně..), přičemž úkol najít nejlepší způsob, jak uspokojit své touhy, necháme na božské matici, matrixu, či chcete-li poli.
Tvořme s láskou a s nejlepšími a nejčistšími úmysly pro sebe, pro všechny  a pro všechno!

                                       Jitka Třešňáková, INSPIRÁLA – www.inspirala.cz