Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O lásce aneb Jak neonemocnět ze vztahů

V době dovolených a a prázdnin máme možná konečně více času jak na sebe, tak na své blízké, a proto jsme pro vás jako inspiraci k zamyšlení připravili rozsáhlý rozhovor s naším spolupracovníkem, zkušeným lékařem doc. MUDr. Bohuslavem Hanušem, odborníkem na psychosomatickou medicínu.
V tomto rozhovoru se věnujeme mezilidským vztahům, ale hlavně nejdůležitějšímu vztahu našeho života - vztahu člověka k sobě samému...

 


Na snímku je autor článku doc. Hanuš při jedné ze svých cest do sibiřské Tajgy, kde před časem zkoumal zcela specifickou metodu místních šamanů, kterou nazval "léčba srdcem"...


Zkušenosti z ordinace

Pane docente, jak často se ve své ordinaci setkáváte s pacienty, kteří „onemocněli ze vztahů“ – neboli kteří se potýkají se zdravotními problémy, jejichž příčinou jsou složité, nezvládnuté nebo destruktivní vztahy – ať partnerské nebo obecně vztahy k okolí nebo vztah k sobě samým?

Zvláště v posledních dvou desetiletích se skutečně stále více a více vyskytuje celá škála klientů se zdravotními problémy, které velmi často přímo či nepřímo souvisejí s částečnou či celkovou destrukcí jejich sociálních vazeb. Nejedná se mnohdy pouze o nezvládnuté či destrukční přímé partnerské vztahy, ale v mnoha případech o eliminaci sociálních vazeb a kontaktů k jejich přímému okolí. Mnohá nejzávažnější onemocnění ať již čistě somatická, psychosomatická či mnohá typická psychická onemocnění se však objevují v případech u klientů, kde docházelo k chronickému narušování vztahu „sám vůči sobě samotnému“. V této poslední kategorii osob se často setkáváme i s onemocněními kombinovanými. Jako příklad lze uvést situaci, kdy určité nádorové onemocnění spolu s vážným onemocněním srdečního svalu se objevilo v téměř shodnou dobu s rakovinou a zároveň po psychické stránce jsme u dotyčného objevili  hlubokou psychickou depresi.
V mnoha případech se setkáváme s gynekologickými problémy, které téměř výlučně souvisejí s negativními zkušenostmi s partnerem. U mužů se v takovém případě vyskytuje méně či více vážnější onemocnění prostaty. Nevyřešená konfliktní situace v rozmezí partnerské relace či příbuzenstva s opačným pohlavím se v převážné většině v organismu nás všech promítá jako spasmus močového měchýře. V praxi to znamená nejenom častější močení u žen i mužů, ale
u žen navíc mnohem častější výskyty zánětu močového měchýře a u mužů se k tomu připojují frustrace, neboť se mylně domnívají, že jejich prostata již neslouží „tak jak by měla“…
Jako příklad lze uvést klientku, která byla dlouhá léta léčena na úporné záněty močových cest. Urolog toto onemocnění řešil pochopitelně adekvátně, a to sulfonamidy a mnohdy i antibiotiky. Poté, co jsme tuto klientu vyšetřili a otázali se jí, zda-li neměla (kdysi) konflikt s někým z rodinných příslušníků, se paní překvapena naší otázkou přiznala, že byla kdysi ponížena svým strýcem, když se jako patnáctiletá dívka sprchovala. Tehdy za ní  úmyslně  do koupelny vešel její (pouze o dva roky starší strýc) a „pásl se na její nahotě“. Nic jiného se mezi nimi nepřihodilo, ale již toto byl důvod, že si klientka situaci velmi dobře vybavovala
i po téměř 40-ti letech a po celou dobu o tom se svým strýcem nepromluvila. Nosila v sobě pocit viny, že tuto situaci tenkrát neřešila a byla od  té doby neurotická a dokonce ani po tolika letech se před svým manželem nikdy nahá nekoupala. Akupunkturou se vyřešil somatický problém (spasmus močového měchýře), od té doby jako by utne, močové záněty ustaly a po několika týdnech si  tato žena popsanou situaci vyjasnila se svým strýcem, se kterým do té doby měla pouze „povinný rodinný kontakt“. I v této situaci se vše změnilo k pozitivnímu – paní dostala – po tolika letech - od svého strýce upřímnou omluvu a od té doby svého strýce uznává jako milého a hodného člověka…
Můžete vysvětlit princip, jak vztahy  = tedy emoce, pocity, psychické stavy a vazby atd., působí na naše fyzické tělo?

Jak působí vztahy na tělo?
Nikdo dosud nedokázal přesvědčivě objasnit či vědecky vysvětlit princip, jak vztahy, resp. jaké „mechanismy“ emocí, působí na naší fyzickou schránku. Existuje sice celá škála různých pavědeckých či vyloženě laických teorií,  ale ani k jedné se nemohu zcela přiklonit. Faktem je, že by každý lékař měl vědět, že na základě somatického onemocnění lze diagnostikovat i duševní problém nemocného jedince a naopak „duševní emotivní ladění či prodělaná psychotraumata“ klienta by mělo být pro lékaře varovným signálem, lépe řečeno jakousi prediagnózou somatického onemocnění, ke kterému dříve či později pravděpodobně dojde - pokud se psychický blok u dotyčného nevyřeší.
Snad ta trocha, co víme je, že plíce by měly být orgánem, který reaguje na neidentifikovatelné napětí nebo strach či obavy, žaludek je orgánem, reagujícím na situaci, v níž  se tážeme sami sebe: “Zvládnu to, či nikoliv?“ Srdce se považuje za orgán, který trpí problémy a starostmi, jejichž příčinou jsou pacientovi nejbližší lidé.  Játra jsou považována za orgán závisti či žárlivosti, žlučník za orgán, který onemocní v případě, že v sobě uzavíráme agresivní pocity
a neventilujeme je.  Slinivka je dle starých lékopisů údajně orgánem, který je poškozován pocitem, že je nám působeno bezpráví. Střevní trakt, zvláště pak tlusté střevo, se může závažně poškodit životem v neustálém napětí a „nepřehlednu“. Ledviny jsou od pradávna považovány za orgány smutku a z toho důvodu vychází staré lékařské teorie z faktu, že jsou poškozovány chronickým či akutním extrémně silným smutkem. O gynekologických orgánech a jejich poškozování jsem se již zmiňoval a totéž platí u mužů, především o prostatě a nádorech testes.
Zatím velmi diskutabilní záhadou zůstávají onemocnění štítné žlázy a nadledvin, kde lze vycházet z praktických zkušeností lékařů, shodujících v tom, že oslabení těchto orgánů je způsobeno  situacemi, kdy je dotyčný vystaven extrémnímu stresu… A k této hypotéze se přikláním i já sám. Všechna onemocnění pochopitelně nevznikají výhradně vlivem stresu, destruovaným relacím apod. Existuje řada onemocnění, v nichž  hraje hlavní roli genetika
a pochopitelně i biologické oslabení určité části organismu. Mezi ty náleží vnější vlivy (např. bakterie, viry). Navíc… v dnešní době extrémně nekvalitního stravování, znečištěného životního prostředí, rozbité životosprávy apod., a také chemikálií a různých jedů v naší potravě (což zase působí na naše vnitřní prostředí) se také velkou měrou podílejí na vzniku mnoha onemocnění.  Není tedy garancí - když bychom žili „harmonickým životem zcela bez stresu“ (což je ovšem v dnešním uspěchaném světě utopická myšlenka), že zde zůstaneme zdrávi do 120 let…Existence bez lásky a s ní souvisejících všech těch známých pozitivních emocí  je však v zásadě u většiny onemocnění základním kamenem.

                                                                     (pokračování)