Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O lásce aneb Jak neonemocnět ze vztahů - část II.

Pokračujeme v povídání s doc. MUDr. Bohuslavem Hanušem, naším tématem jsou vztahy mezi lidmi a zejména vztah člověka k sobě samému ...

Nejdůležitější vztah?
Obrázek: Láska je nejvyšší emocí Vesmíru

Pane docente, říká se, že nejdůležitějším vztahem v životě člověka je jeho vztah k sobě samému. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Na tuto otázku vám rád odpovím, nicméně neříkám zásadně pouze „ano“. Abychom mohli milovat druhé, musíme milovat též sami sebe. Jak víme - například již z Bible - je láska nejcennější emocí vesmíru. Láska obsahuje všechny pozitivní emoce a je, tak říkajíc,  pozitivně všeobsažná. Milovat především sám sebe je duševní (a celkem závažná!) porucha, stejně tak jako nemít se rád… Pokud v nás nemáme pocit „že se máme upřímně rádi“, pak je logické, že  nemáme v dostatečné míře lásku ani pro druhé.
Jednoduché přirovnání: nemůžete rozdávat chléb, pokud jej sám nemáte. Naopak vlastníte-li mnoho chleba a nepodělíte se s druhými, je to zvrhlost. V případě, že se dělíte o tyto bochníky chleba s druhými, pak si ponecháváte sám pro sebe nakonec též kus chleba, jehož množství je dostačující k vaší obživě, avšak ne více a ne méně. A to je správné rozdělení sebelásky a lásky vůči druhým… Ti, kteří nemají rádi sami sebe, jsou většinou poškozeni nejenom rodičovskou a další kolektivní výchovou,  ale následně i často  – na první pohled – „neškodnými reklamami a propagacemi“, různými primitivními filmy, zkrátka masmédii. Když vám bude někdo prezentovat „krásu“ člověka tak, jak ji denně budete vidět v TV, časopisech či slýchat
v rádiu,  pak si tento klamný vněm podvědomě osvojíte a budete frustrován svým vzhledem. Je zde další nebezpečí: navíc budete přeorientován pouze na tělesno, neboť „krásné duševno“ vám prezentuje jen málo, velice málo masmédií, a to ještě  sporadicky. V případě, že budete klást důraz na fyzickou “krásu“ a nejste zrovna ultraštíhlá  „panenka Barbie“, zkrátka podvědomě nesplňujete „optimum“, je velice pravděpodobné, že jednoho dne začnete trpět bulimií nebo se necháte pohltit mnoha frustracemi… A ten, kdo je přesvědčen, že je „nicka“, přestává se mít rád a jeho pocity (i vůči okolí) jsou buď lépe nebo hůře zamaskovanou zahořklostí. A zahořklost lásku vylučuje. Slaboch zahořklost v této  situaci skrývá za úslužnost a falešnou pokoru či obdiv, a silný jedinec přímo za vyjadřovanou nenávist. Abych tuto komplikovanou otázku uzavřel, domnívám se, že náš vztah k nám samotným je důležitým proto, abychom mohli svou lásku (bez jakékoliv přetvářky a deformací této nejvyšší emoce vesmíru) přenášet na druhé.


Co vidí lékař?
Jste zkušený lékař – když za vámi přijde pacient, poznáte na něm, jak je na tom se svým vztahem k sobě samému?

Protože jsem původně psychiatr, pochopitelně si primárně všímám i psychologických a psychiatrických aspektů klienta již při jeho první návštěvě. Rozhodně ovšem nepatřím mezi jasnovidce, stává se, že to někdy trvá pěknou chvíli, než dojdu k předběžnému závěru (podotýkám: předběžnému!). A až při dlouhodobějším kontaktu s tímto klientem si vytvářím přesnější odhad o tom, jak je na tom se svým vztahem k sobě samému a zdali je tento stav vyhovující respektive zdravý.  Je bohužel - a to především v posledních dvaceti letech - velmi častým jevem, že se především setkáváme s klienty, jejichž vztah k sobě samému je v extrémních polohách: buď se mnohdy až nenávidí a nebo jsou naopak přesvědčeni, že jejich JÁ (většinou díky jejich ekonomické a „sociální“ prosperitě) je na úrovni téměř božské…

Hledání příčin
Mnohokrát jsem kolem sebe slyšela výroky lidí, kteří prohlašovali, že sami sebe z nějakého důvodu nemají rádi. Proč má podle vás tolik lidí narušený vztah
k sobě? Kde hledat příčiny?

Na tuto otázku jsem částečně již odpověděl k otázce 3. avšak rád bych k tomu ještě doplnil: stává se téměř „celosvětovým trendem“ takzvaná globalizace osobnosti. Jelikož člověk inklinuje ke  „stádovému stavu“, je mnoho lidí přesvědčeno, že se musí přizpůsobit „mase“ respektive stádu… To s sebou ve skutečnosti přináší fakt, že se určitý člověk (se svou původní originální osobností) začne podřizovat nejprve užšímu a později i širšímu kolektivu.
A pochopitelně: podřizuje se pak i kritériím z těchto kolektivů vycházejících. Ve skutečnosti to ale znamená, že se takový jedinec začne přizpůsobovat určitému „všeobecně akceptovatelnému normálu“, který ovšem v reálném pojetí žádným normálem není. Tento společensky „akceptabilní normál“ však zásadně znamená osobní deformaci každého takového jednotlivce, který se v této „akceptabilně normální společnosti“ nalézá. Takový člověk se navíc stává jedním z obrovské komplexně neidentifikovatelné masy. Stává se pořadovým číslem, stává se v mase (i sám pro svůj vlastní pocit) neidentifikovatelnou šedavou neutralitou s rozlomenými osobnostními prvky a ztrácí definitivně svou původní identitu. Při ztrátě své identity se každý člověk – vyjma největších zbabělců a slabochů (kteří si naopak v takovém kolektivu libují, neboť se v něm ztrácí i jejich slabosti a nedostatky) stává ve svém pocitu „nikým“. (Tohoto  efektu je již dlouhá léta využíváno například u některých profesionálních bojových jednotek a bylo zneužito i fašisty, kteří likvidovali nevinné v koncentračních táborech mimo jiné i zatracením jejich identity tím, že je násilím donutili „existovat“ v kolektivu pod registračním číslem, který neměl s lidskými humánními a etickými normami nic společného.
Jistě si teď snadněji uvědomíme následek takové „integrace“ (dnes pouze pseudo-humanizované oproti zmíněné historii) jedince s ryzí osobností do dnešních globálních kolektivů. Jako by toho ještě nebylo dostatek: navíc tyto zdeformované chudáky ještě naše novodobá společenská kritéria rozdělují na dvě skupiny lidí: totiž mezi významné osoby (VIP) a nevýznamné ne-VIP osoby… A to se musím, ač nerad, zmínit o dalším rozdrobování globalizačních skupin společnosti, kterými jsou dnes takzvaní ekonomicky slabí jedinci („socky“), dále pak – pro mé chápání opět blíže nedefinovatelná vrstva - které se říká „střední vrstva“ a konečně ti, kteří mají mít dojem, že se nalézají na téměř na úrovni boží: „horní vrstva“… Jedním slovem vyjádřeno: hnus !
Jako vliv globalizačního procesu lidstva uvádím příklad z naší ordinace: Mladá dáma, středoškolačka, kterou k nám doprovází její rodiče přichází z důvodu, že  trpí bulimií. Zanedlouho se ukazuje, že nás její rodiče  konzultují především proto, že u své dcery zjistili že se fyzicky poškozuje. Příběh je nyní téměř „klasický“:  děvče obdrželo ve svých 7 letech panenku Barbie, která se stala její zamilovanou hračkou. Rodiče přikupovali postupem času k této „panence“ další výbavičky a atributy. Již v prepubertální fázi nabyla jejich dcerka přesvědčení, že je obézní a odmítala stále více a častěji stravu. Léčila se do svých 14 let u psychiatra na anorexii, nicméně po necelém roce se u ní projevila bulimie. To se stalo pravděpodobně díky tomu, že bylo děvče v té době stále ještě velice vyhublé, ale toužilo mít velká prsa, stejně tak, jako je má její (příklad z dětství), „panenka“ Barbie. Děvče trpělo periodicky vlčím hladem. Chtělo tak donutit své tělo nabrat patřičnou váhu aby se konečně u ní začaly projevovat typické ženské znaky, zvláště pak mohutné poprsí. Pak  se ale  zase zalekla toho, že bude tlustá (ostatně nikdy ve svém životě nadváhou netrpěla!), a tak šla vše zvrátit na toaletu. Když se fixované představy o kráse na jejím těle „dostatečně“ neprojevily, začala své tělo nenávidět a přinášela si téměř týdně  nožem či jiným ostrým předmětem různá zranění, z nichž některá vyžadovala dokonce lékařské ošetření. Nikdy se však žádný z lékařů nad ranami nepozastavil, neboť děvče jakýkoliv akt sebepoškozování odmítalo… Velice dlouhodobou a bohužel i finančně náročnou léčbou se nám po více než 2 letech  nakonec podařilo děvče z její nenávisti vůči sobě a svému tělu zcela vyléčit… Nyní má normální dívčí postavu, avšak anorektická minulost jí zanechala v organismu své neblahé stopy: dle gynekologického posudku již pravděpodobně nebude mít možnost otěhotnění…