Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Přečtete svým dětem pohádku - část II.

Milí čtenáři, nabízíme další mikropohádku, kterou nám zaslala naše čtenářka Jitka, abyste ji mohli přečíst svým dětem - nebo se s ní opět potěšili sami...

O bílém hrošíkovi
 
(na fotografii autorka pohádky Jitka Kadečková)
„A to budu už pořád bílý?“, fňuká malý hrošík a svýma malýma očičkama vzhlíží smutně k mamince.
„Ano, je to tak. Narodil ses bílý, a tak už budeš pořád bílý,“ hladí ho něžně hroší maminka. „Ale já tě mám úplně stejně ráda, ať jsi bílý nebo šedý.“
„Ale já nechci být bílý! Nechci, aby si mě hned všichni všimli a aby se mi smáli a nechtěli si se mnou hrát!“
„Být jiný než ostatní může být špatné i dobré, záleží na tom, z které strany se na to podíváš.“
„Tomu vůbec nerozumím,“ kňourá malý hrošík. „Co na mě může být dobrého, když se mi všichni smějí?“
„Tak pojď za mnou, něco ti ukážu,“ vede máma svého synka ven před domeček. „Vidíš támhle ty mraky?“
„Ano, to jsou dešťové mraky. Bude z nich pršet.“
 „A tak mi řekni, je to dobré nebo špatné?“
„Špatné, protože teď bude pršet a nebudu si moct hrát venku.“
„A umíš si představit, co by se stalo, kdyby nepršelo? Všechny květiny, tráva i stromy by uschly. Neměly bychom se kde schovat před slunečním žárem a trpěli bychom žízní.“
Malý hrošík maminku chvíli pozoroval a pak se nesměle zeptal: „Takže je to dobře, když prší?“
Všechno, co se kolem tebe děje, může být dobré i špatné. Záleží na tom, jestli chceš vidět do špatné nebo to dobré. Déšť může být špatný, protože musíš být doma, ale i dobrý, že zavlaží přírodu. Bouřka může být špatná, že zapálí les, ale může být i dobrá, protože udělá v lese místo pro nové, silné stromy. Stejné je to s tvojí barvou,“ usmívá se láskyplně na malého hrošíka máma hrošice.
 „Mami a co když jsem škaredý, když jsem bílý?“
„Jsi nádherný. Jsi nejkrásnější malý hrošík, kterého jsem kdy viděla,“ objímá máma hrošice láskyplně svého syna.
„Jupí, mamí, já už vím, kdy je dobré, že jsem bílý. Už vím, jaké to je, když je někdo jiný. Už vím, jaké to je, když se mi někdo směje a když si se mnou nikdo nechce hrát. Až uvidím nějaké další zvířátko, kterému se ostatní smějí nebo si s ním nechtějí hrát, vezmu ho k sobě a budeme si hrát spolu. A ukážu mu, že být jiný nemusí být jen špatné, ale i dobré,“ směje se malý hrošík a utíká ven čachtat se v čerstvých dešťových kalu
žích.

                                                                        Jitka Kadečková