Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Vychováváme zdravé a šťastné dítě - Jak vybrat střední školu

I v únorovém čísle Meduňky najdete další článek od PhDr. Michaely Vítečkové o výchově dětí. Tentokrát se autorka zaměruje na výběr vhodné střední školy, což je velmi aktuální téma.

Již podruhé se setkáváme u tématu výběru dalšího směru vzdělávání.  V jednom z předešlých dílů jsme se zastavili u volby víceletého gymnázia. Nyní se zaměříme na děti o několik let starší. Vychází vaše dítě z deváté třídy základní školy? Stále nemáte jasno, jakou cestou se vydat? Volba střední školy není jednoduchou záležitostí. Pojďme se společně zastavit u tohoto velmi důležitého kroku v životě dospívajícího. Jakým způsobem můžeme volbu usnadnit a předejít pozdějším zklamáním?
To, co v životě děláme, jakou profesní oblastí se zabýváme, tvoří významnou součást naší identity. Nespokojenost s vybraným pracovním směrem může působit ztrátu motivace či přenášení odpovědnosti na druhé. Mnoho dospělých nemá vyjasněno, zda jde ve svém profesním životě správným směrem. Zachycení vlastního životního povolání či poslání přichází většinou mnohem později než v období odchodu ze základní školy. Pracovní směr si dítě volí často bez jasnější představy o dané profesi. Mnohdy i bez vlastní iniciativy. Pro většinu dospívajících jde především o výběr střední školy. Důležité však je, aby i tato volba byla provedena s rozmyslem. Pokud dospívajícího studium oboru nebaví, pak je náchylnější k nedokončení studia, k odklonu k nežádoucímu způsobu chování i k celkové nespokojenosti. Dospívající by si měl postupně vytvářet představu o své budoucnosti. Součástí je i postupné převzetí odpovědnosti za vlastní životní směr. Odklon k pasivitě může být pro budoucí život významnou zátěží. K přehodnocení profesního směřování může samozřejmě dojít i v průběhu života či následkem řady životních událostí. I nevhodná volba může do života jedince přinést významná osobnostní obohacení.

Zájem o povolání začíná v dětství

V předškolním věku děti vyhledávají hru na různá povolání. Dítě má přirozeně zájem o lidské činnosti a ve své fantazii se stává strojvedoucím, hasičem či policistou. Postupně se dětské představy proměňují a začíná zájem o povolání, s nimiž se každodenně setkávají. Mimo jiné se zvyšuje i zájem o profesi rodičů. Ta je v dnešní době pro dítě často jen těžko identifikovatelná. Navíc se dětem předává v podobě nepříliš přitažlivé, a to formou stížností na únavu z práce, nesoulad s kolegy a podobně. Původní fascinace světem dospělých profesí se začíná rozplývat. Pokud chceme, aby děti opravdu vnímaly povolání jako podstatnou součást života, pak je dobré jejich dětské představy nepřehlížet. Naopak, postupně rozvíjet širší představu o možnostech, jakými lze svůj život naplnit. Děti si také potřebují uvědomit souvislost mezi prací a finančními prostředky. Děti jsou zahrnuty hmotnými věcmi, které se pro ně stávají samozřejmostí a jen těžko si dokážou představit, kolik energie je pro jejich pořízení nutno vynaložit.

Sebepoznání


Pro učinění základní volby je podstatné vnímat vlastní potřeby, hodnoty, schopnosti i možnosti. Jde o oblast, která je dospívajícímu bez vnější pomoci často těžko uchopitelná. O schopnostech do určité míry vypovídají školní výsledky, ty ovšem odrážejí i další faktory, např. vztah učitele k žákovi, schopnost přizpůsobit se požadovaným podmínkám školy či angažovanost rodičů. Přesněji lze schopnosti zjistit v pedagogicko-psychologických poradnách, kde jsou využívány testy schopností. Mezi aktivity, které mohou dospívajícímu přiblížit představu o sobě i jiným způsobem než testem, můžeme zařadit sebepoznávací a zážitkové programy. Současná doba přináší dětem jen málo příležitostí zažít dobrodružství, vyzkoušet si vlastní fyzické síly i odolnost vůči zátěži. Prožívané zátěžové okamžiky jsou často spojeny se zkušenostmi, které děti naopak oslabují. Příkladem může být rozvod rodičů. Další z možností otevírajících cestu k sebepoznání může vycházet z kreativních technik. Jedním z nich je využití artefiletiky. Artefiletika je příbuzným oborem arteterapie. Jejím cílem je využití výtvarné tvorby jako cesty k vlastnímu sebevyjádření, sebepoznání a vlastnímu růstu. Většina dětí opouští postupně spontánní kresbu, neboť jim vadí, že nejsou schopné kreslit realisticky. Pokud jim však terapeut pomůže kresbu posunout či nabídne jiné způsoby kreativního vyjádření, pak je možno otevřít velký prostor pro vyjádření vlastních myšlenek. Pod citlivým vedením zkušeného poradce může dospívající objevovat sebe samého i vlastní směřování.

PhDr. Michaela Vítečková, Ph.D

Celý článek si přečtete v únorové Meduňce.