Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Vychováváme zdravé a šťastné dítě - období dospívání

V prosincové Meduňce opět najdete pokračování seriálu o výchově dětí. Tentokrát se jeho autorka PhDr. Michaela Vítečková zaměřila na dospívání dětí.

Celý článek opět najdete v aktuálním čísle Meduňky.

Významné úkoly dospívání


Společně jsme prošli již dlouhou cestu vývoje dítěte. V tomto dílu se zamyslíme nad tím, jak si poradit s jejich dospíváním. Musí být období puberty spojeno s konflikty mezi rodiči a dětmi? Jaké šance v tomto období čekají na nás rodiče? Snad ze zvyku či na základě zkušeností mnoha generací jsme uvykli nahlížet na pubertu jako na výchovně nejnáročnější období. Problémy ve výchově očekáváme zcela automaticky a často se děsíme více, než je nezbytně nutné. Jak projít pubertu dětí bez poškození vzájemného vztahu a nahlížet na ni spíše jako na období vzájemného růstu? Ano, nebudeme si nalhávat, není vždy jednoduché přijmout skutečnost, že se nám v období dospívání děti proměňují téměř k nepoznání. Začínají čím dál víc prosazovat vlastní vůli a naše rady či připomínky u nich často vzbuzují podrážděnost. Revolta může probíhat velice mírně či jen v náznacích nebo nabývat rozměrů, které nejsme schopni zvládnout bez pomoci. Musím však podotknout, že ve většině případů není situace vyhrocená a cesta k uklidnění domácí atmosféry předpokládá pouze přehodnocení přežitých rodinných pravidel. Období největších proměn dítěte lze sledovat mezi jedenáctým až šestnáctým rokem. Mluvíme o období rané a střední adolescence. Na něj navazuje již klidnější etapa přechodu k dospělosti -- adolescence pozdní. Tu je možno sledovat přibližně od sedmnácti do dvaceti let. Nepředbíhejme však a podívejme se na první kroky k dospělosti.



Lze vychovávat dospívajícího?
 

Patrně vás příliš nepotěším tím, když připomenu skutečnost, že výchova dítěte probíhá především v prvních šesti letech. Co jsme mohli dítěti předat, jsme již dávno předali. Všechny naše životní postoje a hodnoty jsou v osobnosti dítěte zakomponovány. Období dospívání má zcela legitimní nálepku: „Přehodnocení rodičovských pravd.“ Dítě si potřebuje ověřit, zda je samo schopno přežít v sociálním prostředí. Mnoho z našich názorů se mu jeví jako přežité. Namítnete, že dítě nemá se skutečnými nároky života žádné zkušenosti, jeho představy jsou naivní. Ano, máte do určité míry pravdu. Dospívajícího nemůžeme zcela vypustit z hnízda, ale měli bychom mu dopřát průzkumné lety. To, co nám nejvíc brání v utvoření prostoru pro dospívajícího, je často náš vlastní strach. Věříme-li však vlastní výchově, patrně se nedočkáme ničeho hrozného. Naopak, nás může překvapit, jak je naše dítě schopné a můžeme být na jeho počínání hrdi. Mé první výchovné doporučení zní: Veďte dospívajícího k samostatnosti. Nevykonávejte za něj věci, které si může zařídit samo a oceňujte, pokud si v situacích poradí dobře. Vymezte mu například určitou finanční částku, za kterou si musí pořídit věci do školy či oblečení. Neuklízejte v pokoji dospívajícího. Nejen, že tím děláte dítěti sluhu, ale navíc vstupujete do jeho soukromí, které je potřeba respektovat. Za tímto doporučením jde ještě malá poznámka. Tolerujte skutečnost, že chce dítě věci zkusit jiným způsobem, než je děláte vy.

 

PhDr. Michaela Vítečková, Ph.D.

 

Celý článek najdete v prosincové Meduňce.