Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Vychováváme zdravé a šťastné dítě - specifické poruchy učení

Prázdniny jsou sice teprve ve své půlce, ale pomalu nastane čas příprav na nový školní rok. Přinášíme Vám proto ukázku článku ze seriálu PhDr. Michaely Vítečkové o výchově dětí, , který se věnuje specifickým poruchám učení. Celý článek najdete v  srpnové Meduňce.

Specifické poruchy učení

Posedět si v klidu s knihou v ruce bylo pro mnoho generací jedním z nemilejších okamžiků dne. I rodiče, kteří se o rozvíjení čtenářství snaží, často přiznávají, že s přibývajícím věkem dávají děti přednost elektronické zábavě. Večerní čtení se často nahrazuje poslechem textu z přehrávače. Samozřejmě jsou výjimky a najdeme i velké čtenáře. Je jich však, bohužel, stále méně. V tomto díle našeho seriálu se zaměříme na děti, které mají pro nechuť ke čtení podstatný důvod. Čtení jim nejde a bez potřebné nápravy a podpory okolí se jen těžko naučí číst plynule. Totéž platí o schopnosti napsat diktát bez chyb či se strefit do linek v sešitě. O dyslexii – poruše čtení, dysgrafii – poruše psaní a dysortografii – poruše pravopisu, ví někteří rodiče víc než odborníci. V případě výraznějšího oslabení funkcí umožňující čtení a psaní se školní příprava stává nesmírně náročnou.  


Příčiny poruch učení

Signály budoucích problémů ve čtení, psaní či matematice můžeme zaznamenat již v předškolním věku. Jejich příčiny nelze přesně určit, neboť jde ve většině případů o souhru genetických předpokladů, prenatálních a postnatálních vlivů. Základem problému je oslabení zrakového, sluchového a prostorového vnímání či méně běžné fungování mozkových hemisfér. Intelektové schopnosti dětí jsou zcela v normě, případně i nadprůměrné. Pro rodiče je podstatné, že lze problémy zmírnit, kompenzovat a dosáhnout lepších výsledků. Musím však předeslat, že cesta není snadná. Vyžaduje trpělivost, ochotu a čas rodičů, učitele i poradenského pracovníka. Rozhodně nelze doporučit cestu nátlaku, kdy rodič trvá na několika hodinách domácí přípravy. Dochází k opačnému efektu. Dítě je unavené, začíná mít odpor k učení, čtení ani psaní se nezlepšuje. Především však trpí vzájemný vztah a celková rodinná atmosféra.


Jak můžeme pomoci



V předešlých dílech jsme se již zabývali podporou rozvoje percepčních schopností. Vnímání okolního světa i učení je spojeno s naší schopností přijímat informace prostřednictvím sluchu, zraku a hmatu. Jejich rozvoj probíhá postupně a není dokončen ani v prvních letech školní docházky. Pokud chceme dítěti pomoci, pak nezbývá nic jiného, než zhodnotit úroveň aktuálního vývoje a začít rozvíjející hry a cvičení. Odkládáme počítače, tablety a vracíme se zpět k přirozenému smyslovému rozvoji. V poradně zjišťuji, jak děti tento návrat uspokojuje. Po dlouhé době cítí, že se jim daří. Mají ze své práce radost a zvyšuje se motivace k další činnosti. Současně se zaměřujeme na rozvoj zdravého sebevědomí. Posměch ve třídě a neuspokojivé známky mají svůj dopad. Patrně si vzpomenete na hlasité čtení ve třídě. Děti se postupně střídají, až přijde řada na nejslabšího čtenáře. Začíná několik minut marné snahy o plynulé čtení a ostatní děti se začínají nudit, ošívat a případně posmívat. Situace poměrně běžná a pro dítě vysoce nepříjemná. Problém se čtením a posléze i s psaním je sociálním handicapem. Z hlasitého čtení či projevu před posluchači se stává noční můra. S dětmi je potřeba začít pracovat dříve, než se vyskytnout vedlejší problémy v podobě neurotických projevů při čtení, obavy projevovat se mezi vrstevníky či odporu ve formě zlobení.

 

Celý článek a mnoho dalších zajímavých témat si přečtete v srpnové Meduňce, která je právě na stáncích.

 

PhDr. Michaela Vítečková, Ph.D

ilustrační foto Květa Čermáková