Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Barvy a tóny země a ohně aneb terapie uměním

 

Zdeněk Hajný a Toni Stricker 

Stres, hluk velkoměst, rychle se měnící obraz světa způsobují vzrůstající nárůst agrese a depresí mezi lidmi. Dnes zaujímají deprese podle statistik co do četnosti onemocnění jedno z prvních míst. Přepracovaní a předrážděnost rodičů, hyperaktivita u dětí jsou reakcí na přehlcení mysli stále novými dojmy, informacemi, všudy přítomnou reklamou. Žijeme rychleji, děláme souběžně díky technice více činností na jednou, než naši předkové. Píšeme na počítači, zároveň při tom posloucháme rádio, telefonujeme z mobilu a ještě stihneme uvařit jídlo atd. Zážitky, které dříve vyplnily jeden celý lidský život, jsou dnes vměstnány, rozloženy do délky jednoho lidského roku. Žijeme jako bychom letěli v Concordu, tryskovém letadle, ale tělo a jeho lidská psychika se nemění tak rychle jako svět kolem nás. Proto je zvýšená agrese u mužů, destrukce a sebelítost u žen a různé jiné patologické projevy  pouhou reakcí, voláním člověka po určité vnitřní rovnováze. Napětí, stres, hluk vyvolávají v těle určité změny, od ztuhlosti svalů až k špatné funkci vnitřních orgánů, metabolických procesů a hormonálních poruch. Potřeba vnitřního uvolnění, hlubokého uvolnění, je nutností našeho času, naučit se vykompenzovat přetlak denních zážitků, na chvilku se zastavit a tím si i všimnout krás života. Čím více budu znát sama sebe, dokáži se uvolnit (např. před jednáním), tím bude lepší jeho průběh i mé rozhodnutí bude správnější. Zní to paradoxně, ale je to stará moudrost, čím bude člověk víc vnitřně uvolněný, tím lépe bude jím proudit energie a o to lépe bude moci efektivněji pracovat a práce nebude pro něj zátěží. „Jednejte, aniž byste zasahovali a nic nebude ponecháno bez vlády“,  řekl už před více než dvěma tisíci lety Lao Ć a stále jeho výrok platí. Zpěvák, který si dostatečně neuvolní hlasivky, bude špatně zpívat nebo si je dokonce může poškodit. Vliv psychického uvolnění na dobrý průběh jakékoliv léčby a jejího rychlejšího působení je dostatečně znám. Nejlepší a nejinspirovanější myšlenky přicházejí z „Ticha“. Zaznamenané zkušenosti největších vynálezců, velkých osobností jak umělců, tak i ekonomů, politiků svědčí o této zkušenosti.
 
Jednou z metod, která je vhodná pro dnešní uspěchanou dobu, je terapie uměním, a to vytříbeným uměním, které je průchodem inspirace a ne jen pouhým řemeslným výkonem umělce. Jen takové umění může léčit, pomoci nalézt nám cestu k sobě a tím nás vnitřně uvolnit. Umění má už podle starých Řeků vyvolávat dojem Krásy a Krása je aspektem lidské duše. Proto bylo nejlepší umění od nepaměti součástí náboženského kultu, než se sekularizovalo. Aranžmá celé bohoslužby, hudba, výzdoba chrámu, zapálení svící, rozmístění bohoslužebných předmětů měly svůj význam a měly navozovat určité vnitřní rozpoložení.  
          
A právě toto je jeden z důvodů, které vedly Občanské sdružení Spektrum: Praha-Berlin-Wien, Toniho Strickera a Zdeňka Hajného ke snaze o vytvoření koncertu, jež by působil hluboko v nitru nás, na dušičku člověka, oslovoval ji a vyvolával nejen příjemné pocity, ale probouzel i Krásno v nás.
Tento multikulturní projekt by se měl uskutečnit i v dalších jmenovaných městech jako jeden ze symbolů touhy člověka po Kráse, která je ve většině z nás.
Snové, imaginativní obrazy známého malíře PhDr. Zdeňka Hajného, krajiny Burgenlandu, se prolnou s tóny hudby významného rakouského hudebního skladatele a houslového virtuóza Toniho Strickera. Toni Stricker, který je považován za rakouského Paganiniho, přijíždí koncertovat prvně do ČR kvůli této akci. Hudebně ho doprovodí Pražský komorní orchestr bez dirigenta. Ten má nejen mezi českými, ale i zahraničními orchestry výsadní postavení, protože obdobná hudební tělesa „bez dirigenta“ se vyskytují ve světě jen velmi zřídka. Tanečně vystoupí studenti pražské AMU. Umělci se setkají na společném benefičním koncertu: TÓNY ZEMĚ BARVY OHNĚ - Barvy a tóny země a ohně aneb terapie uměním, v první letní den, na Svátek evropské hudby ve středu 21.6.2006 v překrásném prostředí provoněném vůní květin aromaterapie Hanny Marie ve Smetanově síni Obecního domu.
Na připomenutí chvíle divák dostane knihu Eduarda Tomáše „Cesta lásky“.
                        
Smetanova síň se svými teplými barvami, secesní výzdobou a oválným tvarem vyvolává pocit domova, mateřského - ženského obětí. Celá tato benefiční akce je komponovaným pořadem, kde každý detail bude hrát svoji roli. Divák se stane nepřímo součástí inscenovaného představení, které bude působit na jeho smysly pomocí projekce obrazů, osvětlení - hry světel a stínů, hudby, tance, zapojení aromaterapie. Pro projekci obrazů jsou jako stěžejní obrazy vybrány akty žen z tvorby Z. Hajného: Žena - země, Žena - Strážkyně ohně, Žena - Strom života, které nejsou veřejnosti známé tak, jako jeho kosmické obrazy. Jedná se o archetypální jungovské pojetí ženy, jako symbolu lásky v nejširší podobě.  Země - Ženy, zralé Ženy, zdůrazněné plnými tvary, Ženy, která je srostlá se Zemí jako otevřená krajina - široká náruč. Obrazy ženy, s tóny hudby, která je inspirována otevřenou krajinou, se navodí pocity domova, náruče, do které je krásné se pocitově odevzdat. Proto se také v některých kulturách používají pro lepší pochopení termíny sexuální (odevzdání, splynutí, proniknutí do podstaty atd.) Dalajláma píše, že tantra, jak bývá na Západě často interpretována, není v žádném případě návod k sexuálnímu spojení muže a ženy, nýbrž se zabývá technikou odevzdání nižšího ega vyššímu Já. Symbol ženy nás navrací domů, do nitra, do “Hlubiny Bytí“. A to je bod, kde vchází to pozemské, v podobě ženy v projekci a hudbou, k tomu “nebeskému“ obrazu Z. Hajného (Za horizonty).
 
Projekce obrazů a snímků vesmíru bude propojená s fotografiemi krajiny Burgenlandu (Panonie), která je rovinatá s mírnými křivkami pahorků, krajiny, ze které čerpá inspiraci a mohutnost tónů pro svoji hudbu Toni Stricker. Pohled na otevřenou krajinu, bez ohraničení hor nebo pohled na umělecké ztvárnění ženy jako země má své psychologické opodstatnění, vede k odstoupení od sebe sama a tím k rozvolnění napětí. Hudba Toniho Strickera je hudba zralosti, plnosti léta a barev podzimu.  „Má hudba voní zemí,“ tak ji charakterizuje Toni Stricker.

Aromaterapie firmy Hanna Maria, čisté přírodní esence z rostlin nejvyšší kvality, sestavené podle terapeutických principů tradiční čínské medicíny a speciálně namíchané na uvolňování čaker, umocní audiovizuální prožitek návštěvníků. Podle MUDr. Heleny Jírové, odbornice na speciální metodu „Osteo-compakt“ (zaměřenou na harmonizaci pohybového aparátu a svalového tonu, kterou ovlivňuje přes autonomní nervový systém poruchy zejména imunity a alergie v těle), je právě čich nejkratší cestou k propojení s nervovými centry v mozku. Tím nejrychleji pomáhá k uvolnění napětí nervových plexů (čaker) v těle.

Každý návštěvník obdrží darem knížku Eduarda Tomáše z nakladatelství Avatar, která se ideově váže k tomuto pořadu (obsahuje jednu z nejrychleji působících meditačních technik – terapie „Láskou“, která byla známá ve všech starých kulturách a E. Tomášem je uzpůsobená pro potřeby dnešního člověka).

Úvodní slovo pronese profesor herectví pan Radovan Lukavský.

Nejvznešenějším projevem tvůrčí síly lidského ducha je umění a služba slabším jeho plodem. Proto peníze ze vstupného budou  věnovány těm, kteří se sami nedokáží o svá práva přihlásit, a to jsou mentálně postižení a zvířata. Za středisko (pro mentálně postižené) Ratolest – Diakonie ČCE převezme šek paní Táňa Fischerová (jako základní kámen pro stacionář a výtvarnou dílnu) a za Nadaci pro ochranu zvířat převezme paní Marta Kubišová (pro zvířecí útulky). Benefiční akce tohoto typu je v ČR ojedinělá, protože ze vstupného nejsou hrazeny náklady akce. Vstupné bude nízké (300-400 CZK), aby si umění nejvyšší kvality mohli dovolit jak studenti, tak senioři.  
 


Toni Stricker – rakouský Paganini prvně v Praze
21.6.2006 v 19.30 první letní den, na svátek evropské hudby ve Smetanově síni Obecního domu 
www.tonistricker.net

„Všechny věci života, pocity a vnímání, jako je láska a bolest, radost a smutek, dětský údiv, fantazie a slzy, víra a naděje, naslouchání ticha, hledání poznání, zkušenost  stvoření, příroda a životní prostředí – patří pro mě k hodnotám, které jsou v dnešní době v ohrožení a staly se pro svět bezvýznamné. Pro mě je posláním tyto hodnoty pomocí mé hudby a z pohledu mého osvětí - životního prostoru, v kterém žiji, opět připomenout. Od té doby, co žiji v Burgenlandu (kraj v Rakousku), předsevzal jsem si, že můj životní prostor a krásu Panonie přeměním v tóny, v hudbu.“

Toni Stricker

Toni Stricker, hudební skladatel, houslový virtuóz, který dokáže se svými houslemi čarovat. Recenzenty je nazývám soudobým Paganinim, ale na rozdíl od něj není hra T. Strickra ďábelsky podmaňující, ale božsky povznášející. Už za svého života je živoucí legendou, „největším úkazem na hudebním rakouském nebi“ - napsal o něm André Heller. V žádné hudební škole na světě se nevyučuje takovému stylu - hře na housle, jakým hraje T. Stricker. Proto je jeho houslové umění tak jedinečné a nikým nenapodobitelné. Housle pod jeho rukama jsou nabité tak velkou energií, že nepotřebují v sále pro tisíc lidí žádnou zesilovací techniku. Při jeho koncertech mnozí posluchači spontánně pláčí, protože působení jeho hudby uvolňuje psychické bloky.
  
T. Stricker si skládá sám svoji hudbu, kterou hraje. Skladby T. Strickera jsou emotivním nábojem, procítěním motivů a pojetím hudebního motivu srovnatelné se skladbami Richarda Wagnera nebo Bedřicha Smetany. Hudba Toniho Strickera se nedá zařadit pod žádné hudební paradigma. Toni Stricker ovládá celou paletu hudebních žánrů od vážné až k meditativně zasněné hudbě (Vlčí mák, Něžnost, Večer na vinohradu, Odváté roky, Červánky), kterou zajímavě propojuje v harmonický celek. Některé skladby mají nádech Orientu /např. hudba k baletu Pubrbacher Türk/, v některých lze rozpoznat židovské nebo lidové motivy (Magrebina, Balkánské tance), neodmítá začleňovat do svých skladeb tóny čardáše nebo jazzu (V šenku) a nebojí se použít nevšedních hudebních nástrojů. T. Stricker píše také filmovou a televizní hudbu, je vyhledávaným komponistou rakouských umělců zvučných jmen. 

T. Stricker je zastáncem velkých etických hodnot, jeho hudba pomáhá nalézat vnitřní krajinu – domov – duši. Krajinou života T. Strickera je úrodná půda Burgenlandu, vinařského kraje bývalé Panonie, křižovatky národů a kultur, proto se cítí T. Stricker být světoobčanem. Prof. Lötsch ho nazval rakouským Francouzem, jižanem, poněvadž Burgenland připomíná svojí rovinou s mírnými pahorky a geniem loci /u nás krajinu Podyjí/, jižní Francii. Svoji inspiraci čerpá z krásy a plnosti přírody, z jeho hudby dýchá teplo a zralost pozdního léta a pomalu přicházejícího podzimu, jsou v ní zachyceny dlouhé letní večery se sklenkou vína, úroda před sklizní, stromy plné ovoce. Charakteristickým rysem jeho hudby je barevnost a harmonie tónů, které vyvolávají představu pastelových teplých barev a probouzejí cit pro lásku v její zralosti. T. Stricker je skladatelem citu, mistrem, který dokáže vtělit do svých tónů krásu okamžiku, náladu chvíle, citové rozpoložení a přenést je na své posluchače. Toniho hudba prýšťí ze srdce a proto jde k srdci!

Motem T. Strickera, je citát Herberta von Karajana: „Hudebníci jsou taky lidé“. Na koncert T. Strickera /bylo to jeho osobní přání/ bude dáno nízké vstupné, aby si umění nejvyšší kvality mohli dovolit koupit všichni lidé jak studenti tak i senioři.


Zdeněk Hajný

Český malíř Zdeněk Hajný je pro diváky a čtenáře známý svými imaginativními obrazy - krajin jenom tušených, které vídá např. v různých publikacích, časopisech, kalendářích, inscenacích. ČT uvedla na Štědrý den v loňském roce pro divácký úspěch audiovizuální projekt Z. Hajného umělecky propojený se záběry hvězd z Hubbleova teleskopu “Tichá noc”. Tento projekt byl vyžádán před několika lety bývalým velvyslancem Rakouska v ČR od ředitele České televize pro muzeum Tiché noci u Salzburgu.  Díla můžeme vidět v hudebních kompozicích s našimi i zahraničními interprety. Z. Hajný spojuje projekci svých obrazů s vystoupením nejlepších hudebníků. Mezi ně patří jeho velice úspěšný projekt s japonskou sopranistkou Yoshié Ichige, žijící v současné době ve Vídni, který byl představen po celém světě /na festivalu v Cannes získal také velký ohlas/. Kromě jiných ocenění byla Z. Hajnému udělena Aliancí Salvadora Dalího International Světová cena Salvadora Dalího. Jeho fresky můžeme spatřit v kostelech doma i zahraničí, jeho obrazy v galerii Cesty ke světlu. Jako psycholog se také zamýšlí nad vlivem umění, zejména výtvarného. Působením umění na psychiku diváků a na léčbu pomocí umění. Jeho galerie se stala jakousi oázou klidu a harmonie, kde by se mohl divák zastavit a nerušeně hledat svoji Cestu.. Stala se i terapeutickým prostorem, který navštěvují - mezi jinými – školy, děti z diagnostických ústavů, rodiče s hyperaktivními dětmi, mentálně postižení klienti.

V Křišťálové čajovně kromě kulturních, výchovně vzdělávacích programů dává také prostor pro prezentaci neziskových organizací a podporuje rozvíjení jejich projektů.
Pozitivní působení obrazů Z. Hajného zaznamenává léčebný úspěch u velkého počtu návštěvníků jeho galerie. Svědčí o tom nejen velká řada krásných dopisů, bezprostřední reakce návštěvníků, ale i vědecký výzkum pomocí různých měření.

Díla Z. Hajného jsou snová, čerpají z kosmické a astrální symboliky. Jeho obrazy jsou prostoupeny magickým zářením a mají výrazně osobní intonaci a gradaci. Ve Zdeňku Hajném vyrostl za posledních třicetpět let osobitý představitel imaginativního proudu v současném českém malířství. Je často recenzenty srovnáván (např. v knize "Hajný a Drtikol") zejména v pojetí, v přístupu k tvorbě s Františkem Drtikolem. Kritici postihli, že obsahovým laděním navazuje Z. Hajný na tvorbu skupiny Sursum, Františka Kupku, Františka Muziku a zvláště Josefa Šímu.
 
Jeden z nejvýznamnějších duchovních učitelů Severní Ameriky PhD. Ram Dass říká, že jeho obrazy rozeznívají cosi skutečného hluboko v jeho srdci. Dr. Karan Singh, exministr kultury Indie, srovnává obrazy Z. Hajného s náboženskými obrazy Salvadora Dalího a spatřuje v nich odrážející se duchovní sílu, inspiraci, numinózní léčivou vlastnost, kterou lidstvo dnes zoufale potřebuje. Tuto skutečnost také mapovala německá kritika již v r. 1985. K výstavě jeho děl napsala: „Promlouvá obrazy s lidskou duší a vytváří ve svých dílech již dnes měřítka 21. století“. Kritik z Bayreuthu neváhal přirovnat Hajného obrazy k hudbě Richarda Wagnera, protože z nich cítil vyzařovat stejnou magickou sílu.
  
A možná toto Wagnerovské vyjádření magické síly, emotivního náboje a procítění motivů spojilo tyto dva umělce v myšlenku uskutečnit plánovaný koncert.