Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Dvě látky, bez nichž by život nebyl možný

Voda a sůl -- dvě látky nezbytné pro život. O jejich významu většinou víme a podle možností se je snažíme ve stravě doplňovat. Podobně jako u dalších důležitých a nenahraditelných složek stravy však i v případě vody a soli vzniká mnoho mýtů a mnohdy i teorií, které mohou náš organismus poškodit...
Článek pro Meduňku připravili MUDr. Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán.

Vzájemný poměr musí být vyvážený
Naprosto obecně zde platí to, co známe i u jiných látek – nebezpečný je jak nedostatek, tak nadbytek. V případě vody a soli je však navíc velmi důležité udržet vzájemný poměr těchto prapůvodních složek naší planety a tedy i nás samotných. Rovnováha mezi solí a vodou představuje jeden ze základních předpokladů stálosti našeho vnitřního prostředí a tedy i funkce našeho základního metabolismu. Už první živá buňka na naší planetě musela tento poměr řešit. Velká porucha této rovnováhy je pochopitelně smrtelná, ale  běžně nehrozí a vyskytuje se jako součást některých závažných chorob. Velké množství lidí však trpí sice malou, ale zato dlouhodobou nerovnováhou, která se může stát příčinou různých závažných nemocí. Pojďme si tedy o těchto dvou složkách naší stravy říci něco bližšího, neboť pochopení problému je prvním předpokladem pro jeho řešení.


Sůl nad zlato?
Můžeme začít solí. Máme na mysli sůl kuchyňskou (Na Cl) – tu, která je „nad zlato“. Pod pojem „sůl“ můžeme zahrnout i mnoho jiných látek, ty však nejsou předmětem tohoto článku.
V ordinaci jsme zažili pacienty, kteří si přivodili problémy jak nadbytkem, tak úplným vysazením soli. Sůl totiž je a vždy bude pro správnou funkci našeho těla nezbytná. Z pohledu čínské medicíny odpovídá ledvinám, přiměřené množství je nutné pro jejich správnou funkci, nadbytek ovšem vede k jejich stažení a ke zhoršení funkční a energetické hodnoty ledvin. Tento nepříznivý stav může způsobit problémy nejen na orgánu samotném, ale i na orgánech a tkáních ledvinami vyživovaných, například na kostech, na uších, stejnou příčinu mohou mít i bolesti zad v bederní oblasti.
Z energetického hlediska znamená sůl extrémně zahřívající a stahující substanci, což ovšem neznamená jen negativní kvalitu – pro život potřebujeme všechny kvality energie v přiměřené rovnováze. Nadbytek soli vede k stažení a přehřívání organismu, a to při dlouhodobějším podávání způsobuje poškození cévního systému, hypertenzi, rigiditu a ztuhlost fyzickou i psychickou. Fyzické ztuhlosti většinou známe, jde o napětí ve vazech, šlachách, o postupné zhoršení pružnosti cévní stěny a tím i o poruchu zásobení různých orgánů. Na úrovni psychické je to podobné, lidé, užívající dlouhodobě velké množství soli ztrácejí pružnost ve svém rozhodování a v přijímání informací, věcí a změn obecně. Ale právě pružnost a schopnost se přizpůsobit představuje jeden ze základních předpokladů šťastného a zdravého života. To vše je poměrně dost známé, a proto někteří lidé k soli pojali averzi a vysadili ji úplně. Takové řešení ovšem není správné -- po určité době se dostavily slabosti a příznaky zhoršené energetické funkce ledvin a s tím i psychická labilita. 

Jak tedy se solí nakládat, abychom sami sobě neublížili?
Měli bychom dávat přednost mořské soli, obsahující i další minerály ve správných vazbách. Sůl kamenná je původně také mořskou solí, ale jejím stářím jsou narušeny a odstraněny některé složky. Soli používáme jen velmi malé množství -- do jídla pro jednoho člověka by měla přijít špetka soli. Špetka je míra velmi relativní, neodhaduje se snadno, ale postupně dokážeme díky zkušenosti správné množství jistě odhadnout. Nejdůležitější je ale způsob, jakým sůl používáme -- dáváme ji do jídla vždy na začátku vaření! Pokud například chceme dusit cibulku na oleji, solíme hned,  jakmile vložíme cibulku na olej. Při vaření rýže a jiných obilovin je osolíme na začátku varu. Luštěniny solíme před ukončením varu a pak ještě dovařujeme. Je to jedna z nejdůležitějších zásad zdravé výživy, protože sůl, kterou zabudujeme do stravy, se naváže na přebytečné složky kolující v těle a je pak přirozeně zpracovatelná a využitelná v našem organismu. Pokud však sůl vstoupí do těla nezabudovaná, pak svým charakterem stahující energie vyhledává hlenové usazeniny a vede k jejich ztužení, následně vznikají kameny, zhoršuje se pružnost cév a také nastává větší rigidita myšlení. Jde o velmi agresivní děj, který nás nesmírně poškozuje. Je jasné, jak škodlivé jsou pro organismus pochutiny typu solených brambůrků, ale prohřeškem proti zdraví je bohužel i posolený chleba nebo dosolování hotového jídla. Proto solíme vždy na začátku vaření. Pokud budeme potřebovat dosolit, používejme ochucovadla, v nichž je sůl už obsažená, například kvalitní sojové omáčky či misopasta.

Podívejme se ještě na mechanismus nutící nás jídla přesolit. Ve hře je opět hra protikladů. Důležitý mezibuněčný komunikační prostředek představuje výměna iontů sodíku a draslíku. Současná populace konzumuje hodně brambor, které obsahují draslík, ale jinak jsou velmi chudé na minerály. Tělo si pak žádá sodík z kuchyňské soli.
Říká se, že sůl je nad zlato – a opravdu, je třeba s ní zacházet rozumně  a opatrně!

                                              /dokončení/