Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Hořký sladký život

Kdo si myslí, že ví o výživě dost a že činí informovaná a správná rozhodnutí, je bohužel obvykle lapen do pasti mýtu o správných a nesprávných sacharidech...
(Tento článek připravila pro Meduňku naše spolupracovnice MUDr. Ludmila Eleková.)

Domnívá se, že škroby z celozrnných obilnin jsou zdravé a jsou základem stravy, vyhýbá se bílé mouce, bílému cukru, sladkostem apod., ale klidně si osladí jídlo medem, agáve sirupem apod., protože to jsou přece „přírodní“ zdravé cukry. Tento názor sdílejí i odborníci tvořící výživová doporučení, např. slavnou pyramidu potravin, jejíž základna je tvořena právě škroby. Máte představu, kolik cukru (tedy glukózy) vlastně sníte, když se takovou pyramidou řídíte?
Klidně i 300 – 400g. Je to hodně nebo málo? Evidentně je to hodně, když diabetická dieta přináší výrazné omezení.

Kolik sacharidů jíš…
Kolik bychom tedy měli jíst sacharidů? Výrazně méně! Krev obsahuje jen asi lžičku glukózy, zásoby škrobu (glykogenu) v játrech jsou asi jen 60g – a vystačí nám na mnoho hodin. Naše tělo je nastaveno na denní příjem maximálně 100g a toto množství sacharidů by mělo přijít do těla z pomalu se uvolňujících, málo koncentrovaných zdrojů, především zeleniny, luštěnin, celozrnného obilí, trochy ovoce. Naši předkové jedli výrazně méně cukrů, mnohem více kalorií měli z tuků. Tuky slouží jako okamžité palivo a na rozdíl od cukrů se po nich tolik netloustne, tedy po těch správných.
“Špek“ na břiše je jednoznačným příznakem nadměrného příjmu sacharidů a inzulínové resistence, snížené citlivosti buněk na inzulín. Inzulínová resistence plynule přechází v cukrovku 2. typu. Mezní hodnoty glykémie (hladina krevního cukru) jsou stanoveny arbitrárně a pozor – pokud budete mít hodnotu těsně pod horní hranicí normy, rozhodně to neznamená, že jste v pořádku! Bezpečná hladina glykémie nalačno je mnohem níže než současný limit. Na rozdíl od stále se snižujících limitů pro cholesterol má snižování limitů glykémie dobrý důvod. Ukazuje se totiž, že i lidé s pouze hraničními hodnotami nesou riziko vzniku diabetu a jeho komplikací. Před několika lety byla horní hranice glykémie nalačno
6,0 mmol/l, pak klesla na 5,6 mmol/l, ale někteří autoři považují za horní hranici 4,9 mmol/l. Dr. Catherine Shahanan, autorka knihy Deep Nutrition, z níž mj. čerpám, si všimla, že lidé, jejichž ranní glykémie přesahovala hodnotu 4,9 mmol/l, měli tendenci nabírat na váze.  
Mezi projevy inzulínové resistence patří tzv. metabolický syndrom: obezita, vysoký krevní tlak, diabetes, porucha lipidového spektra se zvýšenými triglyceridy a nízkým HDL, zvýšená hladina kyseliny močové. Konvenční medicína tyto příznaky léčí jako samostatné nemoci. Nebožák, který se předvede u doktora se všemi příznaky, dostane nejméně 4 léky – na cukr, tlak, cholesterol a dnu. A bude mu doporučena diabetická dieta – nízkotučná, s přepočtem chlebových jednotek a prakticky nerealizovatelná. Pacient se na dietu nejspíš vykašle, ani ne tak z nezodpovědnosti, ale protože má díky inzulínové resistenci jinak běžící metabolismus, narušenou hormonální regulaci a je na cukru prostě a jednoduše závislý, jako feťák na své dávce. A hlavně mu jeho lékař nevysvětlí příčinu jeho potíží, jen mu dá léky. Povězme si, co se děje v diabetikovi a potažmo v každém z nás, protože všichni jíme mnohem víc cukru, než potřebujeme.

Jak působí cukr?

Cukr poškozuje jiné molekuly a buněčné receptory.
Základním mechanismem, kterým cukr (glukóza i fruktóza) poškozuje, je glykace, tj. vazba cukru na jiné molekuly. Molekuly a buňky pak procházejí zásadními změnami ve své funkci. Glykace je reverzibilní, ale může se stát trvalou kvůli oxidativním reakcím. Produkty těchto oxidativních reakcí se nazývají AGE (advanced glycation endproducts) neboli koncové produkty glykace. V podstatě jde o karamel. AGE anglicky znamená věk nebo stárnutí a je to velmi vhodná zkratka, protože právě tyto AGE způsobují, že stárnete rychleji, než byste měli. AGE sváží za normálních okolností pohyblivé molekuly. To vede k tvrdnutí buněk a tkání, jsou pak tuhé a křehké.
Při normálním přísunu cukru (do 100g denně) a normální hladině cukru v krvi k těmto reakcím dochází pomalu a jsou průběžně odstraňovány bílými krvinkami. Když si ale dáme nálož cukru, např. plný talíř těstovin, koblihu, pytlík sušenek, sladké pití apod., vytvoří se tolik AGE, že se nestihnou do dalšího jídla vyčistit, a tak se jimi organismu zanese. 
AGE poškodí receptory pro inzulín, takže v situaci, kdy je tělo zaplavené cukrem, který by se z oběhu měl co nejdřív uklidit do buněk, buňky reagují opožděně a cukr zůstává v oběhu, tvoří stále více AGE, ty poškodí další receptory atd. Klinické dopady glykace tkání jsou dalekosáhlé. 


Cukr poškozuje cévy

V cévní stěně probíhá mnoho aktivních dějů, výměna živin a odpadních látek, imunitní děje apod. Glykace stěn cév zabraňuje průchodu živin z krevního oběhu do tkání, živiny (včetně cholesterolu) končí ve stěně cévy. Tyto usazeniny přitáhnou bílé krvinky, které se je snaží odstranit, a tak vzniká aterosklerotický plak. AGE jsou hlavním důvodem, proč mají diabetici cévní problémy. Během života červená krvinka nasává krevní cukr, míra tohoto procesu se měří prostřednictvím hodnoty tzv. glykovaného hemoglobinu. Ukazuje celkovou zátěž cukrem, nejen aktuální hodnotu v krvi. Poškozené nebo staré krvinky jsou z oběhu odstraňovány ve slezině, jenže když jich je moc, slezina „nestíhá“, tyto nafouklé krvinky plné cukru zůstávají v krvi a ucpávají drobné cévy.       
Příliš mnoho cukru vede k ateroskleróze a ke zvýšení hladiny LDL cholesterolu několika mechanismy. Cukr zvyšuje hladinu inzulínu, který zvyšuje produkci LDL zapnutím enzymu HMGCoA-reduktázy – je to přesně ten enzym, který blokují léky na snížení cholesterolu, statiny. Cukr také glykuje kolující LDL molekuly, ty pak nejsou rozpoznané a vychytané buňkami, LDL molekuly se kumulují v krevním oběhu. Většina cholesterolu ve vaší krvi je vyráběna vaším tělem, proto pokud je vaše strava bohatá na glukózu, je téměř nemožné snížit hladinu vašeho cholesterolu, ledaže byste užívali statiny. To je ovšem velmi špatný nápad, statiny narušují zásadně fungování celého organismu a při vyhodnocení jejich účinku se ukazuje, že zvyšují celkovou úmrtnost, zkracují život a velmi znepříjemňují jeho konec – na jejich uživatele číhá cukrovka (!), demence, pohybové potíže, rakovina, prostě předčasné stárnutí.

Cukr narušuje imunitu
Bílé krvinky se pohybují v cévách po jejich povrchu. Musí být schopny dostat se skrz stěnu cév ven do tkáně v místě infekce. Chemické signály zánětu prosakují mezibuněčnými prostory cévní stěny do buněk endotelu, které na svůj povrch pověsí signál pro bílé krvinky. Bílá krvinka se promění v amébovitou formu a protáhne se mezi buňkami cévní stěny ven. Ale glykace poškozuje buňky endotelu, ucpe škvírky, jimiž bílé krvinky procházejí, a poškodí tak imunitní funkce.

                                                  /dokončení/