Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Hořký sladký život - dokončení

Přečtěte si druhou část článku MUDr. Ludmily Elekové o účincích nadměrného množství sacharidů na náš organismus...

Cukr narušuje funkci hormonů
Většina lidí si všimla, že v cca 35 – 40 letech věku najednou začnou přibývat na váze, hlavně se mění postava, kolem pasu se začne tvořit „pneumatika“. K udržení váhy začne být třeba stále většího úsilí. Glykace hormonálních receptorů totiž narušuje jejich funkci. Receptory pak nejsou dostatečně citlivé na hormony, které na ně vážou. Třeba i na inzulín – vzniká inzulínová resistence, stoupá glykémie, protože se cukr z oběhu nedostane do buněk, vyšší glykémie vyšle signál slinivce, aby vyrobila více inzulínu, do toho se do těla pošle další nálož cukru, a tak to jde stále dokola. Inzulín je skladovací hormon, zvyšuje chuť k jídlu a podporuje ukládání tuku. I při inzulínové resistenci má nějaké účinky, protože jeho množství v krvi stoupá, takže v této situaci tloustnete a rozbíhá se celý metabolický syndrom.
Kromě inzulínových receptorů cukr poškodí i jiné hormonální receptory, např. pro pohlavní hormony. Diabetici mají znaky hormonální poruchy, muži ztrácejí ochlupení, celkově se zženšťují, nevypadají moc mužsky a taky moc mužsky nefungují – erektilní dysfunkce u diabetiků není způsobena jen poškozením cév, ale i nedostatkem testosteronu. Ženy se zase maskulinizují, ztrácejí vlasy, naopak jim rostou chlupy jinde po těle, hrubne hlas a spolu s mužským typem obezity někdy skutečně působí jak muži. A nejde nejen o diabetiky. Všimněte si dnešních lidí, hlavně mladších, kdy jste naposledy viděli mladou ženu s postavou Sophie Lorenové?  I štíhlé mladé dívky mají tuk na břiše. Mladí muži jsou obézní, mají kulaté ženské tvary, nejen břicha, ale i tlusté zadky a stehna, visí jim prsa. Mají ženské tvary obličeje. Ještě před 30 lety takhle mladí lidé nevypadali. 

Cukr je návykovější než kokain
Cukr v mozku způsobuje změny v regulaci opiátových receptorů podobně jako kokain.  Autoři jedné studie uvedli: „U většiny savců, včetně krys a lidí, se receptory pro sladkou chuť vyvíjely v prostředí chudém na cukr, proto nejsou adaptovány na vysokou koncentraci sladkých (sloučenin). Nadměrná stimulace těchto receptorů stravou bohatou na cukr, jaká je nyní běžně dostupná v moderní společnosti, může v mozku vést k nadměrnému signálu odměny s potenciálem překonat mechanismy sebekontroly, a vést tak k závislosti.“

Expozice cukru v rané fázi života má na mozek trvalé účinky, které nás činí náchylnějšími k závislostem na chemických látkách. Když vědci podávali mladým krysám denně cukr, zjistili, že mění expresi genů mozkových buněk. Krysy byly cukrem naprogramovány konzumovat substance, které stimulují jejich opiátové receptory. Cukr říká genům vašeho dítěte, aby vytvořily mozek se zabudovanou touhou po drogách. Změny, které cukr způsobí v mozku v raném dětství, mohou přetrvávat do dospělosti a mít zásadní vliv na chování. Účinek cukru u dítěte je natolik silný, že dokáže účinkovat jako analgetikum. Existuje praxe známá jako „cukrová analgezie“, kdy se novorozencům podává doušek sladké vody, aby se uklidnili při bolestivých procedurách. Cukr snižuje neklid až na týden po proceduře. Ale zjistilo se, že tato praxe má nežádoucí účinky. Kojenci, kteří dostali během prvních sedmi dnů života cukr, projevovali neurologické následky, měřitelné i v době ukončení studie po 11 týdnech. Měly horší skóre pohybového vývoje, bdělosti a orientace, vyšší skóre neurobiologického rizika. 
Opakovaná umělá stimulace nezralého mozku endogenními opiáty narušuje normální vývoj systému bdělosti a vzrušení. Použití cukru k navození uvolnění opiátů během traumatu brání mozku ve vývoji strategií, jak se normálně vyrovnat s bolestí. Když dětem dáváme sladkosti na uklidnění, měníme programování jejich mozků a bráníme jim naučit se zdravému a sociálně vhodnějšímu způsobu zvládání stresu než je dožadování se bonbónů.
Protože cukr glykací narušuje přenos signálů mezi buňkami, vede ke snížení citlivosti nervových buněk na hormonální signály, včetně růstových faktorů podporujících tvorbu dendritů, jimiž buňky přijímají signály od jiných nervových buněk, což se projeví jako poruchy učení a paměti. Jedním z nejranějších stádií Alzheimerovy nemoci je ztráta dendritů.

Jak z toho ven?

Všichni jsme na cukru závislí. I když je těžké eliminovat cukr a sacharidy, snažte se vědomě o snížení jejich přísunu. Nejezte volný cukr, výrazně omezte i přírodní sladidla, med, agáve sirup apod. Výrazně snižte přísun sacharidů obecně, znamená to přejít na zeleninu jako hlavní přílohu, luštěniny, obilniny jen v malém množství. Je třeba  zvýšit přísun tuků, které nahradí chybějící kalorie a zaženou hlad. Nízkotučná mánie nás dovedla přímo do náruče závislosti na cukru. Když z jogurtu odstraníte tuk, musíte něco přidat, jinak by se nedal jíst. Přidá se škrob, osladí se a dodá se nějaká příchuť. Jenže když takový jogurt sníme, nejsme spokojeni. Naše tělo moc dobře cítí, že nedostalo, co očekávalo a potřebovalo, takže máme stále hlad. Sníme toho nakonec mnohem víc, než kdybychom si dali smetanový jogurt se skutečným ovocem. Když budete jíst skutečné potraviny, nezpracované a plné živin, vaše tělo se vám odmění zdravým fungováním a obnovou regulace hladu a sytosti. A také štíhlým pasem.

                                                                       MUDr. Ludmila Eleková