Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Přídatné látky v potravinách

V současné době je v Evropské unii schváleno 171 potravinářských aditiv (tj. přídatných látek) a jejich skupin. Již před dvěma lety byly naše předchozí vyhlášky doplněny o některá aditiva užívaná v EU, která u nás v minulosti povolena nebyla. Celkový trend stále směřuje ke zvyšování zodpovědnosti, a to nejen výrobce, který má zaručovat, že jeho produkty odpovídají zákonným předpisům, ale i konzumenta. Ten si totiž musí sám zjistit, co je mu nabízeno, nakolik prospěšná jeho zdraví je nakupovaná strava, či zda mu může uškodit. Věříme, že vám naše dnešní téma napomůže k lepší orientaci v oblasti výživy, obzvláště v poněkud "tajemných symbolech", uvedených na obalech potravin, tj. různých E s čísly ...

 

NEJNOVĚJŠÍ VYHLÁŠKY O PŘÍDATNÝCH LÁTKÁCH

Povolené přídatné látky v ČR jsou uvedeny ve vyhlášce Sbírky zákonů č. 304/2004. Jde o vyhlášku, která vešla v platnost s ohledem na náš vstup do EU. Rozsahem povolených aditiv se neodlišuje od předchozí vyhlášky, ale přesto jsou v ní některé pozitivní posuny. Mimo jiné je v ní uvedeno: "Přídatné látky, které lze přidávat do potravin, mohou být používány pouze za předpokladu, že v navrhovaných množstvích nepředstavují žádné zdravotní riziko pro spotřebitele a nemohou uvádět spotřebitele v omyl." A dále: "Přídatné látky lze použít pouze tehdy, pokud je jisté, že jejich přidání do potravin bude prokazatelně prospěšné pro spotřebitele." Tímto je spotřebiteli dávána obrana proti užívání mnohých přídatných látek.

V prvé řadě se nabízí otázka: "Jak prospívá spotřebiteli přídavek chemických látek do stravy?" Jako mnohem zásadnější se však jeví prohlášení, že "nepředstavují žádné zdravotní riziko". Pokud totiž u někoho dojde po konzumaci zakoupené potraviny s rizikovými aditivy k prokazatelným zdravotním problémům, které potvrdí lékařské vyšetření, postižený může výrobce žalovat pro porušování této části zákona. Zájemci o doplňující údaje či lidé, kteří mají špatné zkušenosti s dopadem některých přídatných látek, se nám mohou ozvat.

Co se týká výše uvedené sbírky, nebudeme ji rozebírat, neboť jde o spis velmi rozsáhlý, který běžnému člověku mnoho neřekne. Pokusíme se však problematiku přídatných látek co nejvíce zjednodušit, aby si každý mohl udělat určitý základní přehled o působení těchto sloučenin.

Názory na působení látek přidávaných k potravinám jsou samozřejmě rozdílné, stejně jako jsou různorodé i přístupy ke stravování. Vždyť se lze setkat s až tak striktními dietními směry, jež odmítají naprosto vše, co bylo jakkoli upravováno. Někteří potom mohou nabýt přesvědčení, že nejlépe je konzumovat vše jen syrové. Jiní, s jejichž názorem lze již souhlasit více, tvrdí, že pokud chceme směřovat k ideální stravě, měli bychom přijímat jen plnohodnotné a kvalitní potraviny z biologického zemědělství /12/. V dnešní době je to však pro většinu lidí velmi těžko proveditelné, neboť jsme převážně odkázáni na nákup v běžných obchodech. Je jasné, že z hlediska současného pokřiveného stavu pěstování a výroby potravin lze těžko očekávat 100% zdravé produkty. Můžeme však alespoň usilovat o to, abychom nakupovali pokud možno co nejkvalitnější a zdravotně nejprospěšnější potraviny.

CO VŠECHNO MÁ VLIV NA KVALITU STRAVY?

Kromě vlivu metod pěstování surovin působí na kvalitu stravy významně i jejich další zpracování. Nejvýznamnější zásahy jsou prováděny při průmyslové potravinářské výrobě, neboť současné postupy často odnímají či znehodnotí určité části přirozeně se vyskytujících důležitých složek, jako jsou vitaminy, minerály, enzymy, vláknina, a naopak se přidávají látky jiné, které se v původních surovinách nevyskytují. Přitom jde často o sloučeniny, které bychom v přírodě hledali marně, neboť si je vymyslel člověk. Teprve před několika desetiletími se tyto uměle připravené látky začaly ve větším měřítku přidávat do většiny průmyslově zpracovaných potravin. Vyplynulo to nejen ze ziskuchtivosti výrobců, ale i ze vzrůstající pýchy na lidské schopnosti, neboť některým jedincům se zdálo málo jen získávat, odvažovat, mísit či jinak jednoduše zpracovávat původní plody přírody. Vždyť to, stejně jako přidat vhodné koření, přece zvládne každá hospodyně!

Stále více lidí si však v dnešní době uvědomuje, že všechny látky, které přijímají společně se svou stravou, působí výrazně nejen na jejich zdravotní stav, ale i na to, jak se cítí. Ohledně vhodnosti syntetických nepřirozených látek, užívaných při moderních průmyslových technologiích, se lze setkat s protichůdnými názory. Jedni tvrdí, že všechny užívané prostředky jsou zcela neškodné, neboť jsou „dokonale" prozkoumané. Vždyť prý jejich užití, povolená množství atd., najdeme ve sbírkách zákonů a kromě toho je schvalují vážení a studovaní experti. Mimo jiné je užívá většina výrobců ve vyspělých civilizovaných zemích! A přece se nebudeme bránit moderním technologiím, vždyť to bychom mohli skončit u postupů užívaných před staletími, či dokonce v pravěku! Takovými tvrzeními uklidňují sebe i ostatní, veřejnost se přece nesmí zneklidňovat, neboť by to mohlo snižovat zisk velkých světových firem, a tím ohrožovat i samo tržní hospodářství.

Jsou však i jiní, mezi nimiž najdeme převážně osoby směřující ke zdravému životnímu stylu, s naprosto opačným názorem. A dokonce, k nelibosti první skupiny, mají mnozí z nich přírodovědecké či lékařské vzdělání. Ti naopak tvrdí, že po tisíce let trvající stravovací zvyklosti nelze změnit během několika desítek let, neboť genetický materiál se mění jen pomalu. Proto může naše tělo velmi těžko zpracovávat látky, které organismus v podstatě „nezná". To platí i pro nově užívané syntetické sloučeny, s nimiž se ve svém předchozím mnoha tisíciletém vývoji nesetkal.

Že jsou tyto obavy oprávněné, dokazují četné případy, k nimž dochází v ekonomicky nejvyspělejších zemích, kde se přídatné látky užívají. Na základě nepříjemných zkušeností mnohých postižených se i v tisku objevily zprávy poukazující na to, že tyto látky mohou mít nepříznivé účinky. Nejtragičtější byly u jedinců trpících alergií či tzv. hypersenzitivitou. Těmito případy se budeme také zabývat, ale nyní se zaměříme na zdravotní rizika, která ohrožují i relativně zdravé konzumenty.

CO MNE PŘIVEDLO K ZÁJMU O ADITIVA?

Dalo by se říci, že sám život. Poprvé jsem se s těmito látkami setkal během svého odborného studia. Poté jsem pár let pracoval ve Výzkumném ústavu potravinářském na oddělení výživových a aditivních látek. Tam jsem na lidech mimo jiné testoval některá aditiva. Například jsem jim předkládal k ochutnávání směsi náhradních sladidel, netuše, že právě proti těmto látkám budu jednou brojit! Coby poslušný vědec jsem tehdy zkoumal, co mi nadřízení přikázali. Vždyť všichni říkali: „Zákonem povolené látky jsou neškodné!" Nejhorší na tom ale je, že se tak často mění vědecké závěry. Co se dnes uzná za správné, může být zítra označeno jako špatné. Případně to platí i naopak. Divíte se, že to poctivému vědci může zamotat hlavu? V té době se třeba udávalo: „Umělá sladidla s názvem cyklamáty poškozují zdraví." Konkrétně byla spojována s rakovinou močového měchýře. Proto byla tato sladidla u nás zakázána a já jsem je nesměl míchat lidem k ochutnání! Pokud bych byl ještě dnes státní zaměstnanec, musel bych změnit svůj názor. Alespoň pokud bych nechtěl přijít o místo. Z důvodu sjednocování s Evropskou unií byly totiž cyklamáty zařazeny do soupisů povolených aditiv. Proto se dnes u nás mohou oficiálně přidávat do limonád, cukrovinek a dalších pochutin, které běžně konzumují i děti!

Jelikož jsem již tehdy pociťoval výhrady k obsahu i zásadám výzkumné práce a též ve mně vyhaslo původní vědecké nadšení, rozhodl jsem se opustit tuto dráhu. Více mě přitahovala výroba, a protože mé studijní zaměření bylo pekárenství, pokusil jsem se nejprve realizovat v tomto oboru. Následně jsem se snažil uplatnit i v obchodní profesi. Při tom jsem měl možnost seznámit se s užíváním aditiv v praxi, což mi napomohlo při dalším působení.

Když jsem pochopil prvořadou zásadu výroby i prodeje, která zní: „Zisk musíte dosáhnout za každou cenu, i na úkor ostatních ...", rozhodl jsem se začít se soukromou poradenskou praxí v oblasti zdravé výživy. Navštěvoval jsem také kurzy kineziologie, ale z té dnes využívám jen svalový test. Až překvapivě přesně s ním totiž lze stanovit vhodné i nevhodné potraviny, hladiny minerálů, vitaminů a dalších látek v těle člověka. Na tomto základě se dnes snažím pomáhat lidem. Po otestování jim doporučím odpovídající potraviny a nápoje, tzn. výhradně jen přírodní zdroje, jimiž lze vždy doplnit chybějící látky, barvy, energie živlů atd.

Právě výsledky testování potravin, které přídatné látky ve zvýšené míře obsahují, mne přivedly k hlubšímu zamyšlení nad skutečnými zdravotními dopady látek, které se přidávají k naší stravě. Nesčetněkrát jsem se totiž přesvědčil, že mnohé látky užívané v potravinářství organismus zcela zásadně odmítá. Kromě toho si skrze testované svalové impulsy často jimi zanesené tělo říká o to, že je třeba vhodnou očistnou metodou podpořit jejich vylučování.

K dalšímu zkoumání přídatných látek přispělo i zdraví mých dcer. U starší z nich se začala poměrně brzo objevovat alergie. Její projevy se stupňovaly, a tak jsme přibližně v pěti letech navštívili alergologii. Mnozí to možná též zažili: lékařka nanese na ruku různé roztoky a po nějaké době odečte pozitivní reakce. Nám řekla: „Je alergická na pyl trávy a prach z roztočů. Dávejte jí tabletky na alergii Zodac." Problémy však neustaly, a někdy se dokonce nárazově znatelně zhoršily. Postupem času jsem vysledoval, že na to měly vliv určité potraviny, lépe řečeno jejich chemické příměsi, jako jsou umělá barviva, konzervanty a další syntetické látky. Když jsem se zmínil o přídatných látkách na přednášce o zdravém stravování, obrátil se na mne i jeden obchodník, který měl v nájmu prodejny s potravinami. Zeptal se, zda bych mu mohl vypracovat vlastní studii o aditivech. Jelikož u nás v té době o jejich působení ještě nebyl dostatek informací, koupil jsem si potřebnou literaturu v zahraničí a začal se touto problematiku hlouběji zabývat. Tehdy mě to začalo bavit, neboť jsem pochopil, že ve vlastním zájmu musím přijít na kloub trikům užívaným v potravinářském průmyslu. Když jsme se totiž začali vyhýbat rizikovým složkám, zlepšení zdravotního stavu jsem pocítil nejen na sobě, ale i u dcerky se projevy alergií zřetelně zlepšily.

Proto jsem dospěl k závěru: jako chemik mám na současném stavu svůj podíl. Musím své nové zkušenosti sdělit ostatním. Pokud nebudu mít dostatek odvahy veřejně přiznat pravdu, lidé si budou zbytečně poškozovat zdraví. Začal jsem proto o aditivech přednášet a psát. Nejprve kratší pojednání, po čase a mnohých doplněních jsem o přídatných látkách vydal i knížečku „Tajemství výrobců potravin" aneb „Příručka zákazníka, kterému není lhostejné, co všechno přijímá společně se svou stravou", v níž lze, mimo jiné, nalézt i rozšířené tabulky seznamů přídatných látek a další informace (lze si ji objednat na internetových stránkách http://natur.toe.cz).

ODKUD JSEM ČERPAL INFORMACE O ADITIVECH?

Mé osobní prožitky mohou někteří odborníci považovat za neexaktní, proto je následně dokládám některými klinicky prováděnými pokusy. V tomto článku však není možné plně rozvést tuto velmi širokou oblast. Zájemce o konkrétní účinky jednotlivých látek na organismus si dovolím odkázat na další publikace, které jsou uvedeny v seznamu literatury (v textu jsou uvedeny v závorkách /.../ ), lze ovšem nalézt i další hodnotné prameny, jež se touto oblastí zabývají.

Při následném hodnocení vhodnosti či nevhodnosti užití rozebíraných přídatných látek vycházím převážně z jejich chemické struktury a z toho vyplývajícího zákonitého působení na celý organismus. Jelikož každá látka má své vyzařování, nelze přehlédnout ani jejich nezanedbatelné působení na jemnější energetické hladiny, jejichž existenci dokazují jak nejnovější směry fyziky, tak další obory.
Kromě toho jsem bral v úvahu i výsledky klinických studií týkajících se nepříznivého zdravotního dopadu mnohých látek přidávaných k potravinám.

Nechci ale čtenáře zatěžovat vědeckými úvahami, neboť účelem tohoto článku je, aby se každý mohl co nejlépe a nejjednodušeji rozhodovat nejen při běžném nákupu, ale i tehdy, uvažuje-li o tom, co má jíst a co raději ne. Nemám přitom v úmyslu komukoli cokoli zakazovat, neboť každý má svobodnou vůli k vlastnímu rozhodnutí. Z toho vyplývá i osobní zodpovědnost za to, zda si vybereme buď ty vhodnější, či naopak méně vhodné potraviny. Určitá omezení jsou nezbytně nutná u osob, u nichž se již projevily výraznější zdravotní problémy. Ale i v tomto ohledu se každý musí sám rozhodnout, nakolik se požadavkům svého organismu podřídí.

Jelikož i rodiče musí dle svého uvážení občas svým dětem zakázat to, co je pro ně nevhodné, tak by si i dospělý člověk měl sám dokázat odepřít pamlsky, které mu zjevně zdravotně neprospívají. Na druhou stranu bychom neměli dětem ani sobě vnucovat to, o čemž nás sice mnozí přesvědčují, že je to „zdravé", ale co nám skutečně nechutná nebo to pro nás v podstatě ani nemusí být vhodné. Proto vás tedy ani já nebudu přesvědčovat, abyste se stali zastánci určitého striktního dietního systému, či vám zakazovat nákup v supermarketu.

PROČ JE TŘEBA SLEDOVAT PŘÍDATNÉ LÁTKY?

Je známo, že bychom měli ve vlastním zájmu věnovat zvýšenou pozornost tomu, co přijímáme společně se svou stravou. Kontaminantům životního prostředí se nevyhneme, ale máme naštěstí možnost bránit se alespoň oficiálním přídatným látkám, jejichž užívání je dnes velmi rozšířené. O tom svědčí nemalý počet aditiv, která jsou povolena, což budete sami moci dále posoudit.

Mezi jednotlivými látkami je ale nesmírný rozdíl, a to nejen v chemické struktuře, ale i z hlediska jejich zdravotního dopadu. Vždyť se mezi ně počítají látky přirozené, jako jsou vitaminy, extrakty koření apod., zároveň i syntetické sloučeniny, jež se v přírodě naprosto nevyskytují. Budeme se proto snažit si tuto problematiku poněkud přiblížit, aby každý mohl vědoměji rozhodovat, zda koupit ty či ony potraviny, které mu mají sloužit nejen k výživě těla, ale zajišťovat i potřeby ducha.

O přídatné látky se již dnes zajímá nemálo lidí, což lze odvodit i ze značného rozšíření různých tiskovin, týkajících se nevhodnosti jejich příjmu. Mnozí se kupříkladu mohli setkat s letáčkem o škodlivosti látek s E-údaji, který má být překladem z německého textu, jehož zdroj ale není potvrzený. Přes zřetelnou a zřejmě i oprávněnou snahu varovat spotřebitele před škodlivými účinky přídatných látek se však dle mého názoru na mnohé v něm uvedené údaje nelze zcela spoléhat. Kupříkladu jednoznačně tvrdí, že kyselina citrónová (E 330) je jedna z nejnebezpečnějších rakovinotvorných látek. Jak se však lze dozvědět z odborné literatury i z dalších pramenů, je tato kyselina v našem organismu jednou z klíčových látek při odbourávání energeticky významných zdrojů, při tzv. citrátovém cyklu. Tělo ji tudíž může lehce zpracovat, o čemž svědčí i to, že se běžně vyskytuje v kyselém ovoci, např. v citronech, rybízu atd. /3/, a dává těmto plodům chuť.

Můžete namítnout, že kyselina citrónová užívaná v potravinářství nepochází z přírody, ale je vyráběna průmyslově. Ano, ale i kupovaná voda má jinou kvalitu než ta, kterou načepujeme přímo z pramene. Dle mých poznatků se do potravin běžně přidávají látky mnohem škodlivější, než je zdůrazňovaná kyselina citrónová, např. dusitany do uzenin. Ty jsou jednak běžně zařazovány mezi toxické látky , jednak z nich mohou vznikat nitrosaminy /3/ se zjevně karcinogenním účinkem, což je potvrzeno z více zdrojů. Přesto nepovažuji za vhodné strašit těmito nejhoršími možnými dopady každého, kdo sní opečený špekáček. Vždyť na vznik jakéhokoli onemocnění, a to i rakoviny, má vliv mnohem více faktorů než jen příjem jednotlivé látky, byť s prokazatelně škodlivým účinkem.

KDY NÁM MŮŽE LÁTKA UŠKODIT?

Většině lidí je obecně známé základní toxikologické pravidlo, že škodlivinou může být jakákoliv látka v potravě, jíž do těla dodáme mnoho, či případně i samotná potravina, která je konzumována v nadměrné míře /2/. Na kyselině citrónové si doložíme, že i běžná látka s přirozenou strukturou může působit nepříznivě, jestliže se užívá často. U kyseliny citrónové k tomu dochází u syntetické výroby nápojů, např. limonád, sirupů, práškových nápojů atd. Tvoří v nich okyselující složku a dle receptury je většinou přidávána ve vysokém množství. Je třeba si uvědomit, že umělé nápoje, na rozdíl od kyselých typů ovoce, obsahují velmi málo zásaditých minerálních látek k neutralizaci, a proto jednostranný příjem kyselinotvorných sloučenin může způsobovat i přechodné okyselování krve. Obecně je proto nutné, snažit se vyhýbat všem výrobkům, které přídatné látky obsahují ve vyšším množství. Jak se dovídáme z více zdrojů, právě jejich přebytečný příjem mimo jiné velmi výrazně zatěžuje mnohé životně důležité tělesné orgány (játra, ledviny atd.). Samozřejmě že působí nepříznivě i na dalších hladinách. Na základě svých poznatků však nepovažuji za možné stanovit přesné zdravotní dopady konkrétních přídatných látek na lidský organismus. V prvé řadě každý z nás je jiný, a proto se jejich účinek může projevovat odlišně. Vždyť je běžně známo, že působí-li jakákoliv škodlivina na člověka, vnější projev, tzn. i vzniklé onemocnění, závisí i na stupni duchovního vývoje daného člověka. Z něj totiž vyplývá i rozsah a množství prováděných chyb, jimiž porušuje jak své obranné systémy, tak harmonii v těle a jeho energiích. Organismus je proto zasažen právě na tom místě, kde je nevhodným jednáním či myšlením nejvíce oslabený. Také vrozené zdravotní předpoklady mají vliv na odolnost vůči nepříznivým faktorům. Je třeba si též plně uvědomit, že každý z nás má odlišné duchovní vlohy, a proto reaguje na vnější podněty rozdílně. I z hlediska běžného stravování, léčebného užívání bylin či dalších přirozených prostředků, bylo nesčetněkrát potvrzeno, že: „jedno není pro všechny a co jednomu prospívá, může druhému uškodit" /1/.

JAK JE TO S JEDY?

Ještě bych chtěl stručně vyslovit svůj názor ke stanovisku některých „odborníků", kteří nechtějí připustit ani myšlenku, že některá aditiva mohou na naše zdraví působit škodlivě. Oficiálně povolená množství jsou dle jejich mínění naprosto bezpečná. Zaštiťují to základním toxikologickým pravidlem, které říká, že: „Každá látka může být jedem, závisí pouze na množství." Tato definice byla odvozena z Paracelsova výroku z roku 1537: „Je to dávka, která určuje, aby nešlo o jed." Ta však plně platila pouze v dobách dávno minulých, kdy lidé měli k dispozici jen látky pocházející z přírody, které mohou v určitém množství působit na organismus příznivě. Teprve při překročení určité hodnoty, tzn. zvýší-li se jejich koncentrace v organismu nad únosnou míru, v něm může následně způsobit výraznější škody.

Jako příklad si můžeme uvést i tak toxické kovy, jako je arzen a olovo, které si většina lidí spojuje jen s otravami. Přesto již ale byly zveřejněny vědecké studie popisující, že organismus je v určitém, i když v nepatrném množství, pro svůj normální chod potřebuje /5/. Proto byly dokonce v případě deficitu těchto kovů ve stravě u pokusných zvířat zjištěny mnohé problémy, např. s růstem, plodností, docházelo k narušení metabolických procesů atd. Situace se však zásadně změnila ve dvacátém století, kdy se vlivem rozvoje chemického průmyslu začíná vyrábět stále více syntetických sloučenin, tj. látek, které se v přírodě nevyskytují. Jejich účinky na lidský organismus byly zpočátku podceňovány, a proto docházelo opakovaně k hromadným, až velmi těžkým otravám. Na základě těchto zkušeností se rozvinul i vědní obor toxikologie, přičemž původní definice jedu již nepostačovaly. Z těchto důvodů např. Druckey v roce 1957 vyslovil: „Nevratnost účinku činí z látky jed." Bardoděj dřívější definice v roce 1999 shrnul následovně: „Jed je látka, jež způsobuje otravu i v jednorázových malých dávkách, nebo poškozuje organismus v nepatrných opakovaných dávkách, jejichž účinek se sčítá " /7/.

ZPŮSOBY TESTOVÁNÍ NOVÝCH PŘÍDATNÝCH LÁTEK

Někteří lidé raději nechtějí ani  slyšet o tom, co vše naše strava obsahuje. Vždyť to třeba jejich tělu tolik neuškodí. Jiní, kteří se nechtějí příliš zatěžovat přemýšlením o svém jídle, namítají, že Ježíš prohlašoval: „Není nečisté, co do úst vchází, ale co z nich vychází." Ano, s tím lze souhlasit v době, kdy žil Ježíš na zemi. Vždyť veškerá strava, kterou tehdy lidé přijímali, pocházela pouze z přirozených zdrojů, a pokud nebyla zkažená, nikoho neotrávila. Těžko by někoho napadlo, že za dva tisíce let si do potravin budeme dobrovolně přidávat chemické syntetické látky, o jejichž účinku lze říci pouze to, že jejich konečný dopad nebyl prozatím jednoznačně stanoven. Je třeba se studem uznat, že přípravu těchto nepřirozených složek jsme si my, chemici, „vymysleli" svým přebujelým rozumem. Takto nově „objevené" sloučeniny začali mnozí průmyslově vyrábět, a aby měli omluvu, že jimi nikoho neotráví, zkoušeli jejich dopad na pokusných zvířatech. Když ta určitou dávku látky vydržela a neuhynula, s jásotem ji nabídli trhu. 

Ing. Vít Syrový

Tahák - přídatné látky

Základní užitá literatura:

  1.  ABD-RU-SHIN: Ve světle Pravdy, Poselství Grálu, 1990
  2. Bardoděj, Z.: Úvod do chemické toxikologie, 1999
  3. Davídek, J., Janíček, G., Pokorný, J.: Chemie potravin, 1983
  4. Keller, U., Meier, R., Bértoli, S.: Klinická výživa, 1993
  5. Kvasničková, A.: Esenciální minerální prvky ve výživě, 1998
  6. Mare, D.: Vom Segel der Nahrung, 1992
  7. Pelclová, D.: Nejčastější otravy a jejich terapie, 2000
  8. Pollmer, U., Hoicke, C., Grimm, H.: Vorsicht Geschmack, Was ist dřin in Lebensmiteln?, 2000
  9. Sparrenberger, G., Kelzenberg, M.: Gezielt einkaufen! Zusatzstoffe in Lebensmitteln, 2000
  10. Syrový, V: Tajemství výrobců potravin, 2004
  11. Thiniusová, A.: Záhadné E na obalech potravin a nápojů, možné vedlejší účinky aditivních látek, 2000
  12. Vasey, Ch.: Das Blutgeheimnis, 1993
  13. Vrbová, T.: Víme, co jíme, aneb průvodce „Ečky" v potravinách, 2001