Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Proč jsme nemocní? - část XXXII.

Co byste sami sobě nejvíce přáli do Nového roku? Zdraví a dobré lidské či partnerské vztahy? Obojí spolu souvisí možná více, než by se mohlo zdát ...
O vztahu mezi nemocemi ledvin a kvalitou našeho partnerství si přečtěte v dalším dílu seriálu Proč jsme nemocní?
Autorem stejnojmenné knihy je PhDr. Petr Novotný

 

Nemoci ledvin
Ledviny jsou uloženy podél páteře mezi částí bederní a hrudní. Ledviny čistí krev, regulují množství tekutin a solí v těle. Základní jednotkou ledvin je nefron (glomeruly a tubuly), který tvoří, upravuje  a  expeduje moč.  Ledviny jsou jedním z párových orgánů (plíce, vaječníky, varlata, ledviny), jejichž  onemocnění signalizuje povětšinou vždycky souvislost například s chybnou komunikací, kooperací, přetrhanými sociálními vztahy a především s poruchami nebo s koncem partnerství.
Nemoci ledvin ukazují i na fakt, že nebyl využit princip přirozených korekcí sebe sama, který spočívá v umění odzrcadlit se v dobrém i zlém v jiném člověku, což vede k trvalému psychickému očisťování a vyladění a také k odstranění minulých rozporů v  partnerství.
Funkce ledvin v tělesné rovině  je totiž především čistící a ladící.  Psychické   přehmaty a chyby při sebeladění, sebečištění, sebezcelování a sebezdokonalování naší bytosti jsou s důslednou symbolikou zjevovány  v tělesné rovině právě nemocemi ledvin. Chceme-li být šťastní a zdraví ve smyslu správné funkce ledvin, měli bychom hledat spíše partnery, kterých si ceníme více než sebe, namísto hledání těch partnerů, kteří si cení  více nás než sebe, je rovněž zdravější směřovat k harmoničtějším cílům než k disharmonickým.
Závažný nesoulad v partnerství způsobuje často značné deformace v psychice, která následně nastoluje nejen nemoci ledvin, ale případně také rakovinu, vysoký krevní tlak, infarkt nebo mozkovou mrtvici.  Před těmito chorobami se můžeme zachránit na poslední chvíli případně jen útěkem z partnerského svazku, který už dlouho svírá nebo doslova drtí naši psychiku.
D. Klinghardt zjistil u pacientů s ledvinovým onemocněním vyšší hladinu strachu, jenž se odvíjí z pocitů provinění, bezmoci, egoismu, zklamání, nedostatků soucitu, nejistoty a z následků jiných postižení.

Ledviny = síto na "nečistoty"
Ledviny filtrují všechny látky, které se dostávají do krevního oběhu. V prvním případě fungují na principu obyčejného síta, které dokáže zachytit částečky ve velikosti nejmenších bílkovin. Druhý způsob filtrace škodlivin je složitější, jde o dva procesy, o takzvanou osmózu a protiproud, které udržují krev ve stabilním, průměrném pH faktoru. Krev není díky těmto procesům ani příliš kyselá, ani příliš zásaditá, což je  fakt nádherné chemické rovnováhy zabezpečující naše zdraví. Lidová mystika praví, že muž chce něco zcela jiného, než chce žena, protože hledá  za partnerku ženu, a žena si ve stejném principu za partnera najde muže,  a tímto  zcela odlišným způsobem si každý z nich nalezne prý svoji lepší půlku.
Mužský psychický pól je pak zabarven kysele (jang), ženský psychický pól je zásaditý (jing), přičemž kyselost je v sociální rovině vnímána jako dominující (agresivní) složka a zásaditost jako submisivní (kooperující) složka. Smysl partnerství pak představuje prostředek k nalezení  důležitého harmonizujícího zbytku, který v naší bytosti dosud citelně chyběl  a fakticky tak vyladíme kyselost a zásaditost, zcelíme jang a jing v harmonicky funkční - integrovaný či aspoň kooperující  stav, a také se zbavíme přílišného (škodlivého či „jedovatého“) individualistického nadbytku. Vzdáme-li se  nadbytečné části svého ženského či mužského psychického akcentu, pak jsme schopni se uvnitř svého nitra definitivně zcelit.
Také podle mínění MUDr. C. G. Junga spočívá partnerství v úspěšném či neúspěšném hledání té části naší bytosti ve vnějšku, která nám chybí ke zcelení a k dosažení pocitu celistvosti,
a jejíž existenci jaksi tušíme ve svém osobním nevědomí (muž tuší, že mu k dosažení celistvosti chybí část zvaná anima - žena, žena pak hledá část zvanou anima-muže).

Role partnerství
Partnerství  tedy chápejme jako nutkavé (povinně neodvratné) mužské hledání ženy a zrcadlení se v její odlišnosti, a ženino odzrcadlování se odehrává po nalezení zbytku své bytosti kdesi v mužském světě.  Mezi některými partnery vznikne  tak silná  závislost, že smrt jednoho z nich vede ke smrti druhého, v tomto případě se ovšem nepodařilo uskutečnit nejdůležitější poslání  partnerství, protože  s partnerem žijeme  zejména proto, abychom se dokázali zcelit sami se sebou a nikoli proto, abychom se na něm stali zcela závislí a zhynuli vzápětí po jeho smrti. Toužíme-li po mrtvém, toužíme po vlastní smrti, čím je tato touha vehementnější, tím dříve se k nám  smrt dostaví.
Vědeckými experimenty bylo potvrzeno, že mužský organismus vyrábí některé typicky ženské hormony a  ženský organismus pak hormony mužské, takže touha naší bytosti po nalezení své druhé poloviny není daná jen potřebou psychickou, ale je disponovaná i geneticky. Někdy se přihodí, že tyto opačné hormony „zapracují“ na našem těle, ženě vyrazí například chloupky na bradě, některým mladíkům začnou růst prsa.
Partnerství není lidským vynálezem, o čemž svědčí tisíce důkazů v rostlinné i v živočišné říši. Partnerství není zdaleka podmíněno sexem, o čemž rovněž najdeme důkazy u živočišných druhů, které se na rozdíl od člověka přežily na Zemi už miliony let. Partnerství je povinným hledáním vlastní celistvosti z rozhodnutí přírody, které je úspěšně korunováno nalezením onoho bolestně chybějícího zbytku vlastní psychiky v jiné bytosti. Když tento zbytek úspěšně nalezneme a po čase jej přijmeme, cítíme se, a také konečně jsme, vyladěni.
Každý odborník na lidské vztahy zjistí po jisté praxi, že v partnerství vskutku beze zbytku platí lidová moudrost Podle sebe soudím tebe! Ve funkčním partnerství objevujeme na svém protějšku, a pak nenávidíme či milujeme, především svoje vlastnosti, a učíme se je objevovat v bytosti opačného pohlaví, čemuž psychologové říkají projekce nebo Jungovo zrcadlo. Stydíme-li se například za svého partnera, pak je jasné, že se vlastně, aniž bychom to případně tušili, stydíme sami za sebe. Máme-li pocit, že s partnerem marníme život, pak mrháme zejména svým životem. Nedůvěřujeme-li partnerovi, pak právě my sami nejsme dost spolehliví, přisuzujeme-li mu lakotu, pak jsme my sami lakotní, a v tomto smyslu by bylo možno citovat stovky dalších, vesměs význačných obvinění směřovaných vůči partnerovi,
v nichž se odzrcadlovávají právě naše vlastní zjevné anebo uvnitř našeho nitra zakuklené nectnosti. Poznáme-li, že partnerovy nedostatky, které nám tolik překážejí, jsou našimi vlastními nedostatky, pak se z našich handicapů stane jakási psychická moč a psychické ledviny ji vyexpedují z naší mysli. V publikaci  Nemoc jako cesta  nalezneme brilantní vystižení smyslu partnerství:
„Partnerství dosáhlo cíle v podstatě tehdy, jestliže se jeden obejde bez druhého. Jedině tak bylo naloženo se slibem „věčné lásky“ tak, jak se patří. Až přijmeme do své duše všechno, co partner představuje, až všechny své projekce přijmeme za své a vyrovnáme se s nimi, až se zbavíme přitažlivosti i odpudivosti“…

Partnerství a vyladění
Úspěšné partnerství vede po čase k příznivé akceptaci sebe sama, a také k vyladění vlastní bytosti se vším, co je dobré a obecně prospěšné. Naopak napomůže ke zbavení se všeho, co je škodlivé a disharmonizující. Pozitivním efektem partnerství je například vyrovnání se s vlastní odlišností  i odlišností ostatních, s kvalitou vlastních dispozic a omezení, s vlastní i cizí pomíjivostí,  a s dočasností všech zdánlivě věčných principů, což přispěje k růstu naší bytosti a k jejímu oduševnění.
Vyladíme-li se a smíříme-li se nejen takzvaně s bohem a lidmi, ale především sami se sebou a začneme-li se mít konečně dostatečně rádi „aspoň“  v těchto vyjmenovaných ohledech, pak jsme využili partnerského údělu.

                                                                             (pokračování)