Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Proč jsme nemocní? část XXVII.

Proč jsme nemocní? A máme odvahu pohlédnout na své nemoci i jinýma očima či pod zcela jiným úhlem pohledu, než se obvykle nabízí?
Další část textu ze stejnojmenné knihy psychologa PhDr. Petra Novotného se zabývá velmi důležitým, leč citlivým tématem, o kterém se ve společnosti příliš nemluví...

 

Zácpa
Lékařská věda  označuje zácpu za poruchu vyprazdňovacího reflexu vlivem chybných stravovacích návyků, malého příjmu tekutin a vláknin, případně za důsledek potlačování nutkání k defekaci. Zácpa je  však také prvním signálem převahy konzumace nad výdejem, která v lidové medicíně už stovky let symbolizuje a také předznamenává obecnou lakotu. Lakota se v psychické  rovině projevuje nejen nadměrnou konzumací jídel, ale i v jiných typech materiálního i nemateriálního "požírání", shromažďování a "křečkování" vnějšího i psychického světa, což vše je příznakem stagnace  a neschopnosti ega  nastoupit cestu  k dosažení k celkové psychické vyváženosti, celistvosti či harmonie.
Lakota je jedna z vyjevených podob psychické úzkosti, která se vyjevuje někdy i zcela nenápadně  v typicky mužském brzdění či přerušování přirozeného koloběhu nejrůznějších energií, předmětů i jevů, například úzkostnou spořivostí, shromažďováním nicotných sbírek, uchováváním obrovského množství knih a audiovizuálních nosičů, které už nikdy nepřijdou na pořad dne, protože zestárly a staly se zbytečnými.
Lakota se však  vyjevuje   i kupením vyhaslých vzpomínek a známostí, jejichž funkčnost a reálnost už zcela pominula, uchováváním pozitivních i negativních emocí (zejména křivd), jejichž bezvýznamní aktéři už dávno zmizeli z životního obzoru takového "sběratele", a přesto jim dosud nebylo odpuštěno, a stále se na ně v dobrém či zlém vzpomíná. Psychické projevy nadměrné konzumace a nadměrné potřeby zadržovat  zkonzumované jsou samozřejmě vždycky nadřazeny fyzickým, protože ony fyzické projevy je pouze kopírují a odzrcadlovávají a  vyjevují psychické projevy ve vnějšku.  Nic totiž neděláme dokonaleji než když přeměňujeme (transformujeme) vlastním egem zrežírované  psychické efekty ve fyzické, a obráceně.  Zácpa  je  symbolem psychických problémů ega, i když se projevuje nejzřetelněji právě ve fyzické rovině. Bylo rovněž spolehlivě zjištěno, že mnoho případů zácpy souviselo s depresemi.
Slavný psychoanalytik Alfred Adler považoval zácpu za řeč orgánu, a říkal, že styl života souvisí se stylem trávení, takže pacient svou zácpou sděluje, že má mnohem hlubší potíže. Jakoukoli potřebu psychického křečkování   navozuje ego. Když se ego zbaví staré psychické veteše, aby se smělo vyvíjet  a mohlo růst, zmizí po čase i zácpa. Osoby trpící zácpou (obstipací) byly v mnohočetných psychologických výzkumech testovány. Vždycky se prokázalo, že jde o osoby spíše nejisté, přestrašené, někdy necitlivé, nedůvěřivé, plaché, depresivní, nebo  neochotné pokračovat ve vývoji, což zácpa elegantně zobrazí v obraze slepé (neprůchodné) uličky.
Někdy se zácpa vysvětluje jako následek předčasné sexuální výchovy a nadměrným nucením k čistotnosti.  M.Boss dává do jednoznačné souvislosti nečinnost střeva při zácpě s obecným  "obezděním" existence, což vysvětluje uzavřeností, ctižádostivostí nedůvěrou, chabou komunikací, nízkou schopností sebeodevzdávání a nechutí dávat. J. Rattner  hodnotí rovněž fakt, že zácpou trpí mnohem častěji ženy, což odvozuje z toho, že jsou důkladněji a důsledněji než muži vychovávány ke zdrženlivosti - stydlivosti a cudnosti,  navíc jako  pečovatelky o domácnost vedou psychicky méně pohyblivý a chudší život, takže také jejich střevní činnost dostává méně podnětů.

Hemoroidy
Jsou řitní žilní městky (zlatá žíla) v okolí dolní části konečníku a řitního kanálu. Obvykle jsou následkem dlouhodobější zácpy. Vnitřní hemoroidy se projevují krvácením, když totiž vyhřezávají do řitního kanálu, kde stojí v cestě exkrementům. Zevní hemoroidy jsou často zaníceny a pak rovněž krvácejí. Hemoroidy postihují od konce středního věku ve větší či menší míře  většinu populace. Nejméně časté jsou hemoroidy těhotných žen, které zmizí za čas po porodu. Vznik hemoroidů ulehčuje nadměrná tělesná hmotnost, sedavé povolání (vysedět si hemoroidy), chronická zácpa (nadměrné "tlačení" při zácpě) a slabost a nízká elasticita konečníkové tkáně.  Hemoroidy se stále častěji odstraňují chirurgicky (dnes už málem bezbolestně a nekrvavě), nebo takzvanou sklerotizací - injekčním vstřiknutím látky, která vede k jejich izolaci a ke zjizvení.  Svědění a bolestivost hemoroidů se konejší  avirilovou mastí nebo čípky.
Primární příčinou manifestačního zjevení hemoroidů je  však brzdění (omezování výdeje) psychické energie, která je k dispozici. Ego mohlo mít například značný akční rádius ve vnějšku, a najednou jej nemá, ztratilo jej. Odešlo případně nečekaně z dobře padnoucího  profesního postu,  anebo zestárlo a zlenivělo, či se už bojí započetí velkých akcí a  jen se veze, zadržuje tvůrčí elán a energetický potenciál (nebo potlačuje agresivitu), zdaleka nevydává síly, které má k dispozici, zadržuje je, nebojuje, neprosazuje se, už nepřeskakuje, ale spíše podlézá překážky, zpomaluje životní tempo příliš brzy a rychle, stejně je pak brzděn a zpomalován psychický rozvoj a harmonizace celé bytosti. Proud síly a aktivit ustal, nebo byl ubrzděn.
Hemoroidy, jež se zjevují uvnitř či vně konečníku, symbolizují a současně také tvoří  překážku (přehradu) a brzdu, které vznikly (postavily se do cesty) po zabrzdění přirozeného proudění psychické energetiky, a ve fyzickém zrcadle brání a brzdí také normální defekaci.  Brzda brzdí tak silně, až se odře "brzdové obložení" a zjeví se krev. Hemoroidy zobrazují "dole" onu utlumovanou energii či její zastavení, k níž předtím došlo "nahoře".  Postižený pak sedí sám na sobě, na svých bolestivých brzdách, na nadbytečné tkáni, jenž se uvolnila z konečníkového vaziva. Není-li odstraněna  psychická brzda a neuvolní-li se přirozené proudění energie, zjevují se nové (stolici brzdící) hemoroidy znovu i po operativním odstranění.
Vyplatí se proto svoje ego zapřáhnout, vybíjet potlačovanou energii, odstranit zjevné i zahalené překážky v psychice, a obnovit  směřování ega k objektivně nezastavitelnému růstu,  a hnát znavené, zlenivělé nebo čímsi postrašené ego znovu vpřed.

Syndrom dráždivého tračníku (SDT)
Tračník je částí tlustého střeva. Nemocní přicházejí k lékaři a stěžují si na rozmanité poruchy či nepříjemné průvodní jevy defekace (na průjem, zácpu, bolesti v břiše, nutkavou potřebu k defekaci, k níž není objektivní důvod, na kručení v břiše, na pocity tlaku a plnosti, na přelévání střevního obsahu atp. Obdobné potíže, jenž navozuje právě tračník, jsou dvakrát častější u  žen než u mužů, vyskytují se poprvé už v dětství a  adolescenci,  první návštěva u lékaře se však uskuteční povětšinou až mezi 30 - 50 roky. U drtivé většiny  osob s těmito či obdobnými obtížemi  bylo zjištěno předchozí citové strádání v dětství, které jako by zablokovalo schopnost zbavit se přirozeným způsobem následků rozmanitých psychických konfliktů (psychické veteše, jedů a nepotřebných zbytků),  což se pak vyjevilo v tak či onak zablokovaných procesech, jež mají zrcadlovou funkci také v tělesné rovině.  Například v případě  ženských pacientek vyšlo najevo, že jejich matky měly význačné konfliktní situaci se svými matkami (babičkami pacientek) a následky těchto konfliktů pak matky  přenášely  na dcery, což u nich nastolovalo trvale negativní citové naladění, zejména však pocity opuštěnosti.
Nemocní se syndromem dráždivého tračníku jsou častěji rozvedení,  svobodní či osamocení, přičemž první závažné či trvalejší potíže se vyjevily například při ovdovění, rozvodu či po úrazech.  Osobnostně  mívají sklony k perfekcionismu, umíněnosti, puntíčkářství a k agresivitě. Vesměs jsou asteničtí, ale výkonní a aktivní,  mnohdy však s chudým citovým a sexuálním životem.

Rakovina tlustého střeva a konečníku
Maligní (zhoubný, malus - lat. zlý) proces, jenž mohl vzniknout také malignizací, přeměnou původně nezhoubného nádoru. Například některé polypy ve střevech se mohou stát základem zhoubného nádoru. Signálem o této rakovině je zjevení krve ve stolici, pozdější problémy - hubnutí či bolestivost - jsou už velmi pozdními  příznaky.
Tato nemoc zjevuje s velkou naléhavostí, že se opravdu nelze  upínat k budoucnosti, když přítomnost je neřešenými a starými problémy doslova blokována, nebo, že nelze žít  opatrnicky jen sám za sebe, navíc s mohutnými, vesměs už "zkaženými" a nepoužitelnými psychickými zásobami z minula.  Překotný růst, jenž tato rakovina zjevuje ve fyzické (anální) sféře, dohání dlouho zanedbávaný růst (vývoj) v analitě psychické.
Rakovinu často předcházela chronická zácpa či hemoroidy (viz shora). Lékaři proto pacientům s chronickou zácpou či s hemoroidy  téměř vždy odebírají tkáň k histologickému zkoumání, z čehož lze odvodit fakt, že   lehčí symbolice by nemuselo být porozuměno, či by mohla být brána na lehkou váhu.
Rakovina, jíž předcházela mnohaletá zácpa či mnohaleté potíže s hemoroidy, jako by naznačovala, že se vyšší vrstvy psychiky rozhodly k razantnějšímu vnějšímu vyjevení ukrývaného niterného obrazu. Vývoj nelze ubrzdit ani zastavit, oznamuje tato rakovina. Vše, co pozastavujeme, shromažďujeme a zadržujeme je brzdění energie, která ztratila šanci proudit, svítit a oživovat a zahřívat jiné.
Nejzdravější lidé na světě začínají žít  každý den od úplného počátku bez včerejšího předzásobení, a nelámou si hlavu tím, co se stalo včera a jaká je předpověď pro zítřek.  Naopak lidé, kteří křečkují v psychofyzické rovině pro budoucnost, protože se neodvažují prožít událost naplno v dané chvíli, pak takto  brzdí proudění energie (a to  i včetně své agrese) v přítomnosti, a mají díky této brzdící (zadržovací) tendenci záhy zdravotní potíže. Kdo se doslova topí ve vlastních psychických exkrementech - zadržuje přílišné zásoby starých emocí, vzpomínek, postojů, předsudků, vlastních i cizích norem, závislostí, omylů, starých zásluh, provinění a křivd, ten je také unášen proudem nestráveného minulém chaosu,  belhá se  a brodí se v neprůchodném kalu odbytého včerejška.
Žij tady a teď, přijímej a vydávej rovnoměrně a nic neskladuj a neodkládej na zítřek! Jenže kdo z nás dokáže respektovat tento nejstručnější preventivní, ale i terapeutický návod? Kdo umí zůstat celý život průchozí a udržet si tak schopnost přijímat vše nové a podněcující, tedy schopnost růstu?  Kdo umí přijímat a pozdržet jen to, co v dané chvíli potřebuje k cestě?  Kdo z nás je tak moudrý a cítí každodenní povinnost  zbavit se  včerejší veteše?

                                                                                 /pokračování/